Expo 68. Montreal se vrátil na trůn

Tampa Bay Lightning si v play off zopakovali loňský triumf ve Stanley Cupu. Ve světle tohoto nevšedního úspěchu chce NHL.com/cs připomenout také nejlepší šampionské týmy jednotlivých dekád po konci éry Original Six a následné expanzi. Začínáme tedy kratičkým obdobím 1967-70.

Pětadvacet let (1942-67) se spolu v rámci NHL potýkala jen šestice klubů: Boston Bruins, Detroit Red Wings, Chicago Blackhawks, Montreal Canadiens, New York Rangers a Toronto Maple Leafs.
Až velká expanze roku 1967 navzdory řadě odpůrců zdvojnásobila počet klubů ligy. NHL tak konečně pronikla i do nových teritorií. Tradičním týmům vyrostla konkurence v podobě California Seals, Los Angeles Kings, Minnesota North Stars, Philadelphia Flyers, Pittsburgh Penguins a St. Louis Blues.
Šestka nováčků se seřadila v nově stvořené Západní divizi, čímž měla zaručeno místo ve finále, ale ještě dlouho vítězila klasika. Až v roce 1974 vyhráli Stanley Cup Flyers a o rok později nebyl poprvé ve finále (Philadelphia-Buffalo Sabres) žádný tým z Original Six.
Od dubna do října 1967 se v Montrealu konala Světová výstava Expo, kde slavilo nemalé úspěchy tehdejší Československo, mj. se slavným Kinoautomatem.

Ale Canadiens v posledním finále Original Six (20. dubna - 2. května 1967) úspěšní nebyli. Ve vypjaté sérii prohráli s Maple Leafs označovanými za přestárlé, což montrealskou frustraci ještě prohloubilo.
Sezona 1967-68 tak byla ve znamení velké odplaty, při které Canadiens navázali na úspěchy z let 1965 a 1966 a torontský Stanley Cup mohli prohlásit za anomálii.
Po celém světě tehdy probíhaly hluboké společenské otřesy, ovšem Montreal se nenechal nijak rozhodit. Habs vyhráli už základní část s bilancí 44-22-10 o čtyři body před Rangers. Kapitán Jean Béliveau vedl tým v bodech (68) i v gólech (31).
Více k tématu: [Senzace, nezdolnost i slzy. To byla sezona Montrealu]
V play off pak byli Canadiens nedostižní, když předváděli doslova výstavní výkony. Ve čtyřech utkáních zametli v prvním kole s Bostonem, v pěti zápasech si v semifinále podali Chicago, když první duel vyhráli 9:2...
A ve finále je čekali Blues vedení koučem Scotty Bowmanem. St. Louis se drželo víc než statečně, ačkoli v základní části nasbíralo o 24 bodů méně než Montreal. Ve Východní divizi by to ani nestačilo na postup do play off...
Všechny 4 finálové duely skončily rozdílem jediného gólu. Ovšem pokaždé ve prospěch Canadiens. Gólman Blues Glenn Hall 'stál na hlavě' především ve třetím utkání, kde domácí v hale Forum přestříleli hosty 46:15 a vyhráli až v prodloužení 4:3 gólem Bobbyho Rousseaua.
Náplastí pro Halla byla aspoň Conn Smythe Trophy, velký pohár však zvedali Canadiens. Kapitán Béliveau si ho z rukou šéfa NHL Clarence Campbella přišel převzít v obleku a o berlích.

Nejproduktivnějším hráčem šampionů v play off byl Yvan Cournoyer (6+8) následovaný Jacquesem Lemairem (7+6). Montreal měl v sestavě celkem deset budoucích členů Hokejové Síně slávy včetně Henriho Richarda a Serge Savarda.
Osmatřicetiletý brankář Gump Worsley vyhrál 11 zápasů s průměrem 1,88 gólu, při jediné porážce suverénů play off byl mezi tyčemi Rogie Vachon.
Bezprostředně po triumfu však legendární montrealský kouč Toe Blake oznámil, že na své pozici končí. Oficiálně proto, že sezona byla pro něj velmi vyčerpávající. Ve skutečnosti mu ale umírala manželka na rakovinu a Blake chtěl být s ní... Většina hráčů to věděla a oslava poháru se tak změnila v slzavé údolí.
Blake vyhrál s Montrealem osm Stanley Cupů jako kouč a tři další ještě coby hráč. Nástupce Claude Ruel neměl šanci vyrovnat jeho renomé, ačkoli s našlapaným týmem získal o rok později další Stanley Cup.
"Snažili jsme se vždycky dívat dopředu v horizontu tří let," vysvětloval montrealský generální manažer Sam Pollock.
"Pokud se nám zdálo, že nějaký hráč, a klidně to mohla být hvězda, výkonnostně ztrácí, zaměřili jsme se mladíky, aby byli připravení naskočit do expresu, až hvězdě definitivně dojde dech. Většinou jsme tak měli v týmu jednoho, maximálně dva nové hráče," popisoval GM.
Tahle filozofie se Montrealu vyplatila i v bouřlivém roce 1968.