V naší nové rubrice 'Na střídačce s...' vám každý čtvrtek nabízíme rozhovory s hráči NHL či zajímavými osobnostmi okolo ligy. Tentokrát jsme vyzpovídali Radka Gudase z Philadelphia Flyers, který se jako jeden z drsných hráčů přizpůsobit novému trendu v mladší a rychlejší NHL.
Pryč jsou drsné časy, lituje Gudas
Brousek z Philadelphie se musí přizpůsobovat nové NHL. Změnil jsem váhu a další detaily, všechno jde do rychlosti, říká v rozhovoru
© Len Redkoles/Getty Images
Možná se také někdy zamýšlíte nad tím, ve které epoše historie byste chtěli žít, pokud by to nebylo dnes. Radko Gudas má v téhle otázce jasno: na přelomu 20. a 21. století, kdy měli v NHL mnohem důležitější roli zlí muži, tvrdé srážky i pěsti nad ledem.
Místo toho se český brousek musí přizpůsobit současnému hokeji, v němž místo statného těla vládnou rychlé nohy, místo dunivých bodyčeků jsou oceňovány kličky a nahrávky a místo benevolentního posuzování střetů je každá srážka pod pečlivým drobnohledem.
"To mě mrzí," přiznává otevřeně vousáč z Philadelphie v rozhovoru pro NHL.com/cs. "Dřívější NHL by mi vyhovovala víc, ale bohužel je to, jak to je. Já s tím nic neudělám."
Proč si myslíte, že se NHL v posuzování důrazného hokeje v posledních letech tak změnila?
"Nevím, jestli je to majiteli, manažery, nebo hráčskou asociací (NHLPA), že se to tak mění a jsou draftovaní hráči, kteří odstupují od fyzické hry. Ale takový je vývoj. Když chci v lize být, tak se musím vyvíjet s ní a pokračovat v tom, v čem to funguje."
V poslední době se stáváte svědkem toho, že se soupeři často mstí i za čisté hity. Tak jako v zápase s Washingtonem po bodyčeku na Travise Boyda nebo naposledy se St. Louis, kde jste trefil Alexandera Steena...
"Co k tomu říct? Prostě liga už není taková, jako dřív. Každý hit, každý bodyček se teď už bere jako nečistý. Když jsem přišel do NHL, bylo v každém zápase spousta hitů po celém hřišti. Teď když jsem trefil Steena ve středním pásmu, všichni po mě šli. Ve středním pásmu už dnes bodyčeky nevidíte."
V NHL jste začínal jako zlý muž, jako 'grinder', obránce-brusič. Během kariéry ale bylo vidět, jak jste se musel přeškolit a pod tlakem okolností se z vás stal všestrannější hokejista. Souhlasíte?
Video: Gudasova trefa proti Ottawě
"Stoprocentně, už to není jako před deseti lety. Kluci, kteří byli se mnou draftovaní, měli všichni přes 180 centimetrů; teď má 180 sotva polovina hráčů. Takže jsem samozřejmě musel změnit spoustu věcí včetně přípravy."
Co všechno jste změnil?
"Domluvil jsem se s kondičními trenéry na trochu jiné přípravě na suchu. Změnil jsem váhu, orientoval jsem se podle toho, co mi řekli v klubu. Co ode mě čekají a jakou budu mít roli. Ale není to tak, že bych nehrál do těla, to zase úplně ne. Šlo spíš o menší detaily. Během léta jsme byli v kontaktu s trenérem (Dave Hakstolem) a zatím to funguje."
Musel jste se víc soustředit na bruslení?
"Hokej se vyvíjí do rychlosti. Jde to do techniky, pracuje se na změně směru, je to spíš rychlostní vytrvalost, než celková vytrvalost. Musel jsem na tom taky zapracovat. Kdybyste srovnali trénování před deseti lety a dnes, bude v tom velký rozdíl. Ale to se týká všech hráčů, nejen mně."
*** ***Více k tématu: [Gólů v oslabení přibývá. Plekanec ví proč]
Když strážíte vlastní modrou a řítí se na vás dnešní mladíci se svou obrovskou rychlostí jako třeba Connor McDavid, Jack Eichel nebo Auston Matthews, neříkáte si, jaká to zase bude naháněná?
"Určitě. Když se na mě rozjede McDavid, tak si říkám: Do prčic, už zase. Ale záleží, v jaké je to situaci. Když se rozjede už od své branky, tak potřebujeme někoho, aby ho naháněl a zpomaloval, na modré už se blbě chytá. Zase takový rozdíl to není, ale to je spíš vidět v prodloužení, kde pak hráči mají hodně prostoru a jedou na vás v plné rychlosti, tam je to znát o hodně víc než při hře pět na pět. Ale hráčů, co mají tu rychlost, je spousta, nejde říct, že je takový jen jeden dva. Třeba Austin Wagner z Los Angeles, toho nikdo nezná a přitom je rychlejší než McDavid."
V rámci všestrannosti jste v posledních letech vypiloval i střelu, která patří k nejtvrdším u Flyers. Ostatně, naoko si stěžovali i vaši gólmani na tréninku. Neměl byste se do střelby v zápasech víc nutit?
"Ale já to dělám. Nutím se do toho docela dost a spoluhráči o tom vědí, takže jsou blízko, když dostávám puk. Na tréninku už naše gólmany šetřím. Jen vždycky když přijde nějaký nový, nebo nějaký hobík si zachytat, tak mi to někdy ujede, no."
Flyers neměli sezonu špatně rozehranou, ale pak přišel dlouhý útlum. V čem je problém?
"Určitě to není optimální. Jsme docela mladý tým, který potřebuje udělat kroky, které budou vést k výhrám. Každá blbost v oslabení nás stojí gól, v přesilovce se tolik nedaří. Trochu se v téhle sezoně hledáme."
Více k tématu: [Sezona hattricků: Střelci jich nasázeli už 55]
Hraje velkou roli psychika?
"Trochu jo. Máme mladý tým, nevím, jestli kluci unáší tyhle stavy, kdy prohráváme o gól, pak máme dvě šance a neproměníme je, dostaneme góla a všichni se to snaží utrhnout. Spíš potřebujeme takovou týmovou pohodu na ledě i na střídačce."
Váš otec Leo trénuje tým Csíkszereda v Rumunsku. Stíhá sledovat vaše zápasy?
"No až moc, ten podle mě kouká pořád jen na hokej. O hokeji se pořád bavíme; chce to jak on, tak já. Píše mi výsledky a taky mi radí jako vy, abych víc střílel. Má tam věci, kterých si třeba nevšimnu, takže jsem rád. Spolupracuju s tátou i s Romanem Hamrlíkem. Oba měli dlouhou profi kariéru, jeden v Evropě, druhý v NHL. Takže je to pro mě přínos."
Rumunsko je netradiční hokejová štace. Co vám o tom říkal?
"Jemu se tam líbí, loni vyhrál rumunskou ligu, letos je první v rumunské i maďarské. Poslouchají ho a mají k tomu jiný přístup. Táta si nenechá nic moc líbit, řekne jim, co si myslí, a na to tam generální manažeři, majitelé ani sponzoři nejsou úplně zvyklí. To mu trochu uškodilo, ale tam to berou; když se jim hráči nelíbí, tak je vyhodí. Tým dělá, co on chce - a má to letos i na dobré cestě."
Oč dál je váš otec, o to blíž máte svou velkou rodinu ve Philadelphii - vaším švagrem je brankář Michal Neuvirth a sestře Kateřině se loni narodilo miminko...
"Jo, moje manželka se ségrou spolu tráví hodně času. Žijeme ve stejném baráku, takže se často stává, že jsou rodiny ve stejném parku. A když má Jake (Voráček) malého, tak jsou taky spolu, aby si ho užil. Když někam jdeme, tak většinou celá skupina, takže je možné, že nás někdo může potkat všechny Čechy pohromadě."
