Pět otázek: New York Rangers

Vedle podrobné analýzy všech klubů NHL v seriálu 32 týmů ve 32 dnech jsme si u každého z nich položili pět otázek, které budou zásadní pro jejich úspěch v příští sezoně. Pokračujeme s New York Rangers.

----------

1. Kam s Dorofejevem?

Rangers už dva roky po sobě nehráli play off, do nadstavby je má posunout mimo jiné i příchod vynikajícího střelce Pavla Dorofejeva z Vegas Golden Knights. Fajn, kam ale tenhle ruský kanonýr v sestavě zamíří?

Na první dobrou se zdá sázkou na jistotu jeho zařazení do elitní formace k Mikovi Zibanejadovi a Gabe Perreaultovi. Tam by to chlapíkovi, jenž za poslední dvě sezony nasázel 72 gólů, samozřejmě slušelo. Jenže je tu i protiargument - v podstatné části minulého ročníku se na tomhle fleku dařilo Alexisi Lafreniereovi, proč tedy bořit fungující mechanismus?

Takže se nabízí i řada číslo dvě, a tedy spolupráce s kapitánem JT Millerem. Bývalý hráč Vancouver Canucks má za sebou děsivé období, nešlo mu to. Třeba by ho spolupráce s Dorofejevem nakopla. Anebo by to naopak zadusilo i jindy úderného snajpra z Vegas, kdo ví...

Pětadvacetiletý útočník v Golden Knights hrával vedle Jacka Eichela, váleli spolu i během play off. Pakliže by Rangers stáli o napodobení této šablony, víc by tomu odpovídalo Dorofejevovo zařazení ke švédskému parťákovi. Jenže Rusovi se dařilo i vedle Tomáše Hertla, což je stejně jako Miller levák. Jak se říká: babo raď…

Vyřešit tenhle rébus bude každopádně pro partu z Mahnattanu naprosto zásadní. Rangers naposledy strašně moc chyběl dobrý střelec. Teď ho mají. Musí si jej tedy hýčkat.

Více k tématu: Dorofejev míří z Vegas do Rangers

2. Vyletí výš Čech, nebo Slováci?

Svého času se tomuhle týmu přezdívalo Czech Rangers. Madison Square Garden byla plná fanoušků v dresu Jaromíra Jágra, slečny za plexisklem zálibně pokukovaly po Petru Průchovi, na venkovní velkoplošné obrazovce zářila fotka Martina Straky s mapou střední Evropy, na níž byla zakreslena Plzeň, jeho domovské město. Obranu tmelil Marek Malík s Michalem Rozsívalem, do útoku přišel Martin Ručinský, Petr Sýkora...

To už je dávno pryč, jenže Rangers pro české a slovenské fanoušky zůstávají i nadále zajímavou adresou. V nadcházející sezoně se o místo ve zdejší sestavě popere hned několik vyslanců Jágrovy a Chárovy říše, vůbec přitom nejsou bez šance.

Platí to zcela jistě o českém obrovi Jaroslavu Chmelařovi. Útočník, jehož styl tak trochu připomíná Toma Wilsona z Washington Capitals, už v minulém ročníku naskočil do 28 utkání NHL, vydoloval z nich šest bodů (4+2). Před letním personálním zemětřesením se zdálo, že by svou pozici měl uhájit i na podzim. Za nových okolností to ovšem může dopadnout všelijak.

Nepřeskočí ho třeba náhodou slovenské šídlo Adam Sýkora? V American Hockey League za Hartford naposledy nashromáždil 29 bodů (12+17) z 62 zápasů. V NHL za Rangers nastoupil do 11 střetnutí, uvedl se čtyřmi body (3+1). To vůbec není špatné. Pro Rangers je v jednadvaceti tuze žhavým artiklem. Rozloučení se s křídly Brettem Berardem a Adamem Edströmem lze číst i tak, že klub čistí Sýkorovi cestu vzhůru.

Na předsezonním kempu tedy podle všeho dojde na paradoxní situaci - Sýkora se o místo v sestavě asi nejvíc popere právě s Čechem Chmelařem.

A pro Slováky to tím navíc nekončí, v záloze mají ještě Tomáše Chrenka. Osmnáctiletý centr naposledy hodně zářil za Nitru v domácí extralize, newyorskému klubu díky tomu jistě začala svítit červená kontrolka: v Madison Square Garden totiž pociťují palčivý nedostatek kvalitních středních útočníků. Osmnáctiletý Chrenko samozřejmě ještě potřebuje fyzicky dospět, přesto se před ním rýsují docela zajímavé možnosti.

3. Zlepší se konečně v MSG?

Rangers měli v uplynulé sezoně sto a jeden problém, něco je však deptalo skutečně důkladně: vůbec se jim nedařilo na vlastním ledě.

V Madison Square Garden prohráli všech svých sedm prvních utkání, koncem února činila jejich domácí bilance děsivých 6-15-4. Ve finiši si sice reputaci o fous zlepšili, ale celkově to stejně vyznělo dost tragicky.

To se musí změnit. Podle kouče Mikea Sullivana mohl za nepříznivou statistiku fakt, že se jeho mužstvu až příliš často nedařilo vstřelit brzký první gól, čímž se pak dostávalo pod obrovský tlak. Něco na tom bude - Rangers dali v minulé sezoně ve vlastním prostředí průměrně jen 2,54 gólu na zápas.

Je to obrovská výzva. Už jen proto, že mančaft hraje hned deset ze svých 17 úvodních utkání v nadcházejícím ročníku doma. Za obvyklých okolností by to byla pro rozjezd slušná výhoda, za zmíněné konstelace ovšem těžko soudit.

"Věřím, že pokud se na to soustředíme a nebudeme se přespříliš vracet k minulosti, pak se výsledky dostaví samy," mínil kouč Sullivan.

4. Jak moc bude tým bolet ztráta Trochecka?

Tohle byl od Rangers hodně odvážný tah. Generální manažer Chris Drury se v červenci odhodlal zbavit se jednoho z nepsaných lídrů kabiny Vincenta Trochecka, s Utah Mammoth jej vyměnil za obránce Seana Durziho, nadějného ofenzivního bourače Colea Beaudoina a právo ve 3. kole draftu 2027.

Trocheck byl přitom platný na několika frontách. Vedle lídrovství se tenhle centr druhé lajny propracoval do první přesilovkové formace, mezi vyhlášené opory pro hru v oslabení, v držáka při vhazováních. Drury věří, že tohle všechno lze nahradit - z velké části díky slibnému centrovi Noahu Labovi.

"Noah má obstojnou figuru, znamenitě bruslí," pochvaloval si kouč Sullivan. "Líbí se nám, jak na své hře zapracoval, a to zejména v defenzivě. V ofenzivní složce má pořád stále co zlepšovat, hodláme jej ale nasazovat i do těžkých zápasových situací, protože máme za to, že už na to má."

V elitní přesilovkové řadě by Trochecka měl zastoupit Lafreniere. Odchod dosavadní opory do Utahu také znamená, že pro Millera končí častější zaskakování na křídelních postech. Na první pohled nic z toho neznamená průšvih. Ale...

S třiatřicetiletým Trocheckem odešel hráč, který se v každé z pěti pocovidových sezon dokázal přehoupnout přes 50 bodů. To není málo.

5. Bude Fox zase adeptem na Norris Trophy?

Je to už pět let, co obránce draftovaný Calgary Flames vyhrál Norris Trophy. Od té doby se hodně změnilo. Na dresu Rangers nosí asistentské áčko, lidsky vyzrál, už je mu osmadvacet. A třebaže cenu pro nejlepšího beka soutěže zatím podruhé nezískal, vůbec není vyloučeno, že se ji někdy zase nepřiblíží.

Třeba právě teď.

Experti často poukazují, že Foxovi navzdory nesporným kvalitám do Calea Makara, Quinna Hughese nebo Zacha Werenskiho přece jen něco chybí. I tak ale naposledy v 55 utkáních nasbíral 53 bodů (9+44). Rozhodně nespadl mezi průměr, to ani náhodou.

Rodáka z amerického Jericha spíš až příliš často trápilo zdraví, v minulé sezoně mířil na marodku dlouhodoběji hned dvakrát. K velké smůle Rangers - obecně se soudí, že pokud by Fox nebyl tolikrát mimo hru, neskončili by na poslední příčce konference. Vždyť ve svém věku dorostl do někoho, kdo mužstvo táhne nejen na ledě, ale i mimo něj.

Určitě to nyní bude chtít dokázat. Ve srovnání s jinými obráncovskými esy NHL vyčnívá svou univerzálností - je mimořádný jak směrem dozadu, tak dopředu. Pokud to bude podloženo zlepšenými výsledky celého mužstva, stoupnou rázem i Foxovy akcie v individuálním poměřování. Třeba to tedy bude zase jeho rok.