I v sezoně 2026-27 vám přinášíme pravidelnou rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2027. Tentokrát se zaměříme na možné žolíky příští várky talentů.
Pamatujete si na Caleba Malhotru? Dlouho se s ním pro absolutní elitu letošního draftu příliš nepočítalo. Do 1. kola snad, ale výš? Kdeže... A přece - syn bývalého skvělého útočníka zažil parádní sezonu, takže se z původních zářijových odhadů mluvících o 27. místě vyšplhal až na celkovou třetí pozici za Gavina McKennu a Ivara Stenberga.
Tak už to chodí.
Poslední předdraftový ročník může mladého hokejistu klidně katapultovat až k vrcholu. Stačí, aby se mu ten rok povedl. Hodně povedl.
Napodobí tedy někdo Malhotru i v draftu 2027?
Pár možných adeptů by se našlo. A patří k nim i jeden Čech.
Jmenuje se Maxmilián Mareš, je centrem klubu Rimouski Océanic v QMJHL. Vyznačuje se usměvavou náturou a tím, že si z ničeho moc neláme hlavu. Vždyť když se ho kouč Rimouski Joel Perreault po přechodu z Evropy ptal, jak se mu v zámoří žije, šikovný centr odpověděl lakonickým: "Normálně."
Normální však zcela jistě nejsou jeho úžasné výkony, kterými ohromil už na Hlinka Gretzky Cupu. Fyzickou hrou dominuje i v klubu, za který si zatím připsal 12 bodů (5+7) ze stejného počtu mačů. Klidně se tuto sezonu může dostat až na skvělou sedmdesátku.
Na svou postavu se vyznačuje obstojným pohybem, zaujme jak nebojácností, tak sadou technických dovedností. Měl by zapracovat snad jen na bruslení.
"Když jsem přijel na tréninkový kemp, všiml jsem si, že úroveň hokeje je jiná," řekl Mareš, který minulou sezonu strávil v juniorce Liberce. "Všechno bylo rychlejší a fyzičtější. Věděl jsem, že budu potřebovat nějaký čas, abych se připravil na to, co mě čeká. Řekl bych, že po týdnu už jsem se cítil se vším celkem komfortně. Nebyl jsem si úplně jistý, jaké město bude, ale jsem moc spokojený. Je malé, krásné a klidné. V Rimouski se mi opravdu líbí."
Nedivme se tedy, pokud zrovna on bude nečekanou kometou příštího draftu. Může jí ale být i levé křídlo Noah Laus ze Soo Greyhounds. Nad ním žasne pro změnu OHL, kde má 14 bodů ze dvanácti utkání. Na rozdíl od Mareše nemá žádnou hromotluckou figuru, přesto jsou jeho výkony pozoruhodně vyrovnané, skvěle na ledě spolupracuje s Ryanem Kaczynskim a Trevorem Daleym Jr.
Patří k vyhlášeným pracantům, kterým není zatěžko dřít na ostatní. Využívá k tomu skvělý cit pro hru. Asi se z něj nikdy nestane bombarďák do první formace NHL, tuze platný pilíř ve třetí lajně z něj však vyrůst rozhodně může. A i to je cenné zboží.
Anebo místo něj vylétne Oliver Sundberg. Švédské pravé křídlo prozatím válí za Djurgarden, ve statistikách se přetahuje s kamarády Hampusem Zirathem a Viktorem Hedlundem. Sundbergova rychlá pumelice se už stala pojmem, stejně jako jeho hbité ruce, s nimiž dokáže dělat na ledě pravé divy. Podobně jako Marešovi se mu též hodně dařilo na Hlinka Gretzky Cupu, kde byl v jinak tápajícím švédském mužstvu světlou výjimkou.
Body k dobru se u něj počítají i proto, že vedle skvělé produktivity vyniká i příkladnou defenzivní lopotou. Hodně na své univerzálnosti zapracoval. Přinejhorším by se tak mohl protlačit do 1. kola draftu.
Což platí i o Odinu Vauhkonenovi, Američanovi s finským jménem, který ve WHL patří do kabiny Victoria Royals. Zatímco loni si v tomhle mužstvu připsal 23 bodů, po létě se proměnil v jedinečnou ofenzivní hrozbu. Pokud vydrží nastolené tempo, může to dotáhnout až někam k neuvěřitelným devadesáti bodům. A to by pro draft znamenalo velké přilepšení.
Vauhkonen se v příští sezoně chystá na Harvardskou univerzitu, velkou hokejovou školu ale podstupuje už nyní. Za Victorii nabírá obrovskou minutáž, učí se být i klíčovou postavou přesilovek. Nečekejte v něm žádného kulturistu, i tak si ale umí u hrazení vydobýt respekt. Se silou problémy věru nemá.
Jako u mnoha svých vrstevníků se musí zaměřit především na bruslení. Možná by neškodilo, kdyby trochu ubral ze své flegmatičnosti. Přesto jej experti pasují na příštího člena druhého obranného páru NHL.
Dalším americkým žolíkem může být centr Easton Walos, toho času patřící k mužstvu Sarnia Sting. Minulou sezonu tu nashromáždil 48 bodů, v té aktuální je na dobré cestě mít téměř dvojnásobek. Padesát gólů na rok? To pro něj v OHL nemusí být neřešitelný úkol.
Přičtěte k tomu zápisky ze scoutských notýsků, v nichž se vychvaluje Walosova defenzivní činnost. Rodák z Hartfordu se rok od roku velmi podstatně zlepšuje, patří k tomu i umění přijmout důležitou roli v rozhodujících chvílích. Rozhodně se před pukem neschovává, spíš si s ním tuze pohraje.
V prognózách jej shazuje pouze připomínka, že se příliš nevyžívá ve fyzické hře. Měl by posílit. Ale to jsou všechno prvky, na nichž se za sezonu dá máknout.
