Během 59 dnů od 1. srpna uspořádala liga 130 zápasů a jejich úroveň byla navzdory čtyři a půl měsíců dlouhé přestávce, přísným bezpečnostním protokolům i izolaci v uzavřeném světě tak vysoká, že Stanley Cup byl určitě udělen oprávněně.
"Byly tam bezesné noci, byl tam skepticismus. Ale věřil jsem, že naše společné úsilí nás dovede k tomu, že to dokážeme. Ano, cítím určitou úlevu, ale taky..." hledal Bettman slova. "Nejvíc ze všeho vlastně cítím hrdost na všechny, kteří se na tom podíleli."
Vzpomeňte si, jak to vypadalo v březnu. Sezona běžela jako obvykle a najednou, během pár dní, se všechno zlomilo. Neexistoval žádný scénář, kdy a jak se bude pokračovat. Nikdo nevěděl, jak se bude vyvíjet pandemie. Situace navíc na různých místech Severní Ameriky vypadala jinak a tomu odpovídaly i různé vládní a zdravotnické předpisy.
Více z finále: [Lightning se v play off opřeli o Paláta x Jak se Tampa z favorita stala šampionem]
NHL ale společně s hráčskou asociací (NHLPA) stvořila nový způsob soutěžení. Turnaj o 24 týmech v uzavřené bublině v obou kanadských městech, bez diváků v hledišti, jen pro televizní přenosy. Všichni tuhle myšlenku přijali, chodili v rouškách, podstupovali testy, společenskou izolaci. A dokázali fanouškům přinést skvělou show.
"Jsem hrdý na každého, kdo na tom pracoval: na hráče, managementy klubů, na naše zaměstnance. V obou bublinách jsme měli 150 lidí, celou podpůrnou síť. Naše partnery. Doktory. Hráčskou asociaci. Tohle byla společná práce mnoha, mnoha lidí, která ukázala, čeho jsme jako liga schopní, když všichni táhnou za jeden provaz," řekl Bettman.
Ten udělil Stanley Cup už ve 27 případech, poprvé v roce 1993. Letos to ale nešlo srovnat s žádným jiným rokem. Spolu s generálním manažerem Tampy Bay Julienem BriseBoisem hovořil o tom, jak je tohle výjimečné. Pro něj i pro všech 52 členů klubu Lightning, kteří žili v bublině nejprve v Torontu a poté v Edmontonu bez rodin a přátel po 65 dnů.