Držitel Maurice Richard Trophy, autor 375 gólů a 805 bodů v NHL a vítěz olympiády v Naganu i Stanley Cupu s Colorado Avalanche. Legendární útočník Milan Hejduk i v této sezoně přispívá NHL.com/cs svými exkluzivními komentáři. V rubrice 'Hejdukův švih' tentokrát popisuje, jak hokejisté NHL prožívají krátké vánoční svátky.
------------------------
Blíží se vánoční svátky a to je v NHL vždycky doba, kdy mohou hráči trochu vysadit a užít si domácí pohodu. I když, jak kdy...
Hodně totiž záleží na tom, jaké má váš tým štěstí na rozlosování. Samozřejmě je lepší varianta, když člověk hraje 23. prosince doma a 26. pak taky ještě doma.
Jenže kolikrát se stane, že hrajete 23. prosince někde venku a 26. znovu. Když to vyjde takhle blbě, tak přijedete domů někdy 24. prosince ráno, což není ideální. Pak je člověk rozbitý, pořádně se nevyspí a na Vánoce si skoro ani neodpočine.
V NHL je navíc pravidlo, že 25. se nesmělo cestovat, takže když jste hráli venku 26., tak se letělo až ten den ráno. A to pak na optimální výkony taky není ideální.
Vánoční čas může být i tmelící prvek pro celé mužstvo. Pamatuju si, že v Coloradu vždycky bývala vánoční párty pro děti u Joea Sakika. V takové oboře tam měl pár sobů, to byla vždycky zábava pro děti a my dospělí jsme tam dali dohromady dobrou partu. Další samozřejmá věc byla, že se chodilo do dětských nemocnic rozdávat hračky a plyšové medvídky nemocným dětem. Rozdat nějakou radost těm, kteří nemohli být doma.
K Vánocům patří taky spousta jídla, což může být pro profesionální hokejisty problém. Jsou hráči, kteří se trápí s váhou, ti si museli na svátky dávat bacha. Ale já k nim naštěstí nikdy nepatřil, mohl jsem jíst, co jsem chtěl. Na Vánoce jsem to nikdy neomezoval a docela jsem se vždycky narval bramborovým salátem.
Těžší jsou ovšem svátky pro juniory, kteří reprezentují na mistrovství světa. Já byl na dvacítkách dvakrát a mám na to docela dobré vzpomínky. Sice to bylo přes Vánoce, takže člověk nemohl být doma, ale byl to výborný turnaj. Měli jsme dobré mužstvo, bohužel to však ani jednou nevyšlo, medaili jsme žádnou neudělali. Ten samotný turnaj je ale hrozně sledovaný, obzvlášť tady v zámoří, v Kanadě to opravdu žerou a hraje se tam parádní hokej.
Letos se bude hrát v Minnesotě, kde je hokej stejně populární jako v Kanadě. Češi tam jedou obhajovat bronz a navázat na úspěšná juniorská léta 2023, 2024 a 2025. Úplně nevidím do toho, jaký tým letos mají, nevím, kolik je tam talentu, ale samozřejmě je trošku výhoda, že tam není Rusko, protože ti dali vždycky do kupy dobrý tým. Šance udělat medaili je tak trošičku větší, než bývala. I tak tam ale bude spousta dalších kvalitních soupeřů. Přeju klukům všechno nejlepší, ať se jim daří a ať si to užijou.
Hráči, kteří získali stříbro v roce 2023 a následné dva bronzy, se už začínají prosazovat i v NHL. Jiří Kulich, David Jiříček, rád bych, aby k nim přibyli i další. Prosadit by se mohli, protože tyhle úspěchy na mezinárodním poli vám vždycky pomůžou. Ti kluci jsou ještě mladí a mají čas, někdy to jde dřív a někdy později.
