Sezona zatáhla oponu a nastal klidový režim. Redakce NHL.com/cs se proto v červenci ohlédla za tím, jak se v zámořské lize dařilo vybraným hráčům. Tentokrát se zaměřujeme na Jakuba Dobeše z Montreal Canadiens.
---------------------
V ročníku plném skvělých zákroků a slavných výher byl nakonec dost možná nejsilnějším momentem ten, kdy se jeho tým řítil do propasti.
Montreal Canadiens v konferenčním finále prohrávali s Carolina Hurricanes 0:4, neměli šanci ani v tomto souboji, ani v celé sérii. Přesto ikonická hala Bell Centre propukla v euforický jásot, když se na kostce objevil brankář, který zrovna přepustil své místo šestému muži v poli.
Miláček fanoušků Jakub Dobeš.
"Dobey, Dobey, Dobey," otřásaly se stěny nejslavnější arény ze všech.
Tohle byl jeho největší trumf. Razítko na to, kým se mladý český gólman stal. "Neskutečná věc. Rozhodně to neberu jako samozřejmost. Pokaždé se budu snažit nechat na ledě všechno. Naši fandové mají v mém srdci výjimečné místo," vyznal se pak Dobeš.
A pocity jsou to oboustranné. Jak paradoxní, že to dlouho v jeho podání vypadalo na jiný ikonický moment ročníku. V listopadu se totiž Dobeš před montrealskými novináři rozplakal. Zklamaný vlastním výkonem, roztrpčený nejistou budoucností.
Ale ze dna se odrazil do výšin. Odchytal skvělou sezonu, v základní části měl 29 výher ze 42 startů, v play off protáhl Canadiens přes dvě kola a už v tom prvním velmi symbolicky přechytal svůj idol, dvojnásobného šampiona Andreje Vasilevského z Tampa Bay Lightning. Ve Stanley Cupu přidal Dobeš nakonec 19 zápasů s úspěšností zákroků 90,8 procenta a průměrem 2,66.
Nejvíc ho ale těšilo jiné číslo. Už ve 2. kole se dostal na pět výher, což před ním jako nováčci v montrealském brankovišti naposledy zvládli Patrick Roy (1986) a Carey Price (2008) - dvě ikony Canadiens.
A hokejisté, v jejichž stopách se teď Dobeš vydává.






















