Otevřena byla v létě 1994, o pár měsíců později šla k zemi její slavná předchůdkyně: Chicago Stadium. V něm Blackhawks hráli od roku 1929 a získali zde Stanley Cupy v letech 1934, 1938 a 1961.
"Ne, že by se mi tam extra dařilo, ale ve staré hale v Chicagu jsem to měl moc rád," vzpomínal současný generální manažer české reprezentace a někdejší elitní centr Petr Nedvěd.
"Prvních pět deset minut to tam byla vždycky vražda. Šlo o to přežít začátek zápasu a pak jste měli šanci něco uhrát. Mně se ty starší haly prostě líbily víc, měly většího ducha. Teď je to jiné. Nechci říct na jedno brdo, ale novější arény už ani nemají takovou atmosféru. Tak to prostě je. Sice jsou větší, modernější, hezčí, ale ty starší…" zasnil se Nedvěd.
Chicago Stadium bylo považováno za nejhlasitější halu v NHL, ale také za analogovou anomálii v digitálním věku. Odebralo se tedy do historie a nahradilo ho moderní United Center.
Čím výraznější však byly v polovině 90. let úspěchy basketbalistů Bulls v čele s Michaelem Jordanem, tím víc to šlo v nové hale s hokejisty Blackhawks od desíti k pěti. Vyprodáno začlo být postupně jen na zápasy s velkými rivaly z Detroit Red Wings, na které vždy dorazily stovky hostujících fanoušků.
Více k tématu: [Přinese perné léto Blackhawks návrat do play off?]
Blackhawks ještě v roce 1995, v prvním roce působení v United Center, postoupili do konferenčního finále, ale v rozmezí let 1998-2008 hráli jen jednu sérii play off a v roce 2004 byli dokonce vyhlášeni nejhorším klubem v americkém profesionálním sportu.
Chicago se sice podle Martina Havláta, jenž zde strávil tři roky, mohlo chlubit nejhezčími 'Icegirls' v lize, ale jinak to s ním vypadalo dost zoufale.
Majitel Bill Wirtz, který určoval směr klubu, byl považován za velkého skrblíka, jenž dokonce odmítal dát svolení k televizním přenosům chicagských zápasů v základní části, protože to podle něj bylo nefér k divákům v hale, kteří si zaplatili vstupné.
Fanoušky ale spíš štvalo, když nechal z Chicaga odejít hráče, jako byli Dominik Hašek, Ed Belfour, Chris Chelios a Jeremy Roenick.
Po Wirtzově smrti v roce 2007 se ujal vlády nad chicagským hokejem jeho syn Rocky a ten se okamžitě odstřihnul od manažerských způsobů svého otce.