Tohle je víc než zábava. Tohle je oddanost, víra, mnohdy i smysl života. Leafs Nation, zní hrdý titul fanoušků Toronta. Národ Leafs.
"Hokej je v Torontu náboženstvím a my jsme byli jako polobozi," psal ve vynikající biografii 'Můj divoký hokejový život' útočník Miroslav Fryčer, který za Maple Leafs hrával po emigraci z Československa v letech 1982-1988.
"I když výsledky často za moc nestály, hráli jsme v dresu s javorovým listem, a to stačilo. Byli jsme součástí rodiny. Součástí Leafs Nation. Pro mě to bylo něco nepochopitelného. Z šedivého normalizačního Československa jsem byl zvyklý, že ideálem doby je průměrnost. Hlavně moc nevyčnívat. Tady nás lidi vynášeli do nebes a bláznili z toho, že po ledě honíme kus černé gumy."
Snad jedině v Montrealu panuje podobné hokejové šílenství. Jenže Toronto je větší. Žije v něm víc lidí, působí více médií, včetně celostátních kanadských. Popularita hráčů je enormní. Ale enormní je taky tlak, který to s sebou nese.
"Na naše tréninky chodilo víc novinářů než v jiných městech dohromady. Pitvali každý gól, každou chybu, každou porážku..." psal Fryčer ve své knize.
"Když v roce 2006 podepsal Pavel Kubina smlouvu s Torontem, varoval jsem ho, že bude hrát pod tlakem, jaký si neumí představit. Jenom mávnul rukou: 'V Tampě byl na nás taky tlak, když jsme hráli finále Stanley Cupu'. Po roce mi dal za pravdu, že to bylo ještě horší, než jsem mu vyprávěl," popisoval.