Jets mimo play off: Tým spadl z velké výšky ke dnu

V noci na úterý ztratily i teoretickou naději na play off poslední týmy. NHL.com/cs rozebírá důvody, které k tomu vedly, ale i výhled do budoucnosti. Jako jedněm z posledních letos šance na postup do Stanley Cupu utekla Winnipeg Jets.

Zatímco v minulé sezoně brali Winnipeg Jets prestižní Presidents' Trophy, letos se ani nedostali do play off. Jak je takový pád možný?

Za vším rozhodně není jen loňský odchod útočného tahouna Nikolaje Ehlerse, který od léta válí v klubu Carolina Hurricanes. Mužstvo tentokrát trápily dlouhé šňůry matných výkonů, zapadnutí do průměru, tápání očekávaných opor.

"Všichni jsme moc a moc chtěli postoupit. Proto hokej hrajeme. Když se to nepodařilo, hrozně to bolí," přiznal kouč Scott Arniel. "V jednu chvíli jsme byli schopni stáhnout jedenáctibodovou ztrátu na jeden jediný bod. Přesto to nakonec nestačilo. Vím, že to kluky strašně trápí."

Winnipeg se bez nadstavby musel obejít naposledy před čtyřmi roky, pak dvakrát vypadnul v 1. kole, jednou se přes St. Louis Blues probil až do druhého. Letos, s vizitkou premianta loňské základní části, tedy opět smutní.

A je teprve pátým držitelem Presidents' Trophy, který se v následném ročníku pakuje ze hry takto brzy. Před ním šlo o New York Rangers v sezoně 1992-93, Buffalo Sabres v 2007-08, Boston Bruins v 2014-15 a Rangers v 2024-25.

Neúspěch může znamenat, že v kádru dojde k menší vánici, protože tým je poněkud přestárlý, což se při hře začíná projevovat na rychlosti a dynamice. Nějaká ta injekce mladistvé dravosti a drzosti by se bezesporu hodila.

Výtky směrem k méně výrazným veteránům se bohužel týkají i hvězdného mazáka Jonathana Toewse, který měl z pohledu bodů nejhorší kariéru své předlouhé kariéry. Sázka na velké jméno nevyšla.

PŘÍČINY VYŘAZENÍ

Vyschnutí druhé vlny: Odchod Ehlerse se na první pohled nezdál zas tak bolestivý, jenže ve skutečnosti významně ovlivnil druhou střeleckou vlnu mužstva. Je fajn, že Mark Scheifele nasbíral 101 bodů, že Kyle Connor dokráčel k působivé devadesátce. Vlastně i bilance 30+37 od centra Gabriela Vilardiho není k zahození. Jenže dál? Dohromady této partě obrovsky scházely ofenzivní příspěvky hráčů druhého sledu. Díky Ehlersovi před časem statisticky rostli třeba Cole Perfetti nebo Vladislav Naměstnikov, kteří v aktuální sezoně úplně zapadli. Už zmíněný Toews je pochopitelně v 37 letech nesmírnou osobností a legendou, jenže pokud měl být druhým centrem, pak je konečných 29 bodů také málo.

Dlouhá absence držáka: Pro každý tým je mrzuté, jakmile se mu zraní brankářská jednička. Jenže Connor Hellebuyck je pro Jets ještě něčím víc. To on pro mančaft z Manitoby vyhrává zápasy, dává šanci odvážným snům. Jinak by loni nedostal vedle Vezina Trophy i Hart Trophy. Dvaatřicetiletý Američan byl sice během kariéry vyhlášený mimo jiné tím, jak zdárně se vyhýbal marodce, tentokrát se však uprostřed listopadu zranil. Musel podstoupit operaci kolena, chyběl pak měsíc, během kterého Jets ztratili spoustu důležitých bodů. Ba co hůř: když se vrátil, Winnipeg už řemen zpátky nenahodil. Co bylo rozbité, to už se poslepovat nepovedlo.

Vlna zranění: Hellebuyck navíc nebyl sám, koho z kabiny nedávno úspěšné družiny potrápil zdravotní stav. Jako by byl tenhle tým prokletý! Už při startu ročníku se dávali dohromady Perfetti, Adam Lowry a Dylan Samberg. A podobně zatrolené to pak bylo i v dalších měsících. Vypovídající byl ostatně pohled na marodku i před dubnovým zápasem proti Vegas Golden Knights (2:6), který Jets vzal poslední postupové naděje. Mimo hru byli Naměstnikov, Neal Pionk, Alex Iafallo, Gustav Nyquist, Elias Salomonsson a Morgan Barron. Symbolická tlačenice.

DŮVODY K OPTIMISMU

Opory jsou na vrcholu: A přece nebylo všechno jen špatně. Minimálně někteří páteřní hráči i ve zbabrané sezoně dokázali, že pořád umí. Brankář Hellebuyck si sice letos na Hart Trophy zaručeně nesáhne, z 57 odchytaných utkání má průměr 2,86 a úspěšnost pouze 89,5 procenta, svou výjimečnost však prokázal alespoň na milánské olympiádě. USA pod pěti spojenými kruhy braly zlato i díky němu, ve finále proti Kanadě zazářil při 42 střelách úžasnou úspěšností 97,6 procenta. Z toho tedy v gólmanově případu pramení velká naděje i pro nadcházející sezony NHL (Hellebuyck má smlouvu do roku 2031). A optimismus fanoušků Jets pramení i z fazony ofenzivní jedničky Scheifeleho. Veterán z Kitcheneru věkem rozhodně neochabuje, letos poprvé v kariéře překonal stovku bodů. "Jsem na něj hrdý," řekl kouč Arniel. "Ať hrál tým jakkoliv, on si v téhle sezoně pořád držel vysokou výkonnost. Je ohromující."

Mocný finiš: Dobře, nakonec to nestačilo. Jets ale byli ještě před únorovou olympiádou absolutně odepsaní, na postupové příčky se dívali z trýznivé dálky. Načež v samotném závěru základní části působivě zabrali, ze 23 mačů jich vyhráli 13, v normální hrací době padli pouze sedmkrát. Pokud by v podobné formě váleli i před tím, o nadstavbu by nepřišli. "Snažili jsme se až do úplného konce. Ale i takový je hokej," komentoval poolympijský šturm Scheifele. Jeho parta prokázala, že navzdory všemu může kosit i nejlepší – ve zmíněné fázi porazila třeba celky Tampa Bay Lightning, Colorado Avalanche či Vegas Golden Knights.

Nutnost přenastavení: Klub nejméně od roku 2015, kdy z veletrhu talentů bral jako celkovou dvojku Patrika Laineho, vytrvale sázel spíš na zkušenost. Nebál se zbavovat vysokých pozic v draftu (desítka z roku 2020 Perfetti je výjimka potvrzující pravidlo), místo nich do sestavy rok co rok dosazoval především starší plejery. Výsledkem takové politiky je letošní fiasko. Klíčovým postavám klubu už musí být víc než jasné, že pro budoucnost je třeba dlouhodobou strategii přenastavit. Může být líp, nabízí se k tomu vlastně docela zřejmá cesta. A to lze brát jako hřejivé povzbuzení.

ČESKÁ STOPA

S Jets momentálně není spojen žádný český hokejista.