Stal se vůdčí postavou, proslul mimořádnou silou, neústupností, soutěživostí, ale také chytrostí a vůdcovskými schopnostmi. Za to vše získal v roce 2009 Norris Trophy pro nejlepšího obránce NHL, o dva roky později obdržel Mark Messier Leadership Award a dovedl Bruins třikrát do finále Stanley Cupu, přičemž nejcennější hokejovou trofej zvedl nad hlavu v roce 2011.
Jeho nynější vstup do Síně slávy je dovršením cesty, která začala tehdy na malém stadionu, v zimě a s jedinečnou vůní okolo. Tam si ho hokej poprvé získal.
"Tam mě dostal," souhlasí Chára. "Najednou mě měl."
\\\\
Je bez debat, že Chára dostal do vínku jisté vlastnosti, počínaje velikostí a délkou paží, jeho atletičností. Zároveň se ale stal hvězdou díky tomu, že byl jedním z největších dříčů historie NHL. Z posilovny a z haly ho často museli vyhazovat, kouč Claude Julien mu památně domlouval, ať už si konečně sedne a trochu si odpočine. Jeho největší zbraní ale byla jeho mysl. Rozhodně to nebyla samozřejmá cesta, naopak.
"Tehdy si nikdo nemohl myslet, že jednou vyhraje Norris Trophy a dostane se do Síně slávy," říká Rick Bowness, který Cháru vedl u Islanders v jeho nováčkovské sezoně 1997-98. "Každý mluvil jen o tom, jak nestíhá rychlostně. No, taky měří 206 centimetrů. Měl neuvěřitelnou sílu a dosah hokejky, o to jsem se nikdy nebál. Ale všichni řešil, jak na tom bude s pohybem. Věděl jsem, že udělá maximum pro to, aby se zlepšoval – a přesně tak se stalo."
Právě to byla Chárova superschopnost.
"Myslím si, že mým talentem jsou vůle a pracovní morálka," říká slovenský velikán. "Nikdy jsem nevynechal trénink bez ohledu na to, co se dělo. Dotahoval jsem přípravu do extrému tak, abych věděl, že budu mít lepší fyzičku než všichni v mém věku, a nejen mí vrstevníci. Prostě jsem to věděl."
Což začalo mnohem dříve. V roce 1988, když bylo Chárovi 11 let, ho jeho táta (bývalý olympionik v zápase) vzbudil, aby společně sledovali olympiádu v Soulu. Dívali se na stovku a Chára senior syna upozorňoval, že ještě na 60 či 70 metrech jsou na tom nejlepší sprinteři světa podobně.
Rozhoduje se v posledních 30 metrech. Tam jdou ti nejlepší přes bolest, řekl mu táta.
A Chára to sledoval na vlastní oči. Viděl, jak atleti bojují s nepohodlím, jak překračují práh bolesti. Jak ignorují to, co jiní ignorovat nedokázali.
A slíbil si, že bude umět totéž.
"Všechno, čeho jsem kdy dosáhl, souviselo s disciplínou a s přijetím toho, že i když mi to nějaký čas potrvá, tak musím vždycky zůstat trpělivý a nikdy neuhýbat. Ale i tak jsem to miloval," říká Chára.
Zkoušel na sobě všemožné triky, testoval svoji mysl. Představoval si, že v posilovně nebo na ledě jsou vedle něj neviditelné postavy, někdo ještě lepší, někdo odhodlanější k ještě větší dřině.
Tyto duchy pronásledoval. Což nebylo vždycky úplně zdraví prospěšné.
Proto ho v počátcích jeho kariéry kouč Julien při venkovní šňůře upozornil: Jsi skvělý, jednou vyhraješ Norris Trophy, ale musíš trochu zpomalit.
"Makal, až se z něj kouřilo, proto to skončilo tak, že jsem mu řekl, že už toho dělá moc. Snažil se pracovat za všechny ostatní," vzpomíná Julien. "Když se ohlédnete za jeho první sezonou, sice už tehdy byl dobrým lídrem, ale nedostavovaly se takové výsledky, jaké by si představoval."
Chára se neustále pohyboval na hraně, hecoval sám sebe. Nebyl schopný se zklidnit, odpočinout si.
To byla jeho slabina – a zároveň i jeho největší síla.
"Rozhodně nebyl nejladnějším bruslařem, neměl nejšikovnější ruce, všechno si musel odmakat," říká jeho bývalý parťák z obrany Dennis Seidenberg. "Taková byla jeho mentalita, to ho činilo tak silným. Jeho přístup se nikdy neměnil: Vyhrát každý zápas, každý souboj. Proto se dostal tak daleko."
I proto, že nikdy nebyl spokojený. I když se cítil v nejlepších letech, pořád mu to bylo málo.
"Věděl jsem, že jsem dobrý, cítil jsem to, přesto jsem se pořád snažil držet se zpátky a říkat si: Můžeš být lepší. Protože NHL je nebezpečné prostředí, pokud zapomenete na to, že se na vaše místo pořád derou další a další," říká Chára.
"Tak jsem ke všemu přistupoval. Věděl jsem, že patřím k dominantním hokejistům, pravděpodobně jsem v jednu dobu byl nejdominantnějším obráncem, nikdy jsem se tím však nenechal pohltit. Nedokážu to úplně přesně popsat, ale přesvědčil jsem sám sebe: Můžeš být lepší, jdou po tobě, musíš být připravený."
\\\\
Když Chára 1. července 2006 jako volný hráč podepsal smlouvu s Bruins, tým měl za sebou špatnou sezonu, s bilancí 29-37-16 se nedostal do play off. Toho dne se ale všechno změnilo. Nový lídr a nový kapitán dovedl celý klub do nové fáze.
Když ostatně dostal otázku na zhodnocení své kariéry, Chára pronesl: "Nejvíc hrdý jsem na to, co jsem dokázal přinést do klubu Boston Bruins."
Projevovalo se to už na trénincích. Když Chára na jejich začátcích přicházel k Patrici Bergeronovi, ten už dobře věděl, co se chystá. Bylo mu jasné, že to nebude žádná zábava.
"Vždycky prohodil: Hej, dneska nastavíme laťku," vzpomíná Bergeron na legendární cvičení dvou týmových lídrů jeden na jednoho. "Ve vší upřímnosti, znamenalo to, že jsem do 15 sekund skončil na ledě na zadku. On mě v podstatě mučil."
Tento nápad se zrodil v momentu, kdy Chára podepsal smlouvu s Bruins a souhlasil s tím, že mužstvo povede jako kapitán: "Bylo zcela zjevné, že musíme dělat věci lépe a že se musíme změnit. Nejčastěji jsem slýchal, že tu chybí intenzita, ta správná kultura."
A tak to začal měnit.
Přičemž měl jasno v tom, že vše musí začínat u něj a u Bergerona, že právě to udělá na všechny nejsilnější a hlavně trvalý dojem. Proto Bergeronovi řekl: "Budu tvrdý, budu bojovat a nechci, aby ses toho ty zalekl. Nechci, aby ses bál, jen budeme opravdu tvrdě trénovat a je důležité, aby všichni pochopili, že takhle to teď budeme dělat."
Jak řekl, tak se i stalo.
"Vždycky pak ke mně přišel a hlásil: Dobrá práce," líčí Bergeron. "A já na to jen odpovídal: Jak to myslíš, dobrá práce? Vždyť jsi mě tam celou dobu drtil!"
Jenže to fungovalo.
Vzniklo tím prostředí, v němž tým trénoval stejně tvrdě, jako pak hrál v zápasech, pokud ne dokonce tvrději. Kde se nesázelo na zkratky. Chárovy standardy se staly obecným pravidlem.
"Byl opravdu výtečný lídr," říká Julien. "Což není automatické jen proto, že jste kapitán. Ale pokud máte kapitána v tak skvělé formě, takového dříče, který nikdy nic nevypustí a pokaždé do toho dává sto procent, nemáte jinou možnost, než ho následovat."
