Sedmnáct let čekání. Staalovi se vytrvalost vyplatila

Co všechno se v lidském životě může odehrát za sedmnáct let?

Z novorozence vyroste puberťák na prahu dospělosti. Několikrát se změní móda, trendy i vlády, z rozkřičených rebelů se stanou usedlí tatíci, z vysněných dálničních žihadel veteráni.

A ještě něco se za tu dobu může přihodit.

Právě předlouhých sedmnáct let můžete čekat, až znovu vyhrajete Stanley Cup.

Přesně to se stalo útočníkovi Jordanu Staalovi, který nejslavnější z hokejových pohárů zvedal roku 2009 nad hlavu v dresu Pittsburgh Penguins, podruhé se mu to samé poštěstilo až nyní, coby opoře Carolina Hurricanes.

V sedmatřiceti. Jako kapitánovi svého mužstva. A též coby novopečenému, historicky vůbec nejstaršímu držiteli prestižní Conn Smythe Trophy.

"Splněný sen," přiznal dojatě. "Na jedné straně je to stejné jako v těch dvaceti. Na druhé však úplně jiné. K téhle poctě jsem se musel v Carolině dlouho probojovávat. U Hurricanes jsme se už nějakou dobu snažili něco budovat. Už dříve jsme byli k triumfu tolikrát na dosah, nakonec se však radoval někdo jiný. My to přesto nevzdali. Dál jsme bojovali." 

O vytrvalosti by sám mohl napsat diplomovou práci. Nikdo jiný neměl mezi dvěma vyhranými Stanley Cupy tak dlouhou pauzu. Jiní by už možná pochybovali. Na dohled od čtyřicítky si kladli otázku, zda to má ještě cenu.

Staal však v letošním play off pomohl Carolině k fantastickému tažení dvanácti body (8+4), během finálové série proti Vegas Golden Knights se trefil celkem šestkrát, jeho gól ozdobil každé z prvních pěti utkání. Vyrovnal nejdelší brankovou sérii v historii finále, o kterou se nově dělí s Yvanem Cournoyerem (1973), Jeanem Beliveauem (1956), Mauricem Richardem (1951) a Cyclonem Taylorem (1918).

"Jsem na Jordana hrdý," řekl kouč Rod Brind´Amour. "Pro něj je to neuvěřitelný závěr skvělého příběhu. Všichni se teď přesvědčili o tom, co já osobně vím už dlouho - jak fantastickým hráčem Jordan je. Jakým je i lídrem. Bez něj bychom se takhle daleko nedostali. Absolutně ne. Na vlastní oči jsem sledoval, jak moc tolik let dřel. V hokeji už to tak chodí, že ne vždycky se za to dočkáte odměny. Proto potěší, když to nakonec někomu takovému přece jen vyjde." 

Staal je v Carolině už od roku 2012, dvojka draftu z léta 2006 má celkově na kontě 1403 zápasů a 747 bodů (318+429) ze základní části. Ve 181 duelech play off přidala 46 gólů a 39 asistencí.

V letošní dlouhodobé části měla 36 bodů (20+16) ze 75 odehraných mačů.

"Obrovsky si tuhle chvíli zaslouží," uznal i Staalův bratr Eric, který s Carolinou vyhrál Stanley Cup v roce 2006.

Rodina Staalových byla bezprostředně po nedělním triumfu vůbec centrem pozornosti. Nejen díky staršímu Jordanově sourozenci, také zásluhou tří potomků letošního hrdiny. Po šestém zápase proti Vegas seděli u svého unaveného táty, osahávali si nadšeně Conn Smythe Trophy. A jedenáctiletá Abigail se před novináři otce nezáludně zeptala: "A tati, proč jsi vlastně v prvním utkání uhodil toho pána?"

Všichni přítomní se rozesmáli.

Dívčin dotaz nevědomky připomněl něco, co by skutečně nemělo zapadnout. Abigail si totiž vybavila půtku, do které se Staal pustil jen pár sekund po začátku úvodního zápasu 1. kola – protivníkem mu tehdy byl kapitán celku Ottawa Senators, hřmotný řimbaba Brady Tkachuk. 

Nejen góly a asistence, Jordan se o skvostné tažení zasloužil třeba i tímto nebojácným příspěvkem, který pomohl nakopnout ohromující carolinskou jízdu.

Nevynikal ale jen tímhle. Při následné jízdě po play off exceloval i při buly, svou tradiční defenzivní lopotou vygumoval vedle Tkachuka i Travise Konecnyho, Nicka Suzukiho, Jacka Eichela. Nikomu z nich ve vzájemných duelech nedovolil skórovat.

"Strašně moc jsem chtěl ten pohár vyhrát. Ze všeho nejvíc ovšem ne kvůli sobě, ale pro každého dalšího v naší kabině, protože jsem viděl, jak moc pro to udělali," prohlásil. "Mám husí kůži z toho, jak moc jsme v play off hráli jeden za druhého." 

Kdysi se s Ericem přiznali, že ze všeho nejvíc by Stanley Cup chtěli vyhrát spolu. Ve stejný rok se jim to nakonec nepovedlo. S několikaletým odstupem však ano.

A i to se počítá.

"Jsem rád, že jsem neztratil trpělivost," řekl Jordan Staal. "Nepřestával jsem věřit. A v Carolině se nám povedlo vybudovat něco výjimečného."