Náhradní gólmani bojují na mnoha frontách

Pro muže, kteří většinou tráví zápasy na střídačce a kryjí záda osvědčeným esům, to v NHL nebyl právě dobrý týden.
Curtis McElhinney z Columbus Blue Jackets, Anton Khudobin z Boston Bruins i Jonas Gustavsson z Edmonton Oilers se ocitli na seznamu nechráněných hráčů. Dohromady odchytali 441 duelů NHL, přesto nyní byli k dispozici libovolným zájemcům.
Toho využili Toronto Maple Leafs, kteří získali McElhinneyho a ukončili vlastní experiment s veteránem Jhonasem Enrothem, jejž vyměnili za výběr v 7. kole draftu 2018 do Anaheim Ducks, již Enrotha okamžitě poslali do týmu San Diego hrajícího farmářskou American Hockey League.

Vše zmíněné jen potvrdilo, co v NHL platí dlouhodobě: každý tým touží po spolehlivé brankářské dvojce, jenže v teorii to zní jednodušeji než v praxi. Částečně i proto, že jde o specifickou a složitou roli.
"Poté, čím si člověk jako dvojka musí denně projít po fyzické i psychické stránce, si potom v brance najednou připadáte jako na dovolené," řekl muž číslo dvě v hierarchii Chicago Blackhawks Scott Darling.
Darling má zatím bilanci 11-2-4 s průměrem 2,31 gólu na zápas a úspěšností zákroků 92,5 procenta a ukázal se velmi dobře, když jednička Corey Crawford pauzíroval v prosinci kvůli zdravotním problémům. Darling ovšem i tak moc dobře ví, co obnáší role čekatele.
"Je těžké dokázat v tréninku simulovat reálné zápasové situace. Jakmile se do branky dostanete jednou za dva až tři týdny, schází vám rutina," popsal. "Dále je tu ohromný tlak - víte, že dostáváte šanci jednou za měsíc, čili ji musíte zvládnout. Nemůžete si dovolit jednorázový výpadek, který nahradíte skvělým výkonem o den později."
O tom svědčí i nedávné tahy zmíněných klubů.
"Nikdo vám nic nepromine," řekl Chris Mason, který v NHL v roli náhradního gólmana zažil devět sezon. "Každý bod se počítá a nikdo nechce člověka, který není maximálně připraven. Když vidíte, že jsou ověření kluci najednou vyměňováni na všechny strany, nastává v tomto směru v NHL docela nová fáze."
Mason, jenž pracuje jako televizní analytik duelů Nashville Predators a působí jako trenér gólmanů u místní juniorky v North American Hockey League, si není jistý, jak ideální gólmanskou dvojku definovat.

"Správná odpověď neexistuje. Každý se s tím vyrovnává jinak," říká. "Musíte na to mít zvláštní povahu. Speciální nastavení mysli."
Alex Auld kupříkladu většinu ze svých deseti sezon v NHL strávil právě jako gólmanský záskok a soudí, že pro tuto pozici potřebujete jiný přístup k tréninku - po mentální stránce.
"Žádá si to určitý typ osobnosti," uvedl Auld. "Někoho, kdo je totálně tréninkový typ. Opravdová jednička ví, co potřebuje, kdy je zrovna čas si odpočinout. Trénink je pro něj jen doplněk. Pro náhradníka musí být trénink jako zápas."
Mason podle svých zkušeností tvrdí, že se s rolí dvojky snadněji sžíval na začátku kariéry - poté, co zaznamenal čtyři sezony za sebou s aspoň 40 duely za Nashville a St. Louis Blues, už se mu vše kousalo hůře. Proto možná není náhoda, že nejúspěšnější jsou momentálně v této pozici relativní zelenáči v NHL.
Nováček Nashvillu Juuse Saros má průměr 1,29 gólu na zápas a úspěšnost zákroků 95,5 procenta, byť jen kryje záda Pekkovi Rinnemu. Jedenadvacetiletý Saros ovšem tak jako Darling zároveň chytá v AHL, čímž si udržuje zápasové vytížení. Jiný nováček Aaron Dell (27 let) je dvojkou San Jose Sharks za Martinem Jonesem s průměrem 1,96 a úspěšností zákroků 92,9 procenta.
Philipp Grubauer (25 let) ve své druhé sezoně za Bradenem Holtbym těší vedení Washington Capitals průměrem 1,94 a úspěšností 92,9 procenta. Dvojka Minnesota Wild Darcy Kuemper ve svém čtvrtém ročníku v NHL jako šestadvacetiletý za esem Devanem Dubnykem drží průměr 3,21 a úspěšnost 90,2 procenta.
Veteráni Enroth (86,2 procenta), Gustavsson (87,8) a Khudobin (88,5) jsou v úspěšnosti zákroků pod devadesátkou. Jediným dalším zdravým gólmanem, který v NHL odchytal méně než deset duelů, byl McElhinney (průměr 2,39, úspěšnost 92,4) - než jej Blue Jackets v pondělí umístili na listinu nechráněných. I McElhinney ve svých 33 letech chápe, co role dvojky obnáší.
"Je to velká výzva. Čím jsem ale zkušenější, tím víc se v tom dokážu najít," uvedl McElhinney v polovině prosince v pozici záskoku za Sergeie Bobrovskyho. "Jak roky přibývají, zvyknete si. Dělám dvojku od začátku kariéry a už jsem se s tím prostě sžil."

Mezi spokojeností a sebeuspokojením je pouze tenká hranice, proto se McElhinney při angažmá v Columbusu snažil tréninkově nezakrnět; uvědomoval si totiž, že bez pravidelných startů ztrácí určité potřebné stereotypy. S touto nutností se každý gólman vypořádává jinak - někdo lépe, jiný hůře.
Naskočit najednou do ostrého zápasového tempa může být docela složité, což vysvětluje, proč se někdy při zranění týmových jedniček jejich záskoky začnou trápit.
"Já osobně vidím největší riziko v tom, co se stalo mně samotnému - jakmile dojde dobrý náhradník do veteránského věku a absolutně se ztotožní s touto pozicí, vlastně si zavírá dveře pro to, aby ještě někdy mohl být jedničkou," řekl Auld. "Už si totiž zvyknete. Je to vlastně podobné, jako když gólman, který odchytá většinu duelů, najednou neví, co dělat na střídačce."
Najít spolehlivou dvojku je prostě někdy risk. Ale spousta týmů je ochotna to podstoupit - aspoň v této sezoně. Dobrý náhradník totiž bývá k nezaplacení.