Nejlepší pasáže z proslovů nových členů Síně slávy

V pondělí proběhlo slavnostní uvedení šestice nových členů do Síně slávy v Torontu pro rok 2026.

V kategorii hráčů byli do Síně slávy uvedeni Patrice Bergeron, Cindy Curleyová, Carey Price, Pekka Rinne a Keith Tkachuk, zatímco kategorie osobností, které přispěly k rozvoji hokeje (tzv. 'Builders'), se rozrostla o Briana Burkea.

Všichni u této mimořádné příležitosti přednesli slavnostní řeč.

Zde jsou hlavní myšlenky z projevů jednotlivých osobností:

KEITH TKACHUK: Dar hokeje

"Páni, tohle je možná poprvé, co se jakémukoliv Tkachukovi dostalo v Torontu vřelého přivítání," pobavil hned v úvodu Keith Tkachuk.

V desetiminutovém projevu vzdal hold mnoha bývalým spoluhráčům, trenérům i funkcionářům, kteří ho získali do týmu, vyměnili jinam a později zase přivedli zpět.

"Když jsem vyrůstal v Bostonu, miloval jsem tým Bruins a hokej se stal mým životem," připomněl své působení na Bostonské univerzitě. Zmínil také vliv svého bratrance, bývalého hráče NHL Toma Fitzgeralda. "Mně i mnoha dalším ukázal, co je potřeba k tomu, aby se člověk stal dlouholetým lídrem a šampionem v NHL."

Mimo jiné také přiznal, že tehdy si vůbec nedokázal představit, co pro něj bude znamenat, když si ho v prvním kole draftu NHL v roce 1990 (z 19. místa) vybral tým Winnipeg Jets.

"Ve Winnipegu jsem potkal svou ženu Chantel," připomněl Tkachuk. "A právě ve Winnipegu jsem také poprvé pochopil a začal si vážit toho, jakou výsadou je hrát v NHL."

Zvláštního poděkování se od něho dočkal Joe Yannetti, skautovi Jets působícímu v Bostonu. Ten v něj totiž nikdy neztratil důvěru, přestože si Tkachuk v roce draftu zlomil kotník a vynechal značnou část sezony.

"Našel způsob, jak zařídit, aby si mě Jets vybrali v prvním kole, tím navždy změnil můj život."

Za velké štěstí považuje, že mohl hrát po boku Craiga Janneyho - a to jak ve Winnipegu, tak později v týmu Phoenix Coyotes.

"Byl to jeden z nejnesobečtějších hráčů, jaké jsem kdy poznal," vyzdvihl Tkachuk. "Dvakrát mi pomohl pokořit metu 50 gólů."

Z Phoenixu zamířil Tkachuk do St. Louis.

"Právě tam se naše životy navždy změnily," připomněl Tkachuk, že St. Louis se pro jeho rodinu stalo trvalým domovem; Keith a Chantel zde vychovali své děti - dceru Taryn a také současné útočníky týmu Florida Panthers Matthewa a Bradyho.

Sám vzdal také hold svým rodičům, otci Johnovi a matce Gerry.

"Tento večer patří vám. Kdyby existovala nějaká síň slávy pro rodiče, ti moji by do ní byli uvedeni hned v prvním kole hlasování," ocenil Tkachuk. "Obětovali se, vedli mě životem a inspirovali. Dnes večer jsem tady díky nim. Na mámu se nemůžu ani podívat. Právě teď pláče a rozplakala by i mě."

CINDY CURLEYOVÁ: Naplněná vděčností

Poté, co poděkovala Síni slávy a výběrové komisi, pogratulovala Curleyová ostatním nově uvedeným členům, zejména pak Bergeronovi.

"Jako celoživotní fanynka Bruins jsem nesmírně hrdá, že tu mohu s tebou být," řekla. "Nikdy jsem nečekala, že se mi dostane takové pocty, a jsem naprosto pohlcena vděčností."

Hokejku jí dal do ruky otec Geno, když bylo Curlyové pět let. Naučil ji milovat hru stejně tak, jak ji miloval on sám.

"Možná o tom ani nevěděl, ale tehdy mi dal úžasný dar," připomněla. "Choval se ke mně úplně stejně jako k mým bratrům, předával mi naprosto stejné lekce a měl na mě úplně stejné nároky. Pro něj - a tím pádem i pro mě a pro všechny kolem nás - všechno bylo prostě jen o hokeji."

"Jednou z největších výsad mého života bylo hrát na mezinárodní scéně a reprezentovat svou zemi v týmu USA," uvedla Curleyová. "Naplňuje mě velkou hrdostí, že jsem nastoupila na několika mistrovstvích světa i na olympijském turnaji."

"Hokej je naprosto výjimečná hra, která mi dala mnohem víc, než bych jí já kdy mohla vrátit. Ještě jednou děkuji tolika lidem za tolik věcí."

PEKKA RINNE: Nikdy se nevzdat

Rinneho příběh se liší od příběhů většiny ostatních členů Síně slávy. Nebyl žádným velkým talentem, o kterého by se skauti přetahovali. V roce 2004, kdy byl při draftu NHL vybrán v osmém kole jako celkově 258. hráč, nebyl ve svém týmu dokonce ani brankářskou jedničkou.

Poté, co bývalý gólman Nashvillu Predators shrnul svou cestu z Kempele - "malého města v severním Finsku" - až do Síně slávy, věnoval závěr svého osmiminutového projevu jedné radě.

"Pokud bych chtěl něco předat mladým sportovcům, kteří se dnes večer dívají, pak je to tohle. Nemusíte být tím nejlépe hodnoceným talentem. Nemusíte mít v mládí všechno přesně nalinkované. Vaše cesta nemusí vypadat stejně jako cesty ostatních - a ta moje rozhodně taková nebyla. Přijdou překážky. Budou chvíle, kdy o sobě budete pochybovat. I to k té cestě patří. 

"Důležité je, abyste milovali to, co děláte, byli ochotni pro to tvrdě pracovat, učili se od lidí kolem sebe a nikdy se nevzdávali," prohlásil Rinne. "Všem, kteří byli součástí mé cesty - mé rodině, spoluhráčům, trenérům, organizaci Predators, fanouškům v Nashvillu, přátelům ve Finsku a všem, kteří ve mě věřili: tato pocta patří i vám. Děkuji vám z celého srdce."

Mezi ty, kteří mu pomohli dostat se mezi vyvolené, patří jeho starší bratranci Jari a Miikka. Jari byl brankář a v době Rinneho dospívání také jeho vzor.

"Jakmile jsem uviděl Jariho brankářskou výstroj, věděl jsem, že chci být brankářem," řekl Rinne, jenž také zavzpomínal na své působení v nižší juniorské soutěži, kde hrál jako vysoký a neobratný brankář. "Měl jsem sice velké sny, ale cesta do NHL se zdála být v nedohlednu."

"K mému překvapení si mě v roce 2004 v draftu vybral Nashville - v osmém kole jako celkově 258. hráče. V srpnu 2005 jsem podepsal svou první smlouvu s Nashville Predators, aniž bych tušil, že tím začíná má šestnáctiletá kariéra v této organizaci. Nashville se pro mě stal něčím mnohem víc než jen místem, kde jsem hrál hokej; stal se mým druhým domovem."

PATRICE BERGERON: Víc než jen hra

Poté, co pogratuloval ostatním nově uvedeným členům, se Bergeron svěřil, že se v myšlenkách často vrací k pocitu, kdy si obouvá brusle.

"Jak jsem dospíval, hokej se pro mě stal něčím mnohem větším než jen hrou," řekl Bergeron. "Na každé úrovni jsem měl příležitost hrát, soutěžit a učit se - ale především dělat něco, co jsem opravdu miloval."

"Nechápejte mě špatně. Nebylo to ale vždycky snadné. Během mého prvního roku v organizovaném hokeji jsem sedával za brankou, vršil na sebe puky a odmítal vstát. Jediný okamžik, kdy jsem se pohnul, byl ten, když jsem zamířil k mantinelu za rodiči, abych si jim postěžoval, jak moc mě bolí nohy z bruslí," připomněl své začátky Bergeron. "Ale i tehdy, když jsem slezl z ledu, jsem jim říkal, jak moc mě to baví."

Bergeron uvedl, že měl štěstí na trenéry i spoluhráče v mládežnickém hokeji, kteří mu pomohli v rozvoji. Naučil se, jak vyhrávat, prohrávat a jak překonávat těžké chvíle.

"Především jsem ale pochopil, že hokej je hlavně o lidech," podotkl Bergeron. "Přátelství, vzpomínky a hodnoty, jako jsou tvrdá práce, týmová spolupráce a pokora, mi zůstanou navždy."

"Na draft NHL (v roce 2003) jsem dorazil bez nějakých zvláštních očekávání, a když si mě ve druhém kole vybrali Boston Bruins, vůbec jsem netušil, že to bude začátek neuvěřitelné cesty," uvedl Bergeron. "O pár měsíců později jsem se do týmu skutečně probojoval a občas jsem se musel štípnout, abych uvěřil, že je to pravda. Vždyť já se najednou převlékal mezi Joem Thorntonem a Martinem Lapointem a mohl hrát proti svým idolům a vzorům - Peteru Forsbergovi a Joeu Sakicovi."

Bergeron také poděkoval mnoha lidem spojeným s týmem Bruins a následně svým spoluhráčům, zejména těm, s nimiž v roce 2011 získal Stanley Cup. Zvláště vyzdvihl dva - Zdena Cháru a Brada Marchanda.

CAREY PRICE: Vytrvalá touha a příležitost

Priceova cesta do Síně slávy začala v odlehlé komunitě Anahim Lake v Britské Kolumbii, která má přibližně 1500 obyvatel. Brankář hovořil o své cestě do NHL a o obětech, které přinesla jeho rodina - díky ní mohl nakonec odehrát 15 sezon v dresu slavných Montreal Canadiens.

"Vlastně si ani nepamatuji, že bych někdy chtěl být něčím jiným než hokejistou," řekl Price. "Když vyrůstáte v tak odlehlém místě, šance, že se to podaří, je bez neochabující touhy a příležitosti opravdu jen velmi malá. Tato příležitost byla vykoupena oběťmi; a teď, když jsem sám rodičem, chápu, která z nich byla tou největší. Byl to čas."

Price mimo jiné zavzpomínal na sen, který měl v dětství: kráčel po červeném koberci a setkal se s další legendou týmu Canadiens, Patrickem Royem - přesně takovým člověkem, jakým se chtěl stát on sám.

"Rád bych poděkoval organizaci Montreal Canadiens za to, že ve mě věřila a dala mi příležitost si ten dětský sen skutečně splnit," řekl Price. "Tento klub je plný lidí s velkým srdcem. Děkuji všem, kteří v ní působí."

"A těm největším fanouškům Habs - což jsou vlastně úplně všichni fanoušci Habs, které jsem kdy potkal - děkuji za lásku, kterou jste mi projevovali nejen na ledě, ale i ve městě. Je vždycky radost vrátit se domů."

BRIAN BURKE: Život je zvláštní

Burke, bývalý hráč univerzitního hokeje a American Hockey League, vyjádřil vděčnost za své uvedení do Síně slávy, do níž pronikl i přesto, že v NHL neodehrál jediný zápas.

"Když mi poprvé zavolali z výběrové komise, na chvíli jsem se zarazil," řekl Burke. "Nikdo, kdo v Minnesotě začne ve třinácti letech hrát hokej, si neřekne: Jednou budu v Síni slávy - ledaže by byl idiot. Nejdřív sníte o tom, že budete hrát hokej na střední škole, což se mi podařilo - byť jen na jeden rok. Pak sníte o univerzitním hokeji; ten jsem hrál poté, co jsem se jako prvák probojoval do týmu Providence College, aniž bych měl předem zajištěné místo. Potom sníte o získání stipendia - a i to se mi splnilo."

Když ve druhém ročníku získal částečné stipendium, začal snít o profesionálním hokeji. Nakonec strávil čtyři roky na Providence College a dvě sezony v AHL v týmech Springfieldu a Maine, kde v roce 1978 získal Calder Cup.

"Podepíšete smlouvu na 10.000 dolarů, abyste pak hráli za Maine Mariners za 15.000 dolarů ročně. Pak vyhrajete Calder Cup a následně ukončíte kariéru, aniž byste kdy odehráli jediný zápas v NHL... Řeknete si: Tvoje hokejová kariéra skončila. Síň slávy? Ani náhodou."

Burke se do ní nakonec přece jen dostal, i když jinou cestou.

"Život je zvláštní. Jak jít v jeho průběhu neustále dál?" nadhodil Burke. "Tvrdou prací, vírou v sebe sama a díky spoustě pomoci od ostatních."