Nejlepší ofenzivní formace: Nečas je na špici

Letní prázdniny jsou mostem mezi sezonami a je proto čas se na něm rozhlédnout po těch nejlepších hráčích. Tentokrát jsme se podívali na deset nejlepších ofenzivních formací v NHL před sezonou 2026-27.

1. Artturi Lehkonen – Nathan MacKinnon – Martin Nečas (Colorado Avalanche)

Možná, že jsme lehce zaujatí, ale formace Avalanche má své prvenství podepřené i čísly. V minulé sezoně finsko-kanadsko-česká formace měla v základní části průměr očekávaných gólů 3,74 na 60 minut, což bylo u lajn, které hrály pohromadě více než 500 minut úplně nejvíc.

Po loňském příchodu do Colorada se Nečas ještě sžíval se systémem, ale v kompletním ročníku to mohl rozbalit naplno, což se odrazilo na jeho prvním stobodovém zisku v kariéře. Centr a mozek MacKinnon byl se 127 body třetí v produktivitě a s 53 góly získal Maurice Richard Trophy.

Nečas přináší rychlost, kreativitu a výbornou práci s pukem. Lehkonen sice není superstar, ale patří mezi nejspolehlivější obousměrná křídla ligy a výborně doplňuje MacKinnonovu agresivní hru. Celý útok pak stojí na obrovské rychlosti a neustálém tlaku. Ofenzivní potenciál této trojice i pro další sezony je obrovský.

2. Brandon Hagel – Anthony Cirelli – Nikita Kučerov (Tampa Bay Lightning)

U stotřicetibodového Kučerova se nabízí spojení s centrem Braydenem Pointem, ale my sázíme na vyváženější a komplexnější variantu. Hagel v ní určuje rychlost, předvádí agresivní napadání a obrovské nasazení. Cirelli je vynikající obousměrný centr, který vyniká na buly, úpornou defenzivou a zvládá eliminovat nejlepší hráče soupeře. A pak je tu Kučerov, jehož mimořádný přehled a kreativita vytvářejí velké množství brankových příležitostí.

Černé práce Hagela s Cirellim pak Kučerov využívá k rozhodujícím akcím. Když nastupovali pospolu, měli průměr 4,32 očekávaného gólu na 60 odehraných minut.

3. Ryan Nugent-Hopkins – Connor McDavid – Zach Hyman (Edmonton Oilers)

Přikláníme se k variantě bez Leona Draisaitla, německý tank si to potřebné obstará ve druhé formaci. McDavid opět získal Art Ross Trophy se 138 body (48+90), o jeho výkonnosti nepanují pochybnosti, ve 29 je na vrcholu sil.

Hyman je nadále elitním zakončovatelem z předbrankového prostoru, v pouhých 58 startech zaznamenal 31 gólů, a Nugent-Hopkins přidává klid na puku i výbornou hru na přesilovce, v početních výhodách měl 29 bodů, což mu zajistilo post v top 20.

Největší zbraní této lajny je neuvěřitelné tempo přechodu do útoku. McDavid vytváří prostor jako málokdo v celé NHL, a oba křídelníci toho využívají.

4. Brady Tkachuk – Aleksander Barkov – Sam Reinhart (Florida Panthers)

To bude jízda, v tomto případě jsme trochu nahlédli do budoucnosti a stvořili útok, který by mohl být hokejovou atomovkou.

Kvůli vážnému zranění vynechal kapitán Barkov celou klubovou sezonu, ale na mistrovství světa IIHF ukázal při zlatém finském tažení, že patří mezi nejlepší defenzivní centry světa a zároveň pravidelně sbírá body. Reinhart je nadále elitní střelec a posila z Ottawa Senators přinese tvrdost, emoce a neustálý tlak před brankou.

Tato lajna navíc vypadá jako přímo stvořená pro vypjaté duely v play off, když kombinuje fyzickou hru s vysokou produktivitou. A Barkov navíc dokáže eliminovat nejlepší hráče soupeře. Dominance na obou stranách ledu vypadá jako nevyhnutelná.

5. Jason Robertson - Wyatt Johnston - Mikko Rantanen (Dallas Stars)

Sága kolem nového Robertsonova kontraktu stále pokračuje, u hráče, který v minulé sezoně nasázel 45 gólů ani není divu. Americký forvard je elitní kanonýr s výborným výběrem místa a schopností efektivně zakončovat i z obtížných pozic.  

Johnston vyniká v pouhých 23 letech velkým herním přehledem, rychlým rozhodováním i spolehlivostí na obou stranách ledu, navíc se zvládá prosazovat střelecky. Rantanen pak sice není nejrychlejším bruslařem, ale vnáší do elitního útoku sílu, zkušenosti a hlavně mimořádnou produktivitu. Díky robustní postavě si finský borec výborně chrání puk, ovládá souboje a vytváří prostor pro spoluhráče. Variabilita těch tří pak umožňuje neustálý tlak v útočném pásmu.

6. Cole Caufield – Nick Suzuki – Juraj Slafkovský (Montreal Canadiens)

Byla to jejich sezona. A v dalších letech se také nedá čekat nic jiného.

Kapitán Suzuki se vyprofiloval jako lídr a jeden z nejinteligentnějších mladých centrů. Caufield je elitní střelec (51 branek v minulé sezoně) s výborným uvolněním a Slafkovský udělal ohromný výkonnostní skok díky své síle, práci u mantinelů a schopnosti uvolnit prostor pro spoluhráče.

Ve srovnání s dalšími útoky není tato trojice tak zkušená, ale její potenciál je obrovský. Během pár let může dorazit na samotný vrchol žebříčku. Poklona patří také trenérovi Canadiens Martinu St. Louisovi, který věřil slovenské jedničce draftu i přes počáteční dětské nemoci. Teď tu máme formaci, jakou Montrealu všichni závidí.  

7. Matthew Knies – Auston Matthews – William Nylander (Toronto Maple Leafs)

Poprvé, co je v Torontu, zažil Matthews sezonu bez play off. Premiérově nenastřílel ani 30 gólů (27), k čemuž přispělo i zranění po zákroku Radka Gudase. Americký centr je ale stále jedním z nejlepších kanonýrů své generace.

Švéd Nylander patří zase mezi nejkreativnější pravá křídla a nejmladší z tria Knies dodává lajně sílu a důraz. Vedle zkušenějších spoluhráčů vyrostl ve výborného power forwarda, který odvádí špinavou práci a otevírá prostor svým hvězdám.

8. Seth Jarvis – Sebastian Aho – Andrej Svečnikov (Carolina Hurricanes)

Zastoupení mají i šampioni, kteří tradičně sázejí na rychlost, forčeking a výborně propracovaný systém.

Aho sice není extrémně produktivní (27+53), ale pro Hurricanes je to nepostradatelný centr schopný hrát proti nejlepším soupeřům. Jarvis udivuje rychlostí a vysokou pracovní morálkou. Je velmi aktivní při napadání soupeře, dobře čte hru a zvládá efektivně využívat volný prostor v útočném pásmu. Svečnikov pak přidává důraz a výbornou střelu. Díky fyzické hře je nebezpečný před brankou soupeře, zároveň  disponuje výbornou technikou a kreativitou.

Ve srovnání s elitními útoky sice chybí vyložená superstar, ale na to se v Carolině nehraje. I tak mají Hurricanes jeden z nejvlivnějších útoků celé soutěže.

9. Kirill Kaprizov – Joel Eriksson Ek – Matt Boldy (Minnesota Wild)

Kaprizov má výjimečnou techniku a bruslení, což mu umožňuje rozhodovat zápasy individuálními akcemi. Je i hlavním tvůrcem útočné hry Minnesoty a pravidelně vytváří šance pro spoluhráče. Švéd Eriksson Ek pak zastává roli spolehlivého obousměrného centra, co vyniká na buly a je velmi nebezpečný při clonění gólmanovi i v dorážkách z bezprostřední blízkosti. Američan Boldy se pak prezentuje svou kreativitou a schopností udržet puk pod tlakem.

Celou lajnu spojuje technická vyspělost, fyzická síla i vysoká produktivita. Při hře pět na pět i přesilovkách patří do kolonky mimořádně nebezpečných zbraní Wild.

10. Ivan Barbašev – Jack Eichel – Mitch Marner (Vegas Golden Knights)

A nechybí ani poslední finalisté, i když v jejich nejlepší formaci nahrazujeme Pavla Dorofejeva, který odešel po životní sezoně do New York Rangers, dalším ruským útočníkem Barbaševem.

Příchod Marnera stvořil jednu z nejnebezpečnějších ofenzivních trojic v NHL, spolu s Eichelem dali v základní části do kupy 170 bodů a v play off se urvali ze řetězu. Marner byl s 29 body nejproduktivnějším hráčem vyřazovacích bojů, Eichel skončil s 22 druhý.

Barbašev není tak produktivní, ale dvě největší hvězdy by měl doplnit fyzickou hrou, napadáním a prací u mantinelů. Tato trojice má výjimečnou kombinaci hokejového IQ, rychlosti a schopnosti držet puk dlouhé sekundy v útočném pásmu.