Slafkovský: O Stanley Cupu pro Montreal sním každý den

Jednička draftu 2022 Juraj Slafkovský píše i ve své čtvrté sezoně u Montreal Canadiens exkluzivní blog pro NHL.com/cs, v němž se dělí se čtenáři o zážitky ze života v Kanadě i z dění na ledě. V této epizodě se rozepsal o finále Východní konference proti Carolina Hurricanes i svém parádním gólu v prvním duelu série.

------------

Hlásím se z Caroliny, odkud píšu během pauzy mezi prvním a druhým finále Východní konference. Ve čtvrtek se nám podařilo vyhrát úvodní zápas, což vždycky pomůže. Ale je jasné, že jednoduché to nebude a soupeř se bude zlepšovat.

Do prvního utkání jsme šli s velkou mírou sebevědomí, které vyrostlo díky úspěchu v předchozích dvou velmi těžkých sériích. Všichni tady věří v náš systém, věříme jeden v druhého, každá lajna může hrát proti komukoliv a nemusíme se tak příliš stresovat nasazováním na jednotlivé formace. Točíme to jedna, dva, tři, čtyři a každý dělá svou práci.

Ani bych to vlastně nenazýval první, druhou nebo třeba čtvrtou lajnou - přijde mi, jako kdybychom měli čtyři první útoky. Všechny jsou dobré na puku, tvořivé, všechny dovedou vystřelit, skórovat. To je naše obrovská výhoda.

Carolinu jsme v základní části třikrát porazili a to nám dává psychickou převahu. Play off je trochu jiné, ale známe je, víme, jak hrají a víme, co na ně platí. Nemají rádi, když nekontrolují hru, když je přebruslíme, přehrajeme. A přesně o to se musíme snažit.

Hurricanes také před začátkem konferenčního finále 11 dní nehráli, což na nich bylo znát. Pro mě osobně by tohle bylo těžké. Můžete trénovat, jak chcete, ale dostat se do zápasového rytmu pak chvilku trvá. Předtím navíc měli Philadelhii, tedy tým, který má úplně jiný styl než my. Muselo to pro ně být těžké. A myslím, že v dalším zápase budou o hodně lepší.

Jsem rád, že naše lajna s Nickem Suzukim a Colem Caufieldem do nové série vstoupila produktivně a trochu jsme to prolomili. Není to tak, že bychom kvůli tomu nespali, pořád jsme bodovali aspoň v přesilovce. A týmu jsme pomáhali i jinak: víme, že když to tam nespadne jednému útoku, trefí se ten další. Každopádně jsme rádi, že jsme to zlomili.

Mně se ve čtvrtek povedlo dát pěkný gól po sólové akci. Sám jsem byl překvapený, jak dobře to vyšlo. Když jdu takhle jeden na jednoho, obvykle se snažím sledovat, který hráč proti mě stojí. Dá se to poznat třeba podle bruslí nebo pásky na hokejce. Tady to byl Svečnikov, ale ten má zrovna podobnou pásku jako Slavin, takže v tu chvíli není jasné, jestli vás brání útočník, nebo špičkový defenzivní obránce, který by asi reagoval na můj pohyb jinak. Ale zkusil jsem to a vyšlo to.

Moc se těším, až se série přesune k nám do Montrealu, kde máme fantastické prostředí. Celé město žije hokejem a díky tomu si uvědomuju, jak daleko jsme se dostali a zároveň, že ten největší úspěch se zase o kousek přiblížil.  

Když zavřu oči, představuju si, jak s Canadiens vyhráváme Stanley Cup. Každý den, o tom sním. O tom, že tady dokážeme něco velkého.