Top 10 momentů olympijského turnaje

Je za námi turnaj, na který se bude ještě dlouho vzpomínat - a to z mnoha různých důvodů. Redakce NHL.com/cs vybrala deset nejzásadnějších momentů, které se na Zimních olympijských hrách Milano Cortina 2026 odehrály a vyčnívaly nad rámec úchvatných bitev, jaké se na italské půdě odehrály. A protože je obtížné je mezi sebou srovnávat, seřadili jsme je chronologicky.

Porážka jako výhra

Celý letošní olympijský příběh slovenského týmu se mohl dost možná odvíjet úplně jinak, kdyby Dalibor Dvorský v čase 59:21 posledního vystoupení mužstva v základní skupině nezmírnil prohru se Švédy gólem na konečných 3:5. Právě tento vstřelený gól byl totiž naprosto klíčový pro postup obhájců bronzu z Pekingu 2022 z prvního místa přímo do čtvrtfinále. V minitabulce se Švédy a také Finy představovala Dvorského trefa rozdíl mezi prvním a třetím místem. I přes porážku proto výběr kouče Vladimíra Országha tak mocně slavil.

Rekordní finský uragán

První místo Slovenska bylo podmíněno ještě výsledkem utkání, které se hrálo rovněž v sobotu 14. února, jen o trošku později. Finové, kteří hráli sami o přímý postup do čtvrtfinále play off z pozice nejlepšího celku z druhých míst, nesměli ztratit s Italy, jinak by totiž na minitabulku vůbec nedošlo.

Už v polovině první třetiny bylo ale jasno. Seveřané vedli tou dobou 3:0, oba gólmany pořadatelské země nakonec zasypali 62 střelami na branku a vyhráli 11:0. Vytvořili tak nové rekordy olympijských turnajů s účastí hráčů z NHL v počtu vstřelených gólů za zápas, přesných střel a také v rozdílu v konečném skóre. Hned 14 různých hráčů finské sestavy si připsalo alespoň bod, po dvou gólech vstřelili čtyři útočníci: Kaapo Kakko, Mikael Granlund, Sebastian Aho a Joel Kiviranta.
 
Když to nejde v pěti...

Raritu, která na této úrovni nemá obdoby, nabídlo čtvrtfinále mezi Českem a Kanadou. Strhující zápas, který překonal všechny, jež mu na turnaji předcházely, spěl do dramatické koncovky. Za stavu 2:2 v 53. minutě přiblížil na českou stranu postup Ondřej Palát po skvělé nahrávce od Martina Nečase a práci, kterou v obraně odvedl Tomáš Hertl.

Brilantně sehraný kontr proti hokejovému kolosu, zdálo se na první pohled. Měl však jednu dost zásadní vadu. Ačkoliv Lukáš Dostál byl v brance, trefu na 3:2 slavila šestice českých hráčů. Jak se ukázalo, odehráli bez zásahu sudích celou situaci. A to se ještě v jednu chvíli objevilo na ledě hned osm bruslařů v českých barvách, když se střídaly obranné dvojice, a to v uctivé vzdálenosti od střídačky. Včasný zásah ze strany rozhodčích nepřišel, pak už bylo na nápravu pozdě. Kanada si nakonec poradila, i tak ale šlo o absolutní zkrat rozhodcovské čtveřice.

Spasitel Marner

Mohl to být pořádný průšvih, který by ale mnohem lépe vystihovalo stejné slovo v jeho hanlivé podobě. Vyřazení Kanady bylo blízko, hodně blízko. A pokud by se navíc odehrálo na základě 'přesilovkového' Palátova gólu, těžko odhadovat, co všechno by následovalo. Jenže favorit si nakonec poradil. Nick Suzuki skvostnou tečí v čase 56:33 vyrovnal, přes další šance zůstalo skóre nerozhodné 3:3.

A šlo se do finále, které netrvalo příliš dlouho. Kanadu mohl poslat domů Radim Šimek, v obrovské šanci ale neuspěl. Na druhé straně to pak vzal všechno na sebe Mitchell Marner, který odvážným výpadem středem natolik zaskočil českou trojici na ledě, že se dostal až k zakončení. Smolař Šimek mu nedokázal v poslední chvíli vypíchnout puk a Marner bekhendem překonal Dostála. Mezi nejlepší kvarteto se protlačili Kanaďané.

Finiš značky Suomi

Pořádné drama nabídlo i další čtvrtfinálové utkání mezi Finskem, které před čtyřmi lety oslavilo první olympijský triumf v historii, a Švýcary, vicemistry světa z posledních dvou let. Švýcaři byli dlouho bezchybní. Damien Riat a Nino Niederreiter jim v první třetině vystřelili v rozmezí pouhých 72 sekund dvoubrankový náskok, Leonardo Genoni kraloval v brankovišti, zdálo se, že soupeř nenajde protitah, kterým ještě situaci zvrátí.

Ale stalo se. V končící 54. minutě odstartoval parádní finiš Aho. A v čase 58:48, kdy už gólman Juuse Saros sledoval dění ze střídačky, vyrovnal Miro Heiskanen. Fantastický obrat pak dovršil po třech minutách a 23 sekundách Artturi Lehkonen. Pro vítěze klíčový okamžik pro pozdější zisk bronzu, pro Švýcary obrovské zklamání, které násobí fakt, že z olympijských turnajů mají dva bronzy, ale ten poslední se datuje až do roku 1948. 

Záchrana zlatého snu

Ano, samozřejmě. Řeč je o vítězném gólu, který ve čtvrtfinále proti Švédům vstřelil Quinn Hughes. Jen jediný tým totiž ve čtvrtfinále našel cestu k relativně snadné výhře. Byli jím Slováci, kteří deklasovali Němce s Leonem Draisaitlem v čele 6:2. Odpočatí Američané šli na velmi silné Švédy, kteří byli před turnajem pasováni do role týmu s největšími nadějemi na zlato za oběma celky ze zámoří. Seveřané měli v nohách předkolo s Lotyši (5:1), ale na jejich výkonu se to nijak neprojevilo.

Američané sice vedli, jenže stav 1:0 vydržel až do poloviny 59. minuty, kdy při hře bez gólmana vyrovnal Mika Zibanejad. V čase 63:27 pak ale švédské naděje s vítěznou trefou produktivního beka, který už je zapsaný mezi vítězi James Norris Memorial Trophy pro nejlepšího zadáka NHL, definitivně pohasly. A USA mohly dál kráčet vstříc zlatému snu.

Druhá strana hokejové mince

Co sami dokázali, prožili Finové jen o dva dny později z druhé strany. Naprosto jasně odmítli v semifinále roli obětního beránka a Kanaďanům hodně zle zatápěli. Když měli ve 24. minutě po trefě v oslabení v podání Erika Hauly dvoubrankový náskok, sliboval zbytek zápasu pořádnou jízdu. Sam Reinhart sice snížil, jenže stav 1:2 z pohledu Kanady trval ještě na začátku 51. minuty. Pak vyrovnal Shea Theodore a zápas spěl do prodloužení.

V čase 59:24 ho ovšem odmítl Nathan MacKinnon. Finové se snažili situaci ještě zvrátit trenérskou výzvou kvůli ofsajdu. V mimořádně těsné situaci ale sudí při kontrole videa porušení pravidel nakonec nenašli. Kanada tak ustála další horké chvilky, podobně jako už ve čtvrtfinále s Českem.

Slovenský střet s realitou

Ciao Italy, ciao medaile. Pro Slováky to bylo v duelu o bronz proti Finům hodně těžké rozloučení s italskou metropolí módy. Dvorský (20 let), Juraj Slafkovský (21), Šimon Nemec (22) nebo třeba i Samuel Hlavaj (24), který odchytal skvělý turnaj, ti všichni i zbytek týmu hrozně mocně toužil po medaili. Bylo by popravdě senzací, kdyby na ni Slovensko dosáhlo i po návratu hráčů NHL pod pět propojených kruhů po 12 letech. Vycházející hvězdy ale narazily na až krutou realitu.

Výsledek 1:6 úplně neodráží dění na ledě, po dvou třetinách to bylo jen 1:2, ale Finové měli celý zápas navrch. Slováci s nimi turnaj začali výhrou 4:1, díky níž jim později hrála řada věcí do karet. Duel o bronz jim však nastavil zrcadlo. "Byli jsme blízko, ale zároveň hrozně daleko. Máme na čem stavět, ale ještě musíme dospět. Čtvrté místo neodráží tak úplně postavení slovenského hokeje v absolutní špičce," nabídl reálný pohled na věc kouč Országh.

Finále z jiné planety

Superfavorité celého turnaje. Nesmiřitelní rivalové, kteří prošli turnajem shodně bez jediné porážky. V roli nezávislého pozorovatele si šlo asi sotva přát jiné finálové obsazení. Kanada působila v základní fázi jako nezastavitelné monstrum. Tři zápasy, devět bodů, skóre 20:3, ve skupině přitom byly jejími soupeři Česko a Švýcarsko. Tým USA možná nepůsobil až tak suverénně, neoplýval až tak okatou lehkostí, jenže svoji úlohu zvládl rovněž s velkým přehledem. Plný počet devíti bodů podtrhlo skóre 16:5.

V play off musely oba týmy naplno ukázat svou sílu, v krizových momentech ale měly kam sáhnout. Dokázaly to. A v boji o zlato naservírovali lahůdku, které nijak neubralo, že za 60 minut základní doby byly k vidění jen dva góly.

Superlativy by šlo popsat stohy papíru, tohle byl hokej s velkým H. Nakonec si na den přesně po 46 letech zopakovali 'Zázrak na ledě' Američané. Největší hrdinové? Connor Hellebuyck v brance rozmetal jakékoliv pochybnosti o své formě již během turnaje, ve finále si připsal 41 zákroků, řadu z nich supertěžkých, a vše korunoval asistencí u vítězné trefy druhé nejvýraznější postavy finále. Jack Hughes se trefil v čase 61:41 a vystřelil pro USA historicky třetí olympijské zlato, ale první při účasti hráčů z NHL. Famózní zápas měl jedinou vadu - chyběl v něm zraněný kanadský kapitán Sidney Crosby. 

Duch Johnnyho Gaudreaua

Fantastický turnaj měl nakonec zcela mimořádnou tečku, v níž sehrála hlavní roli (ne)obyčejná lidskost. Vítězní Američané totiž stejně jako už na loňském turnaji 4 Nations Face-Off či v květnu při vítězném mistrovství světa IIHF mezi sebou měli v pravém slova smyslu nadpozemskou posilu. V kabině jim po celou dobu visel dres s číslem 13, který oblékal Johnny Gaudreau, jehož život předloni v létě ukončil opilý řidič. A připomínali i památku jeho mladšího bratra Matthewa, jenž při tragické nehodě zahynul s ním.

Když dobyli hokejový Olymp, slavili zlato s dresem přímo na ledě. Před očima rodičů obou bratrů, Johnnyho manželky Meredith, kterou do Itálie pozvali, i Johnnyho dětmi. Dvě z nich, tříletá Noa a Johnny jr., jsou i na týmové fotografii po převzetí zlatých medailí. Zatímco Matthew Tkachuk na ní roztáhl dres velkého kamaráda z Calgary Flames, děti mezi hvězdy aktuálně nejlepšího týmu světa vzali Zach Werenski, jenž s Gaudreauem působil v Columbus Blue Jackets, a Dylan Larkin. Johnny jr. přitom ve finálový den slavil své druhé narozeniny.