Velké mistry 90. let ozdobila Jágrova paráda

Tampa Bay Lightning si v play off zopakovali loňský triumf ve Stanley Cupu. Ve světle tohoto nevšedního úspěchu chce NHL.com/cs připomenout také nejlepší šampionské týmy jednotlivých dekád po expanzi roku 1967. Pokračujeme obdobím 1991-2000.

V 90. letech se sešla spousta velkých vítězů Stanley Cupu. Dvojnásobní šampioni Detroit Red Wings z let 1997 a 1998, Dallas Stars o rok později či New York Rangers, kteří získali v roce 1994 titul po dlouhých 54 letech.
Za nejlepší mistrovský celek poslední dekády 20. století jsme však vybrali Pittsburgh Penguins v roce 1992. Tým, který obhájil titul o rok dříve. Který v posledních dvou kolech play off nedal soupeřům ani čuchnout - finále konference s Boston Bruins i samotného Stanley Cupu s Chicago Blackhawks vyhrál vždy v pouhých čtyřech zápasech.
Více k tématu: [Na Gretzkyho Oilers neměl vůbec nikdo]
Tým, v jehož středu zářil bájný Mario Lemieux se svým nástupcem, mladým Jaromírem Jágrem, jenž právě v tomhle play off dorostl v superstar.
Tým, kterému velel Scotty Bowman, nejslavnější kouč historie NHL. Tým plný dalších legend jako Ron Francis, Joey Mullen, Larry Murphy, Brian Trottier...
Tým, který se zdál být neporazitelný.
"Měli jsme tehdy skvělé mužstvo. S tolika dobrými ofenzivními hráči bylo jasné, že budeme hrát útočně laděný hokej, že budeme často na puku. A to pomohlo i mladému Jaromírovi, stejně jako to, že si mohl třeba na přesilovce zahrát s Mariem a dalšími skvělými hokejisty," vzpomínal nedávno pro NHL.com/cs slavný obránce Murphy.
"Když se nad tím zamyslím, tak bylo vlastně ohromné, kolik budoucích členů Síně slávy se v tom mužstvu tehdy sešlo: Mario, Ron Francis, Trots, Paul Coffey, Mark Recchi, Joey Mullen, Larry..." přidal se útočník tehdejších šampionů Bob Errey.
V plejádě hvězd zářil jasně nejsilnějším světlem Lemieux. Legendární centr nasbíral tehdy v play off 34 bodů, přestože kvůli zranění nastoupil jen v 15 zápasech; úchvatný průměr 2,27 bodu na zápas je dodnes mezi hráči s aspoň 10 odehranými utkáními třetí nejvyšší v historii play off NHL - lepší měl jen dvakrát Wayne Gretzky s Edmonton Oilers (2,38 ve Stanley Cupu 1983 a 2,61 v roce 1985).

'SuperMario' přitom dohrával vyřazovací část se zlomenou kůstkou v zápěstí po sekeře od Adama Gravese z Rangers. Vynechal sedm zápasů a když se po dvou týdnech vracel, při comebacku ve finále konference s Bruins si hned připsal tři body.
"Zpočátku nastupoval jen do přesilovek, ale později se zapojoval do hry stále víc a nakonec to byl on, kdo utkání rozhodl. Dal dvě branky a na jednu přihrál," vzpomínal Jágr ve své autobiografii. V následujícím zápase měl Lemieux tři asistence a tříbodový večer prožil i v posledním finále proti Chicagu.
Nejslavnější gól však nakonec nedal kanadský velikán s číslem 66, ale právě vlasatý český mladík z Kladna s číslem 68 na zádech. V polovině třetí třetiny prvního finále vedlo Chicago 4:3, když Jágr sebral puk u levého mantinelu a prokličkoval s ním přes tři protihráče: Dirka Grahama, Brenta Suttera a krajana Františka Kučeru. Po poloviční otočce pak skóroval bekhendem podél Eda Belfoura.
"Spoluhráči se na mě sesypali a já jsem tušil, že se o tomhle gólu bude mluvit ještě dlouho," vzpomínal později Jágr.
A skutečně, stanice ESPN tohle sólo vyhlásila momentem roku a v sestřizích top akcí play off se objevuje snad dodnes.

"Tohle byl nejspíš ten nejhezčí gól, jaký jsem v životě viděl," žasl i Lemieux. "Sám jsem dal hodně důležitých branek, ale takhle přejít přes tři hráče, to bylo neskutečné."
Jágr, jemuž druhým rokem hodně pomáhal s aklimatizací v Americe český veterán Jiří Hrdina, zakončil play off 1992 s 11 góly a 24 body ve 21 zápasech jako pátý v celkovém bodování. Za prvním Lemieuxem (16+18) byli další hráči Penguins: Kevins Stevens s 28 (13+15) a Ron Francis s 27 body (8+19), mimo Pittsburgh se do první pětky vplížil jen Joe Murphy z Edmontonu (8+16). Hned pět hráčů z kádru šampionů mělo průměr přes bod na zápas. Celkem dali Bowmanovi svěřenci 83 branek, o 18 víc než poražený finalista z Chicaga.
Tenhle nabušený mančaft měl všechny předpoklady stát se dynastií. Většina kádru zůstala i pro další sezonu, Jágr v ní během 81 startů nasbíral 94 bodů, Francis 100, Rick Tocchet 109, Stevens 111 a Lemieux dokonce 160! Pittsburgh vyhrál Presidents' Trophy se ziskem 119 bodů, na druhý Boston měl náskok 10 bodů...
Více k tématu: [Tenkrát v 77. Montreal už nikdy neměl lepší tým]
A pak mu ve 2. kole play off vystavili šokující stopku úporně bránící New York Islanders, kteří gólem Davida Volka v prodloužení sedmého utkání postoupili. Bylo po nadějích, dynastie rychle dokralovala. Lemieuxe stále častěji trápily zdravotní problémy, některé opory skončily nebo odešly. Jeden z nejtalentovanějších týmů se drolil a velikosti z roku 1992 už nikdy nedosáhl.
Avšak bravury a dominance tehdejších Penguins nedosáhly ani následující šampioni do konce 20. století: Montreal Canadiens v roce 1993, po nich Rangers, New Jersey Devils 1995 a 2000, Colorado Avalanche 1996, Dallas 1999.
Snad jen Detroit, který v letech 1997 a 1998 vyhrál dvakrát po sobě, by se mohl měřit s Pittsburghem ze začátku 90. let. Ale o něm zase příště...