Retrospektiva Oilers: Velká jízda bez vítězné tečky

Když prohrajete finále Stanley Cupu, obvykle potřebujete delší čas na to, abyste vstřebali tu největší porci zklamání. Porážka, která zastaví vaše vítězné tažení těsně pod vrcholem, hodně bolí. A z hlavy ji prostě nedokážete zcela vymazat, zanechá ve vás stopy jednou provždy.

Není nijak neobvyklé, když se na týmu neúspěch ve finále podepíše natolik, že zklamání nedokáží jeho členové vstřebat ani přes letní přestávku. Jako kdyby ho potřebovali zahnat ze všeho nejvíc dalšími boji mezi mantinely.

A tak se může také snadno stát, že náznaky takového splínu se promítnou do výsledků na startu nové sezony. Následně se mužstvo vydá obvykle po jedné ze dvou hlavních stezek. Zatímco někdo začne bídně a pak už nedokáže vstát, jiný oblékne montérky, začne fárat a najde v sobě další úroveň, která vede k nápravě.

Prožili si to i borci oblékající dres Edmonton Oilers. V jejich případě ale nakonec platila ta výrazně lepší varianta.

Kanadský celek vstoupil do uplynulé sezony až pozoruhodně špatně. Měl přitom komfort toho, že úvodní čtyři zápasy mohl sehrát v domácím prostředí haly Rogers Place před svými natěšenými diváky.

Jenže... Na startu přišel totální výbuch s Winnipeg Jets (0:6), místo nápravy následovaný další porážkou s Chicago Blackhawks (2:5) a ztracenou Bitvou o Albertu s Calgary Flames (1:4). To už se rozezněl alarm naplno. Tři domácí zápasy, na bodovém kontě obrovská nula a skóre 3:15.

"Nehrajeme na potřebné emocionální úrovni," připustil tehdy kapitán Connor McDavid. "Prohráváme příliš mnoho soubojů a soupeři nás porážejí mnoha různými způsoby."

Ačkoliv se všichni snažili a mluvili o tom, jak otočili list, těsná porážka 1:2 s Florida Panthers v rozhodujícím sedmém duelu finálové série, v níž dokázali vyrovnat stav z 0:3 na 3:3, se jim zaryla do podvědomí příliš hluboko na to, aby psali novou kapitolu pevným krasopisným písmem.

Celý proces byl zjevně mnohem obtížnější než si samotní Oilers připouštěli.

"Je to asi snazší říct, než udělat," přemítal obránce Darnell Nurse. "Ale v této chvíli už sezona začala, už běží. A pro nikoho z nás neexistují žádné výmluvy. Musíme se připravit na další zápas."

Ačkoliv jádro mužstva zůstalo pospolu, kouč Kris Knoblauch postrádal i potřebnou úroveň intenzity a odhodlání.

"Je to něco, s čím se musíme vypořádat... Když za sebou máte sezonou, jakou jsme prožili, očekávání jsou skutečně obrovská," hlásil Knoblauch. "Možná i proto si myslíte, že stačí prostě jen hrát hokej. Ale vy nutně potřebujete, aby ve vaší hře bylo ono odhodlání. A nám teď chybí."

V čtvrtém vystoupení proti Philadelphia Flyers už to bylo přece jen o poznání lepší, výsledkem byla výhra 4:3 po prodloužení a Edmonton začal připisovat body. Hrál však s výkyvy a i proto si musel počkat do první poloviny prosince na sérii, která bude čítat alespoň čtyři výhry v řadě.

Právě tehdy však došlo k rozhodujícímu zlomu. Edmonton uspěl v osmi z devíti zápasů a nabral kurz play off. Obrovsky pomohlo, když si pak Oilers stejně povedený úsek hned v lednu zopakovali.

V únoru sice přišla menší komplikace v podobě pěti zápasů bez zisku jediného bodu, ale do cíle pak už dojeli vcelku bez potíží, ačkoliv z konečné šesté příčky v Západní konferenci měli nakonec na rivala z Calgary, který zůstal jako první pod čarou, náskok jen pěti bodů.

A protože čert nikdy nespí, počtvrté za sebou se na úvod vyřazovacích bojů potkal Edmonton s Los Angeles Kings. Třikrát v minulých třech letech je položil na lopatky. Když však tentokrát prohrál první dva duely v Kalifornii 5:6 a 2:6, vypadalo to všelijak.

Jenže Knoblauchův výběr znovu ukázal, že s překážkami, které mu osud nastraží do cesty, se umí vypořádat. Oilers odpověděli čtyřmi výhrami a na této parádní vlně pokračovali i v dalších sériích. Vegas Golden Knights zlikvidovali 4:1 na zápasy, stejně vyprovodili na dovolenou i Dallas Stars ve finále Západní konference. "Potřebovali jsme jen najít cestu, jak tu sérii začít lépe," podotkl McDavid.

Plni sil, odhodlání a touhy po řádném zúčtování vstupovali pak hráči Edmontonu do finálové reprízy proti Florida Panthers. O rok starší, obohaceni o zkušenost, jak to v závěrečné řežbě o Stanley Cup chodí.

Když vydřeli první zápas, měli 'momentum' série na své straně. Tím spíš, že je čekal zápas číslo 2 v domácí aréně. Po první třetině vedli 3:2, Corey Perry pak zachránil duel vyrovnáním 18 sekund před vypršením základní hrací doby. A už se nikdy nedozvíme, jak by se série vyvíjela, kdyby Oilers proměnili některou ze šancí a odskočili do vedení 2:0. Jenže poslední slovo měl tehdy v čase 88:05 Brad Marchand, klíčový hráč celé finálové bitvy.

Od té doby měli Panthers navrch. Potvrdili to výhrou 6:1 ve třetím utkání. Oilers svitla ještě naděje po fantastickém obratu čtvrtého zápasu, ale šampioni se nenechali vykolejit. Vyhráli další dvě utkání a byl konec. Konec finále, konec sezony, konec nadějí.

Otázkou je, který z finálových nezdarů je těžší strávit. Loni byli Oilers možná jedinou úspěšnou ránu od triumfu. Letos věděli, co je čeká, cítili se připravení a dostatečně silní na to, aby se ujali vlády nad NHL. Jenže neuspěli. Ne snad že by přímo selhali, jenže soupeř byl v rozhodujících fázích a aspektech prostě lepší.

"Neuvěřitelné zklamání," ulevil si McDavid. "Byla zábava být součástí toho všeho a vidět, jak vás město podporuje a všichni stojí za vámi. Lidi to spojuje. Jenže o to více zklamaní pak jste, když se to nepodaří."

"Řekl bych, že loni jsem měl spíše zlomené srdce a byl jsem smutný. Letos je v tom spíše hněv a naštvání než jen to zlomené srdce. Je to ohromně frustrující," vystihl své pocity McDavid.

Historie si pamatuje jen vítěze. Přesto nelze přejít sezonu v podání Oilers jen tak a zařadit ji mezi nepovedené.

"Když tady teď sedíme po tom všem, jak to skončilo, samozřejmě se cítíme zklamaní," prohlásil generální manažer Stan Bowman. "Je těžké v danou chvíli přemýšlet o tom, jak skvělá to byla sezona. Časem si na to však člověk vytvoří určitý nadhled. Neuspěli jsme, ale dokázali jsme i tak spoustu skvělých věcí. A existuje 30 dalších týmů, které by s námi rády měnily za tu pozici, do které jsme se nakonec dostali."

Bude třeba otočit další list. Ať už přes léto, nebo na prahu nové sezony.

Dost možná nejdůležitější pro klid všech zainteresovaných také bude vyřešení budoucnosti nejlepšího hráče planety McDavida. Je před ním poslední rok smlouvy, příští léto může být nechráněným volným hráčem.

"Je to teprve pár dní od skončení sezony. Dám si teď čas na to, abych si urovnal všechny myšlenky," uvedl hvězdný forvard při výstupních rozhovorech ke konci sezony. "Všechno rozeberu s rodinou a se svým agentem. A pak se rozhodnu. Určitě ale není potřeba na to nyní spěchat."

"Connor je nejlepším hráčem ligy. A pro tým také tím nejdůležitějším - je to náš kapitán a lídr. Takže je to pro nás samozřejmě naprostá priorita číslo jedna," potvrdil Bowman.

Až bude jasno, pak se do toho mohou Oilers vrhnout zase po hlavě, aby uspěli na třetí pokus. "Jsme zase o rok starší. Jestli potřebujeme být o něco mladší a třeba trochu rychlejší?" nadhodil druhý z hlavních tahounů Leon Draisaitl. "Možná. Ale mám za to, že jádro našeho týmu má ještě dost šťávy, aby se mohlo zase poprat o úspěch."