Kdo může vstoupit do Síně slávy v roce 2027

Do Hokejové síně slávy letos vstoupili legendární borci Patrice Bergeron, Carey Price, Pekka Rinne a Keith Tkachuk. Sotva ale dozněly oslavy nových členů, rozbíhají se další debaty. Kdo se dočká telefonátu v létě 2027? Některá jména se nabízejí téměř automaticky, jiná už na svou příležitost čekají řadu let. A ve hře jsou také dvě osobnosti českého a slovenského hokeje.

Ryan Getzlaf

Třetí rok způsobilosti a možná nejlepší výchozí pozice ze všech kandidátů. Ryan Getzlaf strávil v Anaheim Ducks celých 17 sezon a stal se jednou z nejvýraznějších person klubové historie. Ducks také dovedl jako kapitán v roce 2007 ke Stanley Cupu. V základní části za ně odehrál 1157 zápasů, v nichž nasbíral 1019 bodů (282+737). V obou statistikách je klubovým rekordmanem, stejně jako v počtu asistencí.

Ještě působivější je ale Getzlafova bilance z play off. Ve 125 utkáních zaznamenal 120 bodů, což ho řadí mezi nejproduktivnější hráče jeho éry ve vyřazovací části. S kanadskou reprezentací navíc dvakrát získal olympijské zlato (2010 a 2014) a triumfoval i na Světovém poháru 2016. Individuální trofeje mu sice nepřibývaly, ale kombinace klubových úspěchů, produktivity a vůdčích schopností představuje velmi silný argument. Tohle vypadá nadějně.

Rod Brind'Amour

Na svou chvíli čeká už od roku 2013, ale jistě mu prospěly poslední roky, kdy je koučem letošních šampionů Carolina Hurricanes. Brind'Amour patřil k nejpracovitějším a nejlepším defenzivním centrům své generace. Ve 1484 zápasech NHL nasbíral 1184 bodů (452+732) a dvakrát získal Selke Trophy pro nejlépe bránícího útočníka.

V roce 2006 dovedl Carolinu jako kapitán i symbol historického pochodu ke Stanley Cupu. Na úspěšnou hráčskou dráhu navázal na střídačce a pod jeho vedením Hurricanes po 20 letech znovu triumfovali. Brind'Amour se tak zařadil mezi velmi úzkou skupinu osobností, které vyhrály se stejným klubem v rolích hráče i  kouče. Právě to může jeho dlouholetou kandidaturu znovu výrazně oživit.

Sergej Gončar

Jméno ruského beka možná nemá takový zvuk jako v případě některých dalších hvězd, ale statistiky mluví jasně. Gončar odehrál v NHL 1301 zápasů, zaznamenal 811 bodů (220+591). Mezi obránci mu patří 19. místo historického pořadí produktivity. V období mezi sezonami 1999-2000 a 2003-04, tedy v době, kdy se góly střílely mimořádně obtížně, nasbíral 295 bodů. Více jich mezi obránci tehdy nastřádal pouze švédský člen Síně slávy Nicklas Lidström.

Čtyřikrát se také Gončar umístil v první pětce hlasování o Norris Trophy pro nejlepšího obránce, v roce 2009 získal s Pittsburghem Stanley Cup. Výkonnostní úroveň, kterou si držel dvacet sezon, si zaslouží respekt. I Síň slávy?

Henrik Zetterberg

Od roku 2021 má na jméno v seznamu čekatelů také Henrik Zetterberg. Švédský útočník byl jednou z hlavních postav skvělé éry Detroit Red Wings a v roce 2008 dovedl tým ke Stanley Cupu. V play off exceloval a za své výkony během celé vyřazovací části získal Conn Smythe Trophy.

V 1082 zápasech základní části nasbíral 960 bodů (337+623). K tomu přidal olympijské zlato i titul mistra světa z roku 2006, takže je i členem Triple Gold Clubu. Z Detroitu už se dočkal také jeho někdejší ruský spoluhráč Pavel Dacjuk, uvedený do Síně slávy v roce 2024. Zetterberg by na něj mohl navázat.

Patrick Marleau

Pokud se má oceňovat také dlouhověkost, konzistence a oddanost hokeji, těžko lze najít výraznějšího kandidáta. Marleau drží rekord NHL v počtu odehraných zápasů základní části: za 23 sezon zvládl 1779 startů. V kariéře nastřílel 566 gólů a zaznamenal 1197 bodů. Sedmkrát překonal hranici 30 branek.

Většinu kariéry spojil se San Jose Sharks, s nimiž se ale Stanley Cupu nedočkal. Dvakrát ovšem vyhrál olympijské zlato, v roce 2003 se stal i mistrem světa, o rok později triumfoval na Světovém poháru. Jeho kritici poukazují na absenci individuálních trofejí i na to, že nikdy nebyl dominantní hvězdou. Rekordní počet zápasů a dvě dekády na špičkové úrovni ale představují krásně sepsanou vizitku.

Patrik Eliáš

Letos slavil padesátiny, ale mezi odkvétající a kilogramy přibírající kmety se rozhodně nepočítá. Nově začal pracovat jako generální manažer české reprezentace.

Tak jen pro připomínku: v New Jersey Devils strávil celou kariéru, která trvala od roku 1995 do roku 2016. Dvakrát získal Stanley Cup (2000, 2003) a v klubových statistikách dodnes nemá konkurenci. V základní části nastřílel 408 gólů, přidal 617 asistencí a celkem posbíral 1025 bodů. Dalších 125 bodů zaznamenal v play off.

V Devils byl přitom často nucen přizpůsobovat svůj jedinečný útočný talent potřebám defenzivně laděného týmu. Jeho schopnost rozhodovat důležité zápasy a dlouhodobá produktivita jsou hlavními argumenty pro uvedení mezi nesmrtelné velikány hokeje.

Peter Bondra

Slovensko má také výrazného čekatele. Jeden z nejrychlejších a nejnebezpečnějších střelců devadesátých let odehrál v NHL 1081 zápasů a nastřílel 503 gólů. Dvakrát se stal nejlepším kanonýrem soutěže.

Největší část své zámořské dráhy spojil s Washington Capitals, s nímž si v roce 1998 zahrál finále Stanley Cupu. Jeho nejvýraznější reprezentační okamžik přišel o čtyři roky později, kdy Slovensku ve finále s Ruskem vystřelil historické zlato na mistrovství světa 2002.

Stejně jako Eliáš ale podle současných prognóz mezi největší favority pro rok 2027 nepatří. Čekání na vstup do Síně slávy je pro něj tak dál otevřeným příběhem, který ale může získat překvapivou pointu.