Sezona zatáhla oponu, nastal klidový režim. Redakce NHL.com/cs se proto během července ohlíží za tím, jak si v zámořské lize vedli nejlepší čeští hráči. Dnes pokračujeme obráncem Filipem Hronkem z Vancouver Canucks.
Pořád to někdo opakuje: Filip Hronek má tak skvělé statistiky jen díky svému hvězdnému spoluhráči Quinnu Hughesovi. I tu loňskou fantastickou osmiletou smlouvu na 58 milionu dolarů dostal od Vancouver Canucks výhradně díky tomu, jak vedle jedinečného Američana vyrostl.
Řekněme si to hned zkraje: tvrdit to takhle kategoricky je nejen nesmyslné, ale i hodně nefér.
Jistě, Hronek ze spolupráce z prvního obranného páru velmi profituje. V uplynulé sezoně se však mnohokrát potvrdilo, že mimořádným bekem není pouze Hughes, ale i on, sedmadvacetiletý rodák z Hradce Králové.
"S Hughesem nepatří mezi nejlepší obránce jen v Canucks, ale v celé NHL," ocenil reprezentační kouč Radim Rulík.
Čistě individuálně neměl hráč s číslem 17 vůbec špatný rok. Na své loňské bodové maximum (5+43) sice s 33 body nedosáhnul, do značné míry za tím však stálo listopadové zranění z utkání proti celku Pittsburgh Penguins, kdy jej srážka s Jackem St. Ivanym poslala nekontrolovaně na hrazení.
Po ošklivě vypadajícím nárazu musel podstoupit operaci v dolní části těla, řešil i další zranění v polovině horní. Do hry se vrátil až 14. ledna, nedlouho po svém comebacku zazářil dvěma body v zápasech proti Washington Capitals, Colorado Avalanche a Toronto Maple Leafs. Pár týdnů poté měl bilanci 0+2 i proti Anaheim Ducks a Minnesota Wild.
Hodně solidní forma!
"Pár utkání trvá, než se člověk dostane do tempa. Jak jdou ale zápasy rychle po sobě, tak se začíná cítit celkem v pohodě," popisoval lakonicky, přesně ve svém stylu.
Hronek byl v lednu vlastně ještě rád, původně se totiž jeho pauza odhadovala na mnohem delší dobu. Dal se do pořádku rychleji. A zas to byl plejer, který je pro produkci současného českého hokeje naprosto netypický: obránce ve stylu Marka Židlického, poctivý dozadu, nesmírně nebezpečný směrem dopředu, tvořivý, s báječným přehledem a přihrávkou.
Když se v lednu vracel do hry, byl bez ohledu na své předlouhé marodění stále třetím nejproduktivnějším hráčem týmu. To je přece úžasná vizitka.
"Vrátil se skvělým výkonem, Takovým, jaký k němu patří pokaždé," poklonil se Hughes.
Dohromady tihle dva odehráli minulou sezonu při variantě pět na pět 608 minut, byli u 31 vstřelených a 30 inkasovaných gólů. Zajímavé je, že čistě poměrově to Hronkovi šlapalo ve stejné situaci lépe vedle Marcuse Petterssona (13:7).
