Chcete nás? Mezi centry jsou k mání veteráni

Sezona NHL skončila triumfem celku Tampa Bay Lightning, nezvykle nastavený kalendář soutěže zanedlouho naváže draftem i otevřením trhu volných hráčů 9. října. Proto redakce NHL.com/cs přináší přehled nejzajímavějších dostupných hráčů podle postů: dnes jsme se zaměřili na střední útočníky.

Centr stojí v centru hokejového dění - a není to jen laciná slovní hříčka. Role středních útočníků bývá v dnešní NHL považována za naprosto klíčovou. Kolem chlapů, kteří umí skórovat, tvořit i vyhrávat buly, se prostě staví týmy.
Z tohoto pohledu není letošní trh volných hráčů vyloženě bingo. Zatímco mezi gólmany a beky budou k mání opravdová esa, u středních útočníků se nabízejí veteráni a solidní volby na doplnění kádru. Zde je náš žebříček nejzajímavějších jmen, u kterých je na oficiálních soupiskách písmeno C.
Joe Thornton (naposledy San Jose Sharks)
Zatímco další členové tohoto seznamu se s velkou pravděpodobností do Síně slávy nepodívají, legendární vousáč už od ní pomalu potěžkává klíče. Jenže roky nezastaví nikdo - a číslo 40 v kolonce věku je i pro borce Thorntonova formátu velký handicap.
"Slova nedokážou vyjádřit, jak pozitivní dopad Joe na Sharks má," velebil ho loni po podpisu roční smlouvy tehdejší generální manažer Doug Wilson. Ale pak dostal v mizerné sezoně San Jose průměrný čas 15:30 a ani bilance 7+24 ze 70 duelů už není zrovna hvězdná.
Thornton se netají tím, že by chtěl kariéru korunovat triumfem ve Stanley Cupu. Za předpokladu kývnutí na nižší plat může být pro někoho z adeptů ideálním kousek do skládačky vzhledem k jeho zkušenostem, oblíbenosti i stále nezpochybnitelnému hokejovému umu. Najde se někdo takový? Nebo snad přijde další rok u Sharks, kteří ale potřebují provést přestavbu?

Mikko Koivu (Minnesota Wild)
Celkem 1028 duelů a 709 bodů, to vše v barvách Minnesoty. Jenže nastal čas k tomu, aby se cesty rozešly.
Koivu v 37 letech patří do podobné kategorie jako Thornton; mezi vážené mentory, od nichž ale nemůžete při vší úctě čekat žádný statistický hodokvas. A jelikož k tomu přidává i náchylnost ke zraněním, generální manažer Wild Bill Guerin pro TSN uvedl, že další smlouvu v Minnesotě nedostane.
"Jeho přínos byl za ty roky nezměřitelný. Bude náročné nahradit jeho tvrdou práci, odhodlanost a důraz na týmové úspěchy," nabídl Guerin na dálku potenciálním zájemcům důvody, proč Fina podepsat.

Carl Soderberg (Arizona Coyotes)
Z volných centrů, kteří ve skončené sezoně odehráli aspoň 50 duelů, má nejlepší průměr gólů a asistencí právě on - přesně půl bodu na zápas. Na to, že mu brzy bude 35 let, let se tento Švéd na ledě skutečně nežinýroval.
A když zvládl za neproduktivní Arizonu bilanci 17+18, kolik toho může dokázat s lepší podporou spoluhráčů? Pro ambiciózní celky představuje za předpokladu, že se domluví na rozumné částce, atraktivní možnost pro zkvalitnění kádru. Zvlášť proto, že centři letos jednoduše moc nejsou k mání.
Tyler Ennis (Edmonton Oilers)
Hodně zajímavý tip vzhledem k tomu, že kluby napříč ligou budou chtít často šetřit a doplňovat kádry šikovnými borci 'středního sledu. A to kvůli dvěma číslům. Z volných centrů byl v minulé sezoně s 37 body (16+21) nejproduktivnější. A za plat 800 tisíc dolarů!
Podílí se na tom fakt, že mu stále ještě Minnesota posílá peníze za vyplacení z kontraktu. Od té doby třicetiletý Ennis putuje, za poslední dva ročníky nastoupil za Toronto Maple Leafs, Ottawa Senators a za Oilers, kde ho využívali hlavně jako křídlo jak pro Connora McDavida, tak Leona Draisaitla.
Sečteno, podtrženo: slušná produktivita, univerzálnost, dostupná gáže. Lákavý mix bez ohledu na to, že v předkole play off skončil se zlomenou nohou.

Mikael Granlund (Nashville Predators)
Finskému technikovi je 28 let, kariéry má před sebou ještě dost. Ale v jaké roli? Granlund je formálně veden jako centr, ale poslední roky se zdá, že platnější může být na křídle (proto se v našem seznamu objevuje až teď, tak jako Ennis).
A hlavně naposledy posbíral za 63 zápasů jen 30 bodů, angažmá v Tennessee pro něj znamenalo výrazný statistický sešup. "Nemůžu být spokojený. Vím, že se ode mě očekává víc. Musím být produktivnější," kál se před startem play off. V něm stihl za čtyři duely jedinou asistenci.
Zároveň mají generální manažeři pořád před očima Granlunda, jenž v sezonách 2016-17 a 2017-18 posbíral za Minnesota Wild nejdřív 69 a pak 67 bodů. Nashville deklaroval, že ho chce udržet dlouhodobě, ale jednání zkomplikovaly potíže Predators s platovým stropem. A tak Granlund otestuje zájem trhu.

Derick Brassard (New York Islanders)
A ještě jedno 'centrokřídlo'. Jeho přirozenou pozicí je šéfovat ofenzivě ze středu útoku, jenže kouč Barry Trotz razí jasné heslo: Cokoli pro týmový úspěch. A tak se Brassard v sestavě přestěhoval.
"Vzhledem k přesunu z centra na křídlo se měnila i moje role, ale celkově jsem s ní spokojený," řekl. "Nejdůležitější je vyrovnanost výkonů a já jsem připravený nastupovat kdekoli."
Potvrdil to jak v základní části (66 zápasů, 32 bodů), tak v play off (18 startů, osm bodů). Protřelý Kanaďan si nejspíš zájemce o své služby najde, jen je otázkou, zda ho (staro)nový zaměstnavatel vrátí na centra, či ponechá v platnosti Trotzovo rozhodnutí.
Alex Galchenyuk (Minnesota Wild)
Po odchodu z Montrealu to stále není ono. Šestadvacetiletý útočník nepřesvědčil v Arizoně, protrápil se angažmá v Pittsburghu a víc si od něj slibovali i v Minnesotě, kde se ve čtyřech zápasech předkola s Vancouverem úplně vytratil a nezaznamenal ani bod.
Galchenyukovým maximem je 56 bodů a 30 gólů za Canadiens v sezoně 2015-16. Stále je mu jen 26 let, takže prostoru na to, aby se přiblížil svým nejlepším výkonům, má dost. Americká trojka draftu z roku 2012 ale potřebuje nějaký čas na to, aby si v novém prostředí zvykla a našla k sobě ty správné spoluhráče.
Když někdo bude mít trpělivost, může na Galchenyukově příchodu vydělat.

Cody Eakin (Winnipeg Jets)
Člen původních 'Misfits' v Nevadě nevydržel, devětadvacetiletého Eakina se Golden Knights zbavili letos v únoru. Ve Winnipegu posloužil jako centr pro Patrika Laineho a Nikolaje Ehlerse, v základní části celkem odehrál pouze 49 mačů (pět gólů, deset asistencí).
Jeho přínos? "Takové chlapíky potřebujete hlavně pro play off. Svojí rvavostí vtáhne ostatní do děje, což je ve Stanley Cupu extrémně platná vlastnost," řekl o něm generální manažer Jets Kevin Cheveldayoff a kouč Paul Maurice doplnil: "Umí tvořit, umí střílet a zároveň se nebojí chodit do rohů a defenzivně dobře čte hru."
Jason Spezza (Toronto Maple Leafs)
Spolu se šedinami přibývá u Spezzy ještě něco podstatného a pro trenéry cenného: ohromná touha dočkat se Stanley Cupu. "Pořád cítím, že to v sobě mám," řekl Spezza v létě navzdory tomu, že jeho občanský průkaz nemilosrdně odhalí věk 37 let. "A neexistuje žádné lepší místo pro další hokejový rok než Toronto. Snad to klapne."
Vzhledem k poměru cena/výkon se však mohou najít i jiní zájemci. Povzbudit k aktivitě je může třeba Spezzova schopnost zaskočit v případě zranění elitních centrů bez potíží výš v sestavě.

Colin Wilson (Colorado Avalanche)
V mladém kádru Colorada byl třicetiletý centr trochu anomálií. Na startu základní části se zranil, po obnovení sezony do hry nezasáhl a zvládl tak v minulém ročníku pouhých devět zápasů s bilancí 0+4. Případní zájemci o Wilsonovy služby si tak jistě rádi prohlédnou lékařské zprávy.
Přes své defenzivní úkoly dokáže ale americký forvard nabídnout během sezony i dvojciferný počet gólů a nasbírat mezi třiceti a čtyřiceti body. Avalanche ho loni podepsali na rok, další šanci si však zaslouží. Ať to bude v Denveru, nebo na východním pobřeží. A navíc nebude drahý.