Straka nejvíc hltá McDavida: Ten borec nikdy nenudí

Ač se primárně věnujeme NHL, nezapomínáme ani na dění na opačné straně Atlantiku. Přibližně dvakrát do měsíce vám v sezoně 2023-24 přineseme rozhovor s některou osobností působící v Česku či jinde v Evropě. Tentokrát jsme vyzpovídali někdejšího forvarda Martina Straku, který se po skvělé kariéře v NHL vrátil do rodné Plzně, kterou vedl na ledě, teď jako šéf a spolumajitel.

954. Na tomhle zápasovém čísle se zastavila zámořská kariéra Martina Straky, který zanechal největší stopu v Pittsburgh Penguins. Tam strávil deset let, byl klíčovým spoluhráčem Jaromíra Jágra.

"Na to se nedá zapomenout, je to pořád srdcová záležitost," hlásí někdejší centr (51), jenž v NHL hrával i za Ottawa Senators, New York Islanders, Florida Panthers, Los Angeles Kings a New York Rangers. Celkem v NHL posbíral 717 bodů (257+460), v play off přidal dalších 106 utkání (26+44). S národním týmem slavil olympijské zlato v Naganu v roce 1998, potom titul na šampionátu ve Vídni v roce 2005.

V rozhovoru pro NHL.com/cs popisuje, jak sleduje současnou NHL, koho nejvíc obdivuje i jak je těžké řídit extraligový klub.

Jak sledujete NHL?

"Docela dost. Když to dávají večer českého času, tak se dívám na přímý přenos. Což je většinou v sobotu, takže se mi to hodí, protože v neděli máme s Plzní zápas."

Na noční přenosy se nekoukáte?

"Někdy jo. Když v noci přijedeme ze zápasu a nemůžu usnout, zapnu si to. Potom se občas dívám i na záznamy, když kolem pátý přijedu ze zimáku. Mám to doma většinou jako kulisu."

Jaký tým sledujete nejvíc?

"Edmonton."

Kvůli Connorovi McDavidovi?

"Ano. Je paráda se na něj dívat. Ten borec umí všechno. Navíc když je na ledě, neustále se něco děje. Říká si o puk, pořád chce hrát. Takže se člověk nikdy nenudí."

Připomíná vám někoho z vaší éry?

"Tam snad nikdo takový nebyl. Doba je jiná, je obrovsky rychlý. Tehdy byli jiní výjimeční hráči. Wayne Gretzky měl úplně jiné vidění, ale nebyl takhle rychlý. Mario Lemieux také vynikal, ale taky měl něco jiného. I Jarda (Jágr). Ten byl silový, taky uměl všechno. Ale McDavid? Je neuvěřitelný, co dokáže v rychlosti. Ale to je všechno dobou, jak se to vyvíjí."

Co na něm nejvíc obdivujete?

"Všechno. Co on umí v rychlosti s pukem, to je síla... Obejít hráče jeden na jednoho, nahrát, přitom kouká někam jinam. Zakončení má úžasné. Prostě ten borec má úplně všechno. Jako hráč mě baví. Protože člověk ví, že i když se na něj bude dívat šedesát minut, nikdy se nebude nudit. Pořád se něco děje, protože pořád chce puk."

Mají Oilers na Stanley Cup?

"Ještě podle mě ne. Nechci zabíhat úplně do podrobností, ale něco jim schází. Mají fantastický útok, trošku horší gólmany, než by byla potřeba, ale pořád jsou lepší než v minulé sezoně. Ale obrana... Stanley Cup se potom vyhrává díky brankářům a defenzivě. Pochopitelně góly umí dát, hlavně přesilovka, to je v jejich podání zabiják. Ale zodpovědnost dozadu jim trošku chybí."

Sledujete víc týmy, v nichž jste působil?

"Ani ne, hlavně mě hokej musí bavit. Rád se dívám na New York Rangers, kteří mají taky výborný mančaft. Nebo Vancouver Canucks."

Je Pittsburgh pořád srdeční záležitosti? Když jste tam strávil deset sezon?

"Určitě ano. Prožil jsem tam krásné roky, na které nejdou zapomenout. Takže pochopitelně Penguins sleduju. Ale pokud by je měli dávat ve stejný čas jako Edmonton, tak se radši podívám na McDavida. To nezastírám."

V NHL jste odkroutil 954 zápasů. Nemrzí vás zpětně, že jste to nedotáhl k tisícovce? A odešel jste ve 35 letech z Rangers?

"Trošku jo. Měl jsem smůlu, že jsem během kariéry měl dost zranění, jednu sezonu jsem vlastně vynechal skoro celou. Do toho byly dvě výluky. Mohl jsem zůstat ještě jeden rok, nabídky jsem měl, ale tak to prostě je. Rozhodl jsem se jít domů."

Měl jste nějaké nabídky?

"Měl. I od Rangers. Bylo to férové z jejich strany. Lidi z vedení si mě zavolali a říkali, že by chtěli, abych ještě jednu sezonu zůstal. Ale že na první dvě lajny to nevidí, spíš třetí a čtvrtou. Řekli mi na to narovinu. Já jsem jim řekl, že děkuju. Ale nelákalo mě hrát ve čtvrté formaci, co bych tam v ní dělal? Protože víte, jak to chodí. Když vám řeknou, že je to tak na třetí formaci, stejně skončíte ve čtvrté. Rozuměl jsem tomu, už jsem měl nějaký věk, chtěli se posunout."

Jinam byste nešel?

"Agent mi povídal, že jsou tam další dvě nabídky za slušné peníze, možná ještě za lepší. Ale musel bych se stěhovat. Už jsme měli malou dceru, druhou na cestě. Takže jsme se domluvili, že už půjdeme domů do Plzně."

Myslíte si, že kdyby tehdy v mužstvu zůstal kamarád Jágr, kdyby neodešel do Ruska, že byste vydržel i vy?

"Myslím si, že bych šel stejně, kdyby mi řekli, jaká pozice mě čeká. Už bych se do toho nevešel."

Když se podíváte zpětně, můžete být spokojený, ne?

"Bylo to nahoru dolů. První rok slušný, druhý skvělý. Pak jsem si myslel, že už to půjde samo, ale z toho mě hodně rychle v zámoří probudili. Což bylo štěstí, že jsem hned na začátku dostal takovou facku. Nebo spíš ránu dělem. Pochopil jsem, co musím udělat, abych se v NHL udržel a měl místo. Zavinil jsem si to sám, nechtěl jsem pracovat. Byl jsem trošku floutek. Myslel jsem si, že všechno umím. Ale po tý facce jsem se probudil a už jsem všechno dělal na sto procent."

Nakonec z toho byla úžasná kariéra.

"Ale potřeboval jsem dostat facku. Ještě že tak."

Podobný přístup máte k mladým hráčům v Plzni, že?

"Každý si z toho musí vzít, co chce. Někdo si myslí, že mu člověk ubližuje. Ale my jim vždycky chceme pomoct. Buď to hráč pochopí, nebo ne. To už je na nich."

Tušil jste, že budete mít ještě tak skvělou kariéru v extralize po konci v NHL?

"To ne. Chtěl jsem jít domů, ještě si zahrát. Ale nevěděl, že to bude tak dlouho. Pořád mě to bavilo, bylo to fajn. Ale nepočítal jsem, že to bude šest let."

Navíc jste s mateřskou Plzní získal historický titul v roce 2013.

"To byl sen. Nádhera."

Jaké je řízení klubu? Předčila realita tehdejší očekávání?

"Začátky po návratu z Rangers byly těžké. Nic jsem neznal. Naštěstí jsem měl k sobě výborného parťáka, Jardu Zavorala. Pak mi pomáhal i Milan Tichý. Spoustu věcí mi vysvětlili. Za pochodu jsem se to naučil, ale pořád se učím dál. Doba se vyvíjí, všechno jde dopředu. Musím s tím držet krok, někdy je to těžký. Jestli je to hokej nebo fotbal, tak není možné ho v Česku ufinancovat z televizních práv, prodeje lístků nebo suvenýrů. V Americe je to o něčem jiném. Kdybychom neměli skvělé partnery, kterým moc děkuju, tak člověk nemá šanci. A podporu města a kraje."