plekanec-frolik

Každou středu vám během sezony přineseme v rubrice 'Řečí čísel' pohled na NHL prostřednictvím analýz, statistik a zajímavých cifer. Už jsme zvládli v průběhu ročníku 2018-19 několikrát opěvovat úspěšnost přesilových her, ale v této sezoně výrazně stoupl také počet branek ve vlastním oslabení. Proč? Důvody vysvětlil Tomáš Plekanec.

Jakmile sudí zvedá ruku a ukazuje na toho, jenž se provinil, tým s větším množstvím hráčů na ledě rázem připravuje speciální útočnou letku. Ta má využít výhody jednoho muže v poli k navýšení skóre, zvednutí sebevědomí či rozhodnutí zápasu. Přesilová prostě vždycky byla, je, a bude výhodou.
Ale má také druhou stranu. Hra v oslabení jde v tomto ročníku výrazným tempem nahoru. A tím nemyslíme pouze z defenzivního hlediska. Najednou má dopad i na finální skóre, protože hráči se naučili využívat ji ke střílení gólů.
Sledujte veškeré novinky z NHL na Twitteru [@NHLcz]
Čím to je? To se nám rozhodl popsat sám Tomáš Plekanec, který dlouhé roky patřil v NHL k nejlepším hráčům pro vlastní oslabení.
"Jde o to, že týmy teď v početní nevýhodě přechází na hodně agresivní herní styl. Ať už je to při forčekingu, nebo při bránění ve vlastní třetině. To už tedy nějakou dobu funguje, ale agresivita na forčeku je nová móda. Trenéři se nebojí své svěřence posílat hodně dopředu, aby napadali soupeřovu rozehrávku. Nechtějí útočící tým nechávat vyjet ze třetiny na nacvičené rozjetí," popisuje dlouholetý útočník Montreal Canadiens.
Dříve všechno vypadalo jednodušeji, často podobně jako například v házené. Bránící čtveřice se lehce vysunula, ale ve finále primárně čekala v obranném pásmu na to, co předvede útočící pětice. A vzorec se držel.
"To už teď neplatí. Teď se agresivně napadá v jednom nebo ve dvou hráčích. Rozhodně to považuji za jeden z důvodů, proč se puk prostě sebere a dá se gól," pokračoval šestatřicetileý Plekanec.

Frolíkův zásah ve vlastním oslabení

Podívejme se konečně také na čísla. Špičkou ligy jsou hráči Calgary Flames, kteří už v početní nevýhodě dokázali vstřelit 14 branek. Čtyři z nich dal Mark Jankowski a dvě přidal český útočník Michael Frolík. Následují Arizona Coyotes, kteří jich vstřelili 11. Vévodí čtyřgólový Michael Grabner a třígólový Brad Richardson.
Celkem už kluby v ročníku 2018-19 vstřelily 143 branek ve vlastním oslabení, to je o 21 více než ve stejném úseku minulé sezony. Tam touto dobou vévodil osmigólový tým Florida Panthers a jeho kapitán Aleksander Barkov, který branek vstřelil celou polovinu. Do konce ročníku 2017-18 pak mimochodem přidal ještě jeden.
Do agresivního stylu zmiňovaného Plekancem notně zapadá také rychlost, která se v NHL v posledních letech praktikuje. Dobře vypíchnutý puk znamená často brejk na gólmana. Anebo přečíslení, ve kterém navíc mnohdy brání útočník. Už delší dobu se totiž kluby na přesilové hry nebojí používat čtyři nebo klidně pět útočníků.
Když se podíváte například na góly Grabnera z Arizony, je vám to hned jasné. Rakouský útočník má zabijácké instinkty a je navíc jedním z nejrychlejších bruslařů soutěže. Takový hráč se pak těžko zastavuje.

Grabner překvapil Rinneho střelou z levého kruhu

"Všichni v současné době umí daleko lépe bruslit a hra se obecně strašně zrychlila. Rychlost je klíčová a pro současný herní styl naprosto nutná," přitakavá Plekanec.
Sám to moc dobře viděl. I když za Montreal odehrál v tomto ročníku pouze tři zápasy a Canadiens jsou se čtyřmi vstřelenými brankami až na 19. místě v této tabulce. "Už když jsem odcházel v listopadu do Evropy tak jsme na ten agresivní styl v Montrealu přešli a přechází na to i ty ostatní týmy. Každopádně se to dělalo i dříve, jen ne tolik," popsal Plekanec.
Což znamená, že počet gólů ve vlastním oslabení by se mohl klidně ještě navýšit. Rekord drží Edmonton Oilers ze sezony 1983-84. Kanadský tým tehdy válcoval NHL a dokázal dát v početní nevýhodě hned 36 branek. Když si Flames nebo Coyotes udrží tempo, mohou dojít ke 20-25 brankám. 25 tref v oslabení za sezonu by klub v historické tabulce zařadilo do top 10. Mohly by mužstva gólů v budoucnu dávat ještě více?
"Těžko říct, bude to určitě vycházet z toho, jak moc agresivní styl ponese týmu ovoce. Soupeř se na to také dokáže připravit, jakmile bude bránící tým až moc forčekovat, nebude to fungovat. Sok se přizpůsobí a styl to změní - tak se v Americe hokej vyvíjí. Nějakou dobu něco funguje, ale pak přijde moment, kdy si trenéři, co se specializují na přesilové hry řeknou, že je třeba vše vyměnit a budou se snažit nachytat ty agresivně hrající a půjde se zase do pasivnějšího stylu. Možná. Všechno je ale vždy o tom, že hokej se sune a kdo přijde s něčím novým, je rychle kopírován," rozpovídal se Plekanec.
Více k tématu: [Body, body a zase body. Ty Čechům scházejí]
Co se týče jedinců, čím dál více rostou útočníci, kteří jsou skutečně všestranní. Jako se drsňáci museli naučit hrát hokej a ne se jen ohánět pěstmi, i hráč na oslabení musí kromě lehání do ran dokázat svou herní inteligenci.
Plekanec znovu vysvětluje proč: "Ubráněné oslabení zvedne morálku mužstva. Když se jich třeba ubrání víc za sebou, tak to může utvořit úplně jiný obraz hry. Tým najednou získá další sebevědomí a jen takovou maličkostí se může začít otáčet zápas."
Hráč to sám ale musí mít v sobě. Jen naučit se to nedá. "Hodně to je o čtení hry. Jedinec musí vědět, jak soupeř na přesilovce přemýšlí a musí být také šikovný. Puk je malý a hráči ho umí prohodit i hodně úzkými škvírkami pod bruslí nebo hokejkou. Navíc musíte umět dobře pracovat s holí, to je velice důležitý detail, díky tomu pak můžete zneškodnit plno nahrávek," přemítá Plekanec.
A protože šikovnost lize vládne, množství branek ve vlastním oslabení bude dál růst. Dokud některý z týmů znovu neurčí jiný trend. V brzké době to tak ale zatím nevypadá.