Skoro rok bez zápasu. Hlavně, že jsem na ledě, říká Kulich

Takřka rok hokejového života mu sebrala krevní sraženina. Rok bez zápasů, bez interakce se spoluhráči, bez adrenalinu. Teď je ale Jiří Kulich zase zpět. A po prvních minutách na ledě ho momentálně nezajímá, jestli bude hrát v první, nebo čtvrté formaci.

Hlavní je, že hraje.

"Bylo to zvláštní. Určitě to bylo těch prvních pár minut divné, ale pak jsem si zvykl a prostě jsem si užíval, že jsem s kluky zase mezi mantinely," popisoval český útočník svůj návrat do aktivního režimu.

V sobotním interním utkání Sabres si totiž poprvé od 1. listopadu 2025 zahrál v situaci, která se blížila zápasové zátěži. Od onoho večera, kdy hrál NHL naposledy proti Washington Capitals, uplynulo skoro 11 měsíců. Místo dalšího rozvoje kariéry následovala zdravotní vyšetření, zachmužené tváře lékařů, operace a dlouhé, předlouhé čekání na návrat.

Kulichovi byla diagnostikována velká krevní sraženina, kvůli níž musel sezonu předčasně ukončit. V březnu podstoupil zákrok na Mayo Clinic a následně začal postupně dohánět všechno, co mu zdravotní komplikace vzaly.

Jeho spoluhráči přitom poprvé od roku 2011 postoupili do play off, v prvním kole vyřadili Boston Bruins a v konferenčním semifinále sedm zápasů trápili Montreal Canadiens.

A Kulich byl zatím bez kontaktu, bez soubojů a hlavně bez zápasů.

"První dva měsíce jsem musel bruslit jen sám. To bylo těžké období, ale po červenci jsem dostal zelenou, že můžu začít s trochou kontaktu," vyprávěl Kulich.

Návrat ale nemohl uspěchat. Každý krok měl svůj čas, všechno hezky postupně. A teprve když mu lékaři dovolili, začal zase přidávat zátěž. Léto tak pro něj nebylo úplně běžnou přípravou na novou sezonu.

"Rok jsem nehrál, takže jsem musel být víc na ledě. A taky jsem změnil své tréninky." Výsledek? "Myslím, že jsem nikdy nebyl tak dobře připravený jako teď."

O to víc si užívá každou minutu. Návrat mezi spoluhráče pro něj není samozřejmostí. Po měsících, kdy mohl bruslit jen sám, dostal konečně zpátky něco, co mu extrémně chybělo.

"Je to neuvěřitelné. Ani nedokážu popsat ten pocit. Vidět zase všechny kluky kolem sebe a být s nimi na ledě, to je něco opravdu výjimečného."

Sabres si ale bez Kulicha vedli víc než zdatně. Před svým vynuceným odchodem od týmu přitom dvadvacetiletý útočník dostával příležitost i jako první centr. Počítalo se s ním pro klíčovou roli.

Jeho současné místo v sestavě však nepůsobí jako návrat hráče, který má být jedním z ofenzivních tahounů. V interním utkání nastoupil ve čtvrté formaci společně s Beckem Malenstynem a Samem Carrickem.

"Upřímně mi je teď ale úplně jedno, jestli budu ve čtvrté, nebo první lajně. Chci být hlavně na ledě a chci si to užívat," řekl Kulich.

Pro hráče, co se snaží prosadit do NHL, může být čtvrtá formace varovným signálem. Pro odchovance Chomutova je ale spíš důkazem, že je po dlouhé pauze skutečně zpátky. Na hodnocení svého postavení v sestavě bude mít času dost.

A hlavně trenér Lindy Ruff teď viděl od Kulicha přesně to, co vidět potřeboval.

"Jak zápas pokračoval, vypadal stále sebejistěji. Předvedl několik dobrých akcí, měl i pár šancí. Několik dalších situací mohl vyřešit lépe, ale celkově bruslil opravdu dobře. Byl vidět," potěšilo Ruffa.

To je pro Buffalo nadějná zpráva. Kulich teď potřebuje hlavně znovu získat jistotu. Zvyknout si na tempo, souboje, rychlost rozhodování a pravidelnou zátěž. Na seznamu je toho dost. Po tak dlouhé pauze navíc nelze očekávat, že bude všechno automaticky fungovat jako před ní.

Ruff ale ocenil způsob, jakým se Kulich přizpůsobil tempu, jaké nezažil takřka rok. A to je nadějné.

Buffalo očekává, že se Kulich od začátku sezony postupně dostane do role, v níž může využít své největší přednosti: rychlost, šikovné ruce a jedovatou střelu. Sám dobře ví, v čem je obvykle nejsilnější.

Statistiky z příprav

"Malenstyn je velký hráč. Díky rychlosti a bojovnosti mi může pomoct získávat puky," popisoval poměry ve své aktuální formaci.

Teď ale opravdu není nejdůležitější, kolik bodů Kulich nasbírá v přípravě ani na jakém místě sestavy začne sezonu. Po roce plném nejistoty je pro něj největší změnou, že zase může hrát hokej.

"Chci být hlavně na ledě a chci si to užívat."

Po tom všem, čím si prošel, to není vůbec málo.