Američané hráli všechny své zápasy ve 21:10, pro televizní diváky doma to byl nejlepší možný čas. Jejich autobus obvykle odjížděl z haly tři čtvrtě hodiny po půlnoci, takže do vesnice se dostali zpět okolo jedné hodiny ráno.
Pak hokejisté zamířili do jídelny. A tam se v noci na čtvrtek potkali s těmi, které právě vyřadili.
"Bylo to trochu divné, byli jsme tam jen my a Švédové," vyprávěl obránce Zach Werenski. "Pro nás to samozřejmě bylo lepší, ale dovedl jsem se vžít i do jejich pocitů. Tohle všechno k olympiádě patří a my to tu všechno prožíváme naplno."
Po tak napínavém zápase, jakým byl ten čtvrtfinálový, se většinou těžko usíná. Tkachuk s pár spoluhráči se v noci pustili do partičky karet.
"Zapíchli jsme to až někdy kolem třetí, než jsme všechno probrali. Ale tak to dopadne, když si o půlnoci nebo v jednu ráno dáváte americano a espresso," usmál se.
Druhý den vstal Tkachuk až dopoledne a do jídelny přišel mezi snídaní a obědem. Jen tak si popovídat s ostatními sportovci, vyměnit si pár odznaků...
"Takhle to tu bylo skoro každé ráno. Běžně sedíte u stolu s hokejisty, ale tady vedle našeho stolu seděli krasobruslaři z USA a dalších zemí, takže jsme se dali dohromady a povídali si společně."
Na cestě ke čtvrtečnímu mítinku potkali Američané hokejisty Slovenska, kteří se zrovna vraceli do vesnice. Forvard J.T. Miller narazil na americkou hokejistku Lailu Edwardsovou, jež se s kolegyněmi chystala na čtvrteční finále ženského turnaje proti Kanadě. Plácl si s ní a popřál jí hodně štěstí.
"Tohle prostředí je prostě báječné. Asi se tam pojedu podívat na ten zápas a budu jim fandit přímo v hale," plánoval Miller.
Ve tu chvíli, kdy to povídal před hlavní bránou, prošel kolem centr Sebastian Aho. Jeho Finové vyzvou v prvním semifinále Kanadu (pátek od 16:40).
