To máme mládež! Obrozené Slovensko válí

Zvolání 'To máme mládež' zní hokejovému Slovensku skvěle.

Generace, kterou všichni viděli jako naději pro budoucnost, se prosazuje už nyní, na hokejovém turnaji Zimních olympijských her Milano Cortina 2026.

Kádr plný mladých pušek vede jedenadvacetiletý útočník Juraj Slafkovský - a dotáhl tým už do olympijského semifinále. V historii země teprve podruhé na olympiádě, které se účastní i hráči NHL.

Slováci pořád jsou za outsidery, kteří se vloupali na večírek hokejových supervelmocí.

Jejich semifinálovým soupeřem budou Spojené státy, ty se naopak při šesti olympiádách s účastí zástupců NHL do semifinále dostaly čtyřikrát. Obě poslední akce se všemi hvězdami (Vancouver 2010, Soči 2014) vyhrála Kanada. Poslední letošní semifinalista z Finska se do Top 4 probil dokonce pětkrát z šesti možností.

Ale mladým Slovákům jsou podobné statistiky šumafuk.

Někteří složili test hokejové dospělosti na předchozí zimní olympiádě v Pekingu, kde tým okolo Slafkovského překvapil bronzovými medailemi. Další už se poohlíží po angažmá v NHL

A shodují se, že jsou připraveni na zápas, který bude v bohaté hokejové historii jejich země patřit k těm největším.

Sebevědomí do něj čerpají i z bronzové bitvy před čtyřmi lety. Tehdy se akce v Číně sice neúčastnily hvězdy NHL, na druhou stranu šlo pro Slovensko o první olympijskou hokejovou medaili vůbec.

"Miluju, že tady máme nejmladší tým," říká Slafkovský. "Líbí se mi být za outsidery. Líbí se mi být mladý a muset dokazovat, že na to máme. Zatím nám to funguje. A já chci medaili."

Slovensko potřebuje vyhrát aspoň jeden další duel. V pátek ho čeká od 21:10 SEČ bitva s USA v milánské Santagiulia Areně a slovenské mladé pušky budou muset svoji hru pozvednout o další level.

Vše bude začínat u Slafkovského, vycházející hvězdy Montreal Canadiens, který na turnaji zatím posbíral sedm bodů za tři góly a čtyři asistence. Před čtyřmi lety v Pekingu nastřílel dokonce sedm gólů a odjížděl domů s cenou pro nejužitečnějšího hráče olympiády.

Nebude na to ale sám.

Například Dalibor Dvorský stihl ve čtyřech slovenských duelech tři góly a tři asistence. Dvacetiletý útočník St. Louis Blues tak už teď překonal olympijský rekord nováčka NHL, který dosud s pěti body drželi Alexander Ovečkin (2006 s Ruskem) a Finové Sami Vatanen a Olli Määtä (2014).

Bilanci 2+2 má zatím šestadvacetiletý Adam Růžička, identickou produktivitou se pyšní i stejně starý Pavol Regenda, útočník San Jose Sharks.

Dvaadvacetiletý bek Šimon Nemec je se souhrnným časem 87:53 minuty druhým nejvytíženějším členem kádru hned za veteránem z NHL Martinem Fehérvárym (88:28). Slafkovský a Nemec (New Jersey Devils) se v památném slovenském draftu v roce 2022 stali jedničkou a dvojkou.

Ani tím ovšem seznam nekončí. Čtyřiadvacetiletý Samuel Hlavaj má aktuálně úspěšnost zákroků 93,2 procenta.

"Máme tu tolik mladých hráčů, až je to bláznivé," říká slovenský gólman.

Ten v sezoně zatím chytá jen v American Hockey League, Hlavaj ale uvedl, že by rád šel ve stopách svých krajanů, kteří se prosadili až do NHL. A zdůrazňuje, že si dobře uvědomoval, že letošní olympiáda bude pro Slovensko výjimečná věc.

"Věděl jsem, že naši mladí kluci jsou opravdu dobří," dodal Hlavaj. "Můžete to vidět v NHL, tam všichni čtyři naši mladí hrají výborně. Neměl jsem o ně žádné obavy."

Jedním z klíčů ke slovenskému úspěchu je pak to, že se dravé mládí promísilo s těmi, kteří nesli prapor nejslavnější slovenské generace. Jejím vrcholem bylo čtvrté místo na olympiádě ve Vancouveru - a teď je tady další generace.

"Je to proces. Rok od roku se všichni lepšíme," říká osmadvacetiletý obránce Erik Černák. "V dosavadním průběhu olympiády zatím všichni vypadají výborně. Hrajeme jako tým, jako rodina. Myslím si, že to je pro nás další velmi důležitá věc."

Trenér Vladimír Országh, sám někdejší aktér velké slovenské éry a účastník pěti mistrovství světa IIHF z let 2001-05 i Světového poháru 2004, svůj tým označuje za bratrstvo neohrožených. Jeho síla podle něj spočívá jak v herní šikovnosti, tak v jednotě.

Kapitánem je někdejší hráč NHL Tomáš Tatar. Pětatřicetiletý útočník tvrdí, že má nejlepší hokejová léta už za sebou, přesto je pořád důležitou součástí mužstva. Nastupuje v elitní formaci se Slafkovským a funguje jako symbolický most mezi odcházející a nastupující generací.

Po celou dobu má v Itálii na tváři široký úsměv. Jistě i proto, že Slovensko vítězi. Ale nejen proto.

Cítí hrdost, když si uvědomuje, jaké možnosti před sebou národní tým má. Tuší, že letošní olympiáda může být pro jeho zemi začátkem něčeho opravdu velkého.

"Už jsem trochu starší," říká Tatar. "Proto jsem šťastný, že je slovenský hokej v dobrých rukou."