Senzace, nezdolnost i slzy. To byla sezona Montrealu

Dalo by se mluvit o pohádce, to by však tenhle příběh musel mít šťastný konec. A to nemá. Vyprávění o Montreal Canadiens v právě uplynulé sezoně je proto ságou, která se částečně přiblížila nedávnému popelkovskému zázraku St. Louis Blues, chvíli se ho chystala snad i překonat, nakonec se ovšem musí spokojit s následujícím titulkem.

Bylo to tak blízko!
Canadiens se letos oproti všem předpokladům senzačně dostali do finále, poprvé od roku 1993 si mohli sáhnout na Stanley Cup. Jejich nejsmělejší sny nakonec zhatili suverénní Tampa Bay Lightning, kteří klíčovou sérii ovládli poměrem 4:1.
Ano, bylo to blízko. Zároveň i daleko.
A přece to byla sezona, na níž se bude ve frankofonním městě dlouho vzpomínat.
"Jsem na kluky ohromně hrdý," řekl kouč Dominique Ducharme. "Po posledním mači jsem jim řekl: Překonali jsme obrovské množství překážek. Máme za sebou hodně tréninkové dřiny, řadu zranění, náročný zápasový program, covid. Doby, kdy se dařilo, ale i ty bolavější, z nichž bylo třeba se vyhrabat. Vždycky jsme dokázali udělat další krok. Vždycky jsme byli schopni na sobě zapracovat, zlepšit se. Jako tým jsme ohromně vyrostli."
Více z Montrealu: [Proč to ve finále nevyšlo? Price bere vinu na sebe]
Finálové zklamání bylo obrovské, třeba devětadvacetiletý útočník Brendan Gallagher se kvůli němu na tiskové konferenci rozplakal. Pravdou však je, že co spolu se svou partou dokázal, se dá zpětně označit za neskutečné.
Má se čím chlubit. On i ostatní.
Vždyť s nejslavnějším klubem hokejové historie se letos opravdu příliš nepočítalo. Po koronavirovém zpřeházení mužstev do dočasně složených skupinek se ocitli ve Scotia Severní divizi, z níž postoupit nebylo snadné.
Při pohledu na ní se dlouho řešilo: Může mít letos někdo z Kanady nárok? Třeba Edmonton Oilers se superduem Connor McDavid, Leon Draisaitl? Toronto Maple Leafs s talentem napěchovanou ofenzivou, kterou řídí Auston Matthews? Případně Winnipeg Jets, pokud to vzadu zamkne Connor Hellebuyck?
Všechny tyhle party nakonec překonal soubor semknutých bojovníků, který byl po základní části až 18. týmem NHL. Který v prvním kole proti Maple Leafs prohrával již 1:3 na zápasy. Který si 24. února zvykal na nového kouče, protože ten dosavadní, Claude Julien, byl po sérii nepřesvědčivých výsledků vyhozen. Který nesrazilo ani to, že měl v klíčové fázi nadstavbové části Julienova nástupce Ducharmea v izolaci kvůli pozitivnímu testu na koronavirus.
"Kde se to v nás vzalo? Každý z nás do toho dal úplně všechno," řekl Gallagher.

Čtyřiadvacetinásobný šampion zaskočil všechny, určité náznaky o jeho skutečné síle se však přece jen daly vypozorovat. Dlouhodobě je například hodně dobrý v pokročilých statistikách zkoumajících hru pět na pět. Už v loňském play off dokázal jako naprostý outsider složit Pittsburgh Penguins.
V zimě sice nepřivábil žádné vyložené eso, hodně zajímavě však působil trejd Joshe Andersona za Maxe Domiho. A taky se věřilo v zásadní herní pokrok nadějí Nicka Suzukiho a Jesperi Kotkaniemiho.
Minimálně to poslední se potvrdilo: Jednadvacetiletý Suzuki se stal klíčovou osobností mužstva, v play off s 16 body ovládnul týmovou produktivitu. Neztratil se ani stejně starý Fin, jenž v klíčové fázi přispěl pěti góly a třemi asistencemi.
Přidali se navíc i další, třeba dvacetiletý forvard Cole Caufield. Ve 20 zápasech play off měl 12 bodů, stanovil nováčkovský rekord ligy, když postupně asistoval na tři trefy v prodloužení. V základní části to pálilo Tyleru Toffolimu (28+16) i obránci Jeffu Petrymu (12+30), v play off mazákovi Coreymu Perrymu (4+6 ve dvaadvaceti utkáních). Noví tahouni hráli tak dobře, že odsunuli ze sestavy i nedávnou hvězdu týmu Tomáše Tatara.
Ale hlavně: zářili především ti, od nichž se to čekalo. V úžasnou defenzivní hráz a jistotu pro houf mladších spoluhráčů se proměnil pětatřicetiletý obránce Shea Weber. Životní formu lapil brankář Carey Price, jehož před finálovou sérií zdobila úspěšnost 93,4 procenta.
Price byl vážně fenomenální. Působil sebejistě, klidně, soustředěně. Byl klíčový pro vynikající montrealskou hru v oslabení, v níž jeho úspěšnost činila 94,2 procenta.

Úžasný byl mimo jiné v konferenčním finále proti Vegas Golden Knights, jež Canadiens překvapivě odpravili v šesti zápasech. V prodloužení šestého utkání série fantasticky zneškodnil tutovku Maxe Paciorettyho, Artturi Lehkonen jen chvíli poté rozhodnul o postupu Canadiens.
Tahle série byla vůbec hodně vypovídající. Golden Knights do ní vstupovali jako mančaft vystavěný vyloženě pro úspěch v play off, čerstvý přemožitel Winnipeg Jets je však ve vzájemném měření nejen porazil, ale i výrazně přehrál.
"My už jsme ze sebe nedokázali vymáčknout něco navíc, oni ano," chválil Canadiens kouč soupeře Peter DeBoer.
Právě tehdy bylo v Montrealu nejveseleji. Mezi fanoušky panovala pevná víra, že Montreal může zaskočit i Tampu.
Nestalo se tak. Zčásti kvůli mimořádné kvalitě Lightning, zčásti třeba i proto, že mága Price jeho mimořádná forma přece jen trochu opustila.
Do pláče potom kvůli promarněné šanci nebylo pouze Gallagherovi.
"Spousta lidí mi říká, že bychom měli být rádi za to, čeho se nám povedlo dosáhnout. Já chtěl ale víc," přiznal. "Možná je tohle ta cesta, kterou si šampioni musí nejdřív projít. Strašně mě štve, že to takhle dopadlo. Z porážky si ale pro budoucnost můžete vzít víc, než z výhry."
Na to vemte jed. Z montrealského otloukánka se vyloupnul silný protivník, který si ověřil, že může dokázat velké věci.
Chce to. Moc. Nejlíp už v příští sezoně.