Moment č. 10: Slovensko vyhrává skupinu v Turíně

Hokejisté NHL se vracejí pod pět kruhů, v únoru budou bojovat o medaile na Zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026. Vždy 5. a 20. den v měsíci budeme předtím nabízet seriál, který se vrací k největším událostem OH za účasti hokejistů ze zámořské ligy (1998, 2002, 2006, 2010 a 2014) jak z globálního, tak z českého pohledu. Momentem číslo 10 je pro nás prvenství Slovenska ve skupině na olympiádě v Turíně 2006.

Mezinárodní rozložení sil ve světovém hokeji tehdy favorizovalo Kanadu s Českem, potažmo USA, Rusko a Švédsko. Jenže na turnaji v italském Turíně ve skupinové fázi nečekaně zazářil zcela jiný tým - Slovensko.

Mužstvo vedené populárním koučem a otcem jedné z jeho největších hvězd Františkem Hossou spustilo v zemi pod Tatrami obrovskou hokejovou euforii a vlnu velkých očekávání. Ve skupině B dokázalo porazit všech pět soupeřů a ovládlo ji bez ztráty bodu!

Už úvodní duel hraný 15. února v turínské hale Esposizioni způsobil senzaci. Slováci díky dvěma gólům Mariána Gáboríka z Minnesota Wild v závěru třetí třetiny dokázali porazit favorizované Rusko 5:3. Dvěma body za branku a asistenci k tomu přispěl také kapitán Pavol Demitra.

"Výborně zachytal (Peter) Budaj a zahrál Gáborík. Hráli jsme zodpovědně v defenzivě a naštěstí jsme neudělali moc chyb. Rusové totiž dokázali každou potrestat," prohlásil Demitra, tehdy centr Los Angeles Kings. "Je to krásné. Tým se dal dohromady a je radost v něm hrát. Správný kolektiv je rozhodující."

Gáborík, jenž v ročníku NHL 2005-06 dokázal v NHL nastřílet 38 branek, přitom šel do zápasu po rekonvalescenci nataženého svalu. I tak ale zazářil.

"S Gáboríkem to den před zápasem nevypadalo dobře, ale skvělou práci odvedl lékař týmu a Gáborík mohl ukázat, co dokáže," hodnotil trenér Hossa.

Hned o den později si Slováci s chutí zastříleli proti Lotyšsku a po výhře 6:3 se vyšvihli do čela skupiny.

Stoprocentní bodovou úspěšnost si však udrželi i v zápase s dalším favoritem, Spojenými státy. Ty dokázali 18. února zdolat po precizním defenzivním výkonu 2:1, když po Mariánu Hossovi skóroval na začátku třetí třetiny Peter Bondra.

"Když tak moc chcete vyhrát, tak se to podaří. A dnes to chtěli všichni hráči," prohlásil tehdy útočník Miroslav Šatan, jeden z lídrů slovenského celku. "Určitě je skvělý pocit, že jsme zdolali tak silné mužstvo."

Slováci si tak jako první zajistili postup do olympijského čtvrtfinále a spolu se Švýcary, kteří ve skupině A překvapivě zdolali Česko i Kanadu, na několik dní obrátili zažité pořádky vzhůru nohama. A vzhůru nohama byla i celá země, která prožívala hokejovou horečku a vzpomenínala na největší úspěch z Göteborgu 2002, kde tým vybojoval zlaté medaile na mistrovství světa IIHF.

Paradoxně nejsložitější zápas skupiny v Turíně prožil Hossův výběr 19. února proti Kazachstánu. K povinnému vítězství sice nakonec došlo, ale byla to fuška, o čemž svědčí i těsné skóre 2:1. Atmosféře navíc nepomohl ani neoprávněný start útočníka Jozefa Stümpela, jenž omylem nebyl zapsán na soupisku utkání a po první třetině, kdy rozhodčí chybu zaregistrovali, musel ze hry odstoupit (pokud by skóroval on, branka by musela být odvolána).

"Radost ze hry z předcházejících utkání se vytratila, ale i takové zápasy musíme odehrát," podotkl střelec vítězného gólu Marián Hossa, tehdejší forvard Atlanta Thrashers.

O to sladší byla další výhra nad favoritem skupiny Švédskem, k níž došlo 21. února. Pozdější olympijští šampioni si proti gólmanovi Peteru Budajovi ani neškrtli a Slováci díky trefám Bondry, Mariána Hossy a obránce Radoslava Suchého vyhráli 3:0.

Ano, řešilo se, zda Švédové, kteří měli rovněž jistý postup, hráli naplno. Zda nespekulovali, aby se pro čtvrtfinále vyhnuli papírově silnějšímu Česku a mohli jít na přece jen podceňovanější Švýcary. I kdyby tomu tak bylo, nic to však nemění na tom, že jejich soupeř v posledním duelu základní fáze zdolal všechny tři favorizované protivníky a ohromil hokejový svět.

"Netuším, jestli hráli naplno, nebo ne, ale to není náš problém. Chtěli jsme vyhrát a to se nám podařilo," prohlásil po výhře nad Švédy obránce Ľubomír Višňovský.

Pro Slovensko to bylo poté, co na předchozích dvou olympiádách do hlavní fáze turnaje vůbec neprošlo kvalifikací, obrovské zadostiučinění. Podobně jako se v letech 2000, 2002 a 2003 zařadilo mezi nejlepší reprezentace na světových šampionátech, se to teď podařilo ještě o level výš - za účasti všech nejlepších hráčů NHL i celé planety.

Nicklas Lidström, Henrik Lundqvist, Mats Sundin, Peter Forsberg, Ilja Kovalčuk, Jevgenij Malkin, Alexandr Ovečkin, Chris Chelios, Mike Modano... Ti všichni se na slovenskou vlajku dívali z nižších pater tabulky.

Slovenskou euforii pak ovšem rychle ochladili Češi, kteří na exfederálního soupeře narazili ve čtvrtfinále jakožto čtvrtý tým skupiny A. Šlo však o soubor, jehož největší hvězdy jako Jaromír Jágr, Patrik Eliáš, Milan Hejduk či Tomáš Kaberle byly tehdy na vrcholu kariér. O mužstvo, které mělo po předchozím triumfu na mistrovství světa IIHF 2005 ve Vídni obrovskou soudržnost, sebevědomí a vnitřní sílu - a pro něž nakonec i bronzové medaile z Turína zůstaly zklamáním.

Češi se ve čtvrtfinále dostali do pohody díky trefě Martina Ručinského v první a Hejduka ve druhé třetině. Perfektním defenzivním výkonem pak drželi útočně naladěné Slováky na uzdě až do čtvrté minuty posledního dějství, ve kterém se prosadil Gáborík. To ale bylo všechno, navzdory hře bez brankáře, v nichž měli velké šance Gáborík i Bondra. Světlo se nakonec rozsvítilo jen na druhé straně, když Martin Straka tři sekundy před koncem poslal puk do prázdné sítě a upravil skóre na 3:1.

Po skvěle odehrané skupině to bylo pro družinu okolo hvězd Zdena Cháry, Hossy, Bondry, Demitry, Šatana a Gáboríka hořké zklamání. I tak se ale slovenská vzpoura proti hokejovým velmocem zapsala do olympijské kroniky tučným písmem.

"Týmu musím poděkovat, předváděli jsme opravdu dobrý hokej," hodnotil kouč František Hossa. "Vypadnutí je kruté, ale je to realita a musíme se s tím smířit. Na druhou stranu, z historického hlediska jsme skončili pátí a to je třeba respektovat."