Vegas za stavu 2:3 na utkání potřebuje vyhrát, pokud nechce doma v T-Mobile Areně sledovat juchání protivníka.
"Jsme natěšení. Tohle je přece parádní příležitost - můžeme doma vyhrát a vynutit si sedmý zápas," burcuje McNabb.
Když se vrátil obratem na třetí finále, bylo to lehké překvapení. Mnohem víc ale zaráží, kolik toho zvládne odehrát. Postupně po zranění nasbíral časy 35:47 (zápas šel do druhého prodloužení), 20:46 a 20:29. I s košíkem na obličeji, což je pro hráče pokaždé nepříjemnost.
"Tak to je," krčí rameny McNabb. "Naposledy jsem ho měl někdy v mládeži, možná v patnácti? Takže jestli to počítám správně, bude to nějakých dvacet let. Už to nosím tři zápasy, trochu si zvykám. Jasně, kvůli perifernímu vidění to je rozdíl, ale teď hrajeme finále Stanley Cupu a na ničem nezáleží," dodává bojovně. S tím, že ještě horší by to podle něj bylo s celoobličejovým sklem.
"I takhle jsem si zvykal na to, že se člověk víc potí, ale aspoň můžu normálně dýchat pusou a nemlží se to," srovnává. "Každým dnem je to lepší a lepší."
Teď záleží, kolik šancí ještě McNabb dostane. Jednu, nebo dvě?
"Každopádně zatím hraje vážně dobře," oceňuje jeho nezdolnost Tortorella.
