Rychlejší a rychlejší NHL? Hertl se nechce vzdát svých předností

Letos podruhé si zahrál sérii o titul v NHL, podruhé skončil mezi poraženými. A když nedávno při setkání s dětmi na ledě benešovského zimáku narazil na holčičku v tričku vítězných Carolina Hurricanes, o to bolestněji to Tomáše Hertla zasáhlo.

"Všichni tam na ní volali: To si snad sundej, ne? Ale ona, že miluje Carolinu. Říkám jí, že mi teda moc velkou radost neudělala," vypráví. "Teď už jsem se tomu člověk zasměje, ale člověk si uvědomí, jak malý kousek od toho sám byl. Vždycky to bude trošku bolet, protože jsme byli strašně blízko."

Český útočník, který se dostal do finále Stanley Cupu už před deseti lety se San Jose Sharks, letos s Vegas Golden Knights podlehl Carolině v šesti zápasech. Ve 32 letech vstupuje do pátého roku osmileté smlouvy na celkem 65,1 milionu dolarů, kterou podepsal 16. června 2022 ještě se Sharks.

Před sebou by tak měl mít ještě dost času na to, aby se pokusil udělat s týmem i ten poslední krok. Zároveň však ví, že v NHL nastupují mladé dravé celky a konkurovat jim je s přibývajícím věkem čím dál tím těžší.

"Když jsem byl ve finále poprvé, samozřejmě to bolelo, ale byl jsem mladý a říkal jsem si, že za pár let budu zpátky. Uběhlo deset let, než jsem se tam dostal znova. Už před finále si člověk uvědomil, jak strašně náročné to bylo se dostat už jen tam," popisuje Hertl.

"Samozřejmě vím, že jsem v týmu, kde ta šance je. Ale nikdy nevíte, jestli se tam dostanete znovu. Můžete mít super sezonu, ale něco se nepovede v play-off a je to. Colorado dominovalo celý rok a pak jsme je vyřadili 4:0, s tím nikdo nepočítal. Takhle to prostě je. Musí tam být forma gólmana, forma týmu, musí se tím projít bez zranění - to všechno se v play off musí sejít. Já hrál s plno slavnými hokejisty, s legendami San Jose, kteří v tom finále byli jen jednou - (Joe) Thornton, (Patrick) Marleau," připomněl slavné útočníky, kteří ukončili kariéru, aniž by kdy získali Stanley Cup. 

"Pokud to půjde a budou na to síly, tak o to budu pořád bojovat. Určitě bych se chtěl (do finále) znovu vrátit a tentokrát ho i vyhrát." 

Hertl v poslední sezoně odehrál všech 82 zápasů základní části. To se mu v kariéře podařilo teprve podruhé. I když měl i slabší úseky, kdy se ne a ne trefit, nakonec zakončil základní část s 24 góly a 58 body. Ve 22 utkáních play off pak připojil 14 bodů (5+9).

Ve Vegas už nepatří k největším ofenzivním esům - těmi jsou Jack Eichel a Mitchell Marner, jenž byl s 29 body nejproduktivnějším hráčem play off. Přesto je však pro mužstvo stále nepostradatelný. V kádru je nejlepší na vhazování, je silný u mantinelu, dovede podržet puk a v práci před brankou soupeře patří do ligové špičky.

Zároveň ale vnímá, jak se NHL rok od roku zrychluje. Když v roce 2014 začínal, sám patřil k rychlejším hráčům, který se prosazoval kličkami a hbitým bruslením. S postupem času - a s tím, jak přibývaly jeho zdravotní problémy především s koleny - se však přeměnil v důrazný tank, těžkotonážníka, kterého od brankoviště jen tak neodtlačíte.

A i když už dnes dávno mezi ty rychlejší hráče nepatří, nehodlá na tom nic měnit. Přestože se v pražském sportovním areálu Domyno připravuje na novou sezonu pod vedením kondičního trenéra Miloše Pecy po boku Martina Nečase z Colorada, jednoho z nejrychlejších bruslařů celé NHL.

"Samozřejmě víme, jak se hokej zrychluje, ale já se snažím trénovat pořád stejně. Snažím se pracovat i na rychlosti, mám tady na to dobrého parťáka Nečiho, který je v tom na ledě neskutečný, takže se ho snažím honit. Ale zároveň vím, že tyhle věci jsou je nějak dané, že je to nějaký styl. Já tady můžu skákat nějak vysoko, dělat nějakou odrazovou sílu a vím, že třeba jsem v tom na suchu lepší než Neči, ale pak na ledě je to úplně jinak," vysvětluje Hertl.

"Snažím se na tom pracovat, ale zároveň to musím dělat tak, abych nepřišel o své největší dovednosti. Vím, že už nebudu projíždět s pukem celé hřiště, já budu pracovat hlavně kolem branky, kde jsem platný," říká zkušený forvard, který v tomto ohledu vidí vzor ve veteránovi Marku Stoneovi.

"Řekl bych, že jsem možná lepší bruslař než on, ale on pořád dokazuje, že to musí hrát jinak. Když vypadne ze sestavy on, nebo já, tak jsme se bavili, že najednou přesilovka bez nás nejde, a neřeší se, kdo má jakou rychlost. Jenom to prostě líp vypadá, když jste bruslař, tak na ledě vždycky vypadáte dobře. Ale se Stonem jsme se bavili a on mi říká: Hele, koukni, když někdo se zranil, vrátí se po zranění a nejde mu bruslení, tak nemůže ani ten svůj hokej hrát, protože celý život to má založené na bruslení. My hrajeme celý život v nějaké rychlosti, a když trošku zpomalíme, nám se nic nemění, my pořád používáme hlavně hlavu, ruce a věci kolem branky, takže my to zároveň můžeme hrát pořád relativně stejně. A když trošku zpomalíme, tak to vlastně úplně tu hru nezmění," rozebírá český centr postřehy kanadského mazáka.

"Tak jsem nad tím přemýšlel a něco na tom je. Když se podíváte na (Matthewa) Tkachuka (z Florida Panthers), který je relativně mladý, tak on je snad vyhodnocen jako nejpomalejší hráč NHL. Přitom má dva Stanley Cupy a je hvězda. Prostě to hraje jinak. Pavelski to samé, a jaký to byl hráč! Prostě si musíte najít vlastní cestu. Já mám nějakou pozici, i kdybych celou dobu jel v tréninku kardio, tak prostě tu váhu budu mít tak nějak stejnou. Mám velký spodek a ten velký zadek budu mít vždycky, s tím já nic nenadělám - ale zároveň mi to udělalo kariéru. Nechci měnit něco, s čím jsem odehrál 14 sezon a dal skoro 300 gólů v NHL."