Jezdec snů. Chmelařova parádní sezona ještě nekončí

Není nad to, když člověk naskočí na dobrou vlnu. Sáhodlouze a radostně vyprávět by o tom mohl hokejista Jaroslav Chmelař. Do posledního půlroku vtěsnal útočník New York Rangers první start v NHL, svoji první gólovou trefu ve slavné lize, ve čtvrtek si pak mohl odškrtnout i první zápas v dresu české reprezentace.

"Kdyby mi někdo řekl před sezonou, že se to všechno stane, tak vůbec nevím, jak bych na něj koukal," uvedl Chmelař. "Je to skutečně sezona snů - odehrát první zápas NHL, dát v ní první gól a teď i první start za áčko v reprezentace. Co jsem si mohl přát, to se mi splnilo."

Chybělo snad jen, aby v průběhu ročníku za mořem prožil více týmové radosti. Rangers zůstali daleko za postupovými pozicemi a základní část NHL zakončili na dně Východní konference. Na druhou stranu - právě nepřesvědčivé výkony a výsledky klubu z Manhattanu pootevřely vrátka dvaadvacetiletému rodákovi z Nového Města nad Metují.

"Klubově se ta sezona nevydařila v Rangers, ale ani na farmě v Hartfordu," připomněl Chmelař. "Určitě jsem však měl pocit, že když už ta sezona vypadá, že bude mít špatný konec, tak jsem cítil šanci, která může přijít. Snažil jsem se o to víc si o ni v Hartfordu říct svými výkony, abych se nahoru dostal."

Za Hartford Wolf Pack si v American Hockey League připsal během 46 startů 25 bodů, když vstřelil osm branek, na dalších 17 se podílel asistencí. K Rangers byl povolán poprvé začátkem listopadu a při svém prvním pobytu v týmu si připsal vedle debutu ještě jeden další start navíc. O měsíc později dostal prostor znovu a naskočil do dalších čtyř zápasů. Bodově byl stále na nule. Vše pak ale změnila třetí pozvánka, byť si na ní musel počkat až do začátku března. Přidal dalších 22 zápasů a také šest bodů (4+2).

"Bylo to super, když jsem šel poprvé nahoru. Je to tam trošku jiný svět. Letěli jsme týmovým letadlem, což pro mě bylo úplně něco nového. Zázemí a všechno okolo té ligy je úplně jiné. Každý den mě něco vystřelilo ze sedačky a samotný zápas byl prostě jako splněný sen," vzpomínal Chmelař. "Snažil jsem si užít každou vteřinu, co jsem byl na ledě. V hledišti u toho byli i rodiče, jen škoda že u přítelkyni zamítli víza a nemohla přiletět - to byla jediná kaňka na tom všem. První zápas byl pro mě fakt speciální."

Mimořádný byl také v tom, že se svou postavou velký respekt budící mladík se hned při premiéře (proti Detroit Red Wings) popral. Nováčka v lize otestoval zkušený harcovník Travis Hamonic. 

"Já jsem ho v první třetině trefil a asi se mu to úplně nelíbilo," připomněl s úsměvem Chmelař. "Tak tam po mně ve třetí třetině začal sahat. A sahal mi do obličeje, to nemám rád. Kluci ze střídačky mě začali burcovat, abych shodil rukavice, tak jsem říkal, že to shodím. Trošku to ten debut ještě okořenilo. Myslím, že to je něco, na co budu vzpomínat."

Sebekriticky přiznal, že když byl pak v prosinci povolán znovu, poslal se zpátky do AHL do jisté míry sám.

"Tam se mi vůbec nepovedl zápas. Soustředil jsem se na špatné věci, když jsem byl na ledě. Takže jsem nebyl spokojený, když mě poslali dolů podruhé. Snažil jsem se změnit svůj mindset. Věděl jsem, že ta šance není nekonečná. A nevěděl jsem, jestli přijde."

Šel jí však naproti on. Vzal vše za správný konec. A nakonec se také dočkal kýžené odměny.

"Snažil jsem se v Hartfordu makat, co to šlo, abych dostal ten třetí call-up. A když jsem ho opravdu dostal, tak už jsem tu šanci chtěl chytit za pačesy, co to šlo. Ukázat, co ve mně je a zůstat až do konce sezony," řekl Chmelař. "Potom už jsem prostě nechtěl zpátky na farmu. A dělal jsem maximum pro to, abych v prvním týmu zůstal."

Ohromně mu také pomohl první vstřelený gól. Dal ho 5. března v domácím utkání proti Toronto Maple Leafs, které bylo jeho prvním za Rangers po třetí pozvánce a přispěl k výhře 6:2.

"Určitě to bylo uklidnění, lhal bych, kdybych řekl, že ne," přikývl. "Před zápasem jsem si šel lehnout a nemohl jsem spát, protože jsem přemýšlel, že by ten gól už mohl přijít. A když přišel v tom prvním zápase, kdy mě povolali potřetí, tak se mi určitě ulevilo a měl jsem od té doby takovou větší pohodu na hokejce."

O to víc si také mohl vychutnávat možnost hrát ve slavné hale Madison Square Garden. "To je opravdu speciální místo, kde hrát své první zápasy a dát první gól," řekl Chmelař. "Nevymažu to už z paměti, když pak fanoušci začali křičet ten klasickej pokřik po gólu. Strašně jsem si to užil a snažil se všechnu tu atmosféru vstřebávat."

New York, to ale nejsou zdaleka jen Rangers a hokej. Je známý jako město, které nikdy nespí. Big Apple, jak zní jeho nejznámější přezdívka, prakticky neustále doslova pulzuje. 

"Pro mě jako kluka z malého města to je úplně strašně busy. Furt se tam něco děje. Když si jdu lehnout před zápasem, tak všude houkají sirény. Je to něco, na co si člověk musí zvykat. Bydleli jsme mimo, tak jsem toho zatím tolik neviděl, ale byl jsem se podívat na Times Square. Každopádně člověk, když tam jde po ulici, tak vnímá, že tam je strašně moc lidí a furt se tam něco děje. Uvidíme příští rok, jestli třeba na toto téma řeknu víc."

Rangers už přes třicet let čekají na úspěch. Stanley Cup - svůj čtvrtý v klubové historii - slavili naposledy v roce 1994. O to bolestnější pro klub je, když si nevybojuje ani tu šanci se o něj porvat. Mimo play off zůstal klub podruhé za sebou.

"Myslím si, že pro ty starší hráče je play off a Stanley Cup to, pro co hrají. A ti, co ještě nevyhráli, jsou po tom strašně hladoví. Zároveň si myslím, že když jsme tam přišli jako mladí nahoru, tak jsme nějakým způsobem zažívali poprvé, takže jsme se usmívali okolo zimáku a těm starším klukům to dodalo energii," všiml si Chmelař.

I díky tomu dokončili Rangers ročník vcelku solidně, ačkoliv dlouho hráli jen o čest a bylo nad slunce jasné, že obrovskou ztrátu nemají šanci zlikvidovat. 

"Už bylo pozdě na to ji úplně otočit. Ale ti kluci pak za námi byli a říkali, že máme pokračovat s tou samou energií, že si tak vzpomněli na své první zápasy. Občas si z nás dělali srandu, že jsme oslavovali i asistence a podobně, ale chápali, že si to užíváme," uvedl Chmelař. "Z toho se dá nějakým způsobem stavět. Kdyby ta sezona pokračovala, jak vypadala v lednu, celá organizace by byla asi naštvaná. Teď je ale na čem začít, tak uvidíme, jak se to bude vyvíjet po létě."

Další příval energie v něm probudila pozvánka do reprezentace, v jejímž dresu si také ve čtvrtek při utkání Fortuna Hockey Games v Českých Budějovicích odbyl i první start. Navíc vítězný - Češi porazili Finy 3:2.

"Strašně moc jsem se těšil, úplně brutálně. Sezona skončila brzy a prodloužit si ji, to je vždycky super. Moc jsem se těšil zase na zápasy, až to tady okusím," přiblížil svoje pocity Chmelař. "A kdyby to pro mě dopadlo účastí na šampionátu, bylo by úplně nejvíc. Obléct si na sebe dres národního týmu je čest. Slyšet národní hymnu na modré čáře... Vzpomínám na to z dvacítek. Takže budu dělat zase maximum, aby se to povedlo. Uvidíme, jak to dopadne."