Mohl by zvolit daleko pompéznější výrazy, protože tohle je v první řadě jeho triumf. Projekt Brind'Amour došel do cíle.
"Doslova nejdůležitější věcí ze všeho bylo to, že jsme ho najali," řekl při oslavách na ledě klubový majitel Tom Dundon. "To bylo naše největší štěstí. Jasně, bez hráčů NHL nevyhrajete. Ale my všichni víme, že s ním máme každý den výhodu."
Pokud zaznělo, že dvacet let je zatraceně dlouhý úsek, tak Brind’Amourovy časy ve městě Raleigh trvají ještě déle. Dokonce šestadvacet let zde úřaduje. Nejprve kulatých deset let jako lídr na ledě. Pak rok jakožto expert na hráčský rozvoj, následujících sedm let strávil v pozici asistenta a posledních osm je šéfem střídačky.
V každé sezoně v roli hlavního kouče postoupil s Hurricanes do play off. Čtyřikrát vyhrál divizi, dvakrát skončil druhý. Třikrát zastavila jeho smečku porážka v konferenčním finále, ale rok 2026 tuto smůlu přepsal zlatým písmem.
"Rozhodně to není tak, že si nasadím kšiltovku Hurricanes, pak ji jednoho dne sundám a prostě nasadím jinou s jiným znakem. To opravdu ne," pronesl v květnu v průběhu play off. "Že v klubu působím tak dlouho, pro mě moc znamená. Zapustil jsem zde kořeny, s Carolinou mě pojí vzájemná historie. V tomto směru jsem moc šťastný člověk."
Ne vždycky to platilo. Hurricanes pod jeho kuratelou platili - a vlastně stále platí - za klub, kde si nikdo nezlepší osobní maxima, kde se nehraje na co nejvyšší součet bodů a přihrávek. Mantrou jsou slova systém a tým. Hokej v podání Caroliny vypadá podobně, jako byste na led vypustili hladové ohaře. Soupeře nahání a nahání, až ho uženou.
"Od samého začátku jsem věřil tomu, co tady (trenér) nastavil," řekl letošní laureát Conn Smythe Trophy a Brind'Amourův nástupce v pozici vítězného carolinského kapitána Jordan Staal.