Top momenty play off: Mág Price i pád obrů

Sezona skončila, do Stanley Cupu si zaslouženě mohou nalévat šampaňské hokejisté Tampa Bay Lightning. K letošnímu play off patří jak jejich famózní tažení, tak i další jedinečné okamžiky.

Na co se bude vzpomínat?
Redakce NHL.com/cs vybrala hitparádu nejlepších momentů nadstavbové části, která netradičně skončila až zkraje července.
Více k tématu: [Největší české momenty letošního play off]
1. Neprůstřelný Andrej
Ruský čahoun Andrej Vasilevskij zažil v základní části i rozpačitější chvíle, play off však bez jakékoliv diskuze patřilo jemu. Šestadvacetiletý brankář z Ťumeně dotáhnul Tampu ke druhému Stanley Cupu za sebou, získal po zásluze Conn Smythe Trophy.
Play off končil s fantastickou úspěšností 93,7 procenta a průměrem 1,9 inkasovaného gólu na utkání. Jednu z pěti nul zaznamenal symbolicky v pátém finále proti Montreal Canadiens, dokázal to díky zkrocení 22 střel soupeře.
Není bez zajímavosti, že tenhle mač skončil 1:0. Steven Stamkos a spol. si zkrátka znovu ověřili, že díky Vasilevskému jim k úspěchu může stačit jeden jediný gól.
"Je strašně dobrý, potvrzuje to už několik let. A to si myslím, že je pořád teprve na začátku," chválil kouč Jon Cooper.

2. Obrat a téměř třicetiletý sen
Kdo by si v půlce 1. kola vsadil na to, že Montreal postoupí až do finále? Canadiens v té chvíli prohrávali s Toronto Maple Leafs již 1:3 na zápasy, všechno pro ně vypadalo beznadějně. Bylo to však jen zdání.
"Nic není ztraceno. To by vám v naší kabině řekl každý," ubezpečoval tehdy po kruté porážce 0:4 forvard Joel Armia.
A asi se nepletl, jelikož Montreal v další partii vydřel výhru 4:3 v prodloužení, svou psychickou sílu potvrdil i vzápětí, opět v nastaveném čase. Najednou byl pořádně rozjetý, v sedmém duelu se Toronto vůbec nechytalo. Parta z frankofonního města se po pozoruhodném zmrtvýchvstání ocitla v nečekaném laufu, v následných sériích se před ní museli sklonit i Winnipeg Jets a Vegas Golden Knights.
Mezi nejlepší dvojici NHL se prodrala po 28 letech. Sice to na rozdíl od roku 1993 nedotáhla až k prvenství, přesto se na její jízdu bude hodně dlouho vzpomínat.

3. Kouč v izolaci
Canadiens se během svého tažení museli porvat s celou řadou překážek. Jednou z nejvýraznějších byla absence kouče Dominiqua Ducharmea v klíčových okamžicích semifinálové série - muž, který v únoru nahradil odvolaného Claudea Juliena, byl totiž po druhém zápase proti Golden Knights pozitivně testován na covid. Musel se okamžitě přesunout do izolace, mužstvo vedl pouze na dálku, na střídačce jeho povinnosti na několik dnů přebral asistent Luke Richardson.
Ani tenhle okamžik Montreal nezlomil.
Nevypovídá nicméně pouze o nezdolnosti party z Quebeku, nýbrž i o neobyčejnosti pandemické sezony jako takové. Začala netradičně až po Novém roce, byla zkrácená, hodně nahuštěná. Týmy se seřadily do mimořádně složených divizí, to poznamenalo i pavouka pro play off. Kvůli covidu se v izolaci navzdory přísným opatřením ocitali nejen trenéři, ale i samotní hokejisté. Panovala nejistota, zda a v jaké podobě se sezona vůbec bude moci dohrát.
Nakonec se sice protáhla až do července, proběhla však důstojně. V jejím závěru bylo osvěžující vidět zaplněné tribuny, které jinak během základní části zůstávaly z drtivé většiny osiřelé.
Hodně emotivní to bylo třeba 29. května. Když 2500 fanoušků v montrealské aréně zpívalo hymnu, bylo to poprvé od 11. března 2020, co bylo při zápase hraném v Kanadě přítomno nějaké publikum. A slzy se draly do očí samozřejmě i 7. června, kdy titul staronových šampionů slavilo přímo v hale Tampy 18.110 příznivců. To na poměry celé sezony představuje až neskutečné číslo.
Více k tématu: [Deset lekcí z letošního play off]
4. Pád obrů
Letos to mělo vyjít. Podle výsledků základní části se i v play off čekal velký úspěch od Edmonton Oilers, Toronto Maple Leafs, Washington Capitals nebo Pittsburgh Penguins. Všichni tito favorité však vypadli již v 1. kole.
Hodně šokující to bylo především u Oilers. Connor McDavid měl přece v základní části 105 bodů (33+72), Leon Draisaitl čtyřiaosmdesát (31+53). Proti podobné síle neměli mít Jets šanci.
A přece Oilers dopadli jak muška rozmáznutá na předním skle uhánějícího bouráku. Série skončila 0:4, Edmontonu nepomohlo ani McDavidových 1+3, ani Draisaitlových 2+3.
Z velkých jmen nesmutnili jen oni. Toronto poslal na dovolenou montrealský obrat, Capitals padli po spláchnutí 1:4 od Boston Bruins, Penguins v šesti utkáních vyprovodili New York Islanders.
5. Jeden zápas ve dvou dnech
K play off už tradičně patří i zápasy, které se protáhnou do nekonečných prodloužení. Letos k jednomu takovému došlo ve čtvrté bitvě Oilers s Winnipegem 24. května, rozklíčovala ji až trefa Kylea Connora ze sedmé minuty třetího nastaveného času.
Jen pro pořádek: v Kanadě byly tou dobou čtyři minuty po jedné v noci. Tohle utkání se tak hrálo de facto ve dvou dnech.
A pro Winnipeg to představovalo tuze unikátní moment: jednak právě vyřadili sebevědomý Edmonton, zároveň to svedli po třetí výhře v prodloužení za sebou.
"Úspěch někdy visí opravdu na tenké nitce," přiznal vítězný forvard Blake Wheeler. "O každém z těch utkání rozhodovaly neuvěřitelné drobnosti, ve všech mohl klidně vyhrát Edmonton."

6. Price? K nezaplacení
Až do finálové série byl právě brankář Carey Price největším adeptem na Conn Smythe Trophy. Chytal fantasticky, bezesporu hlavně on stál za montrealskými postupy přes Maple Leafs, Jets a Golden Knights.
Především v přetahované s Vegas vytasil několik zákroků, které se ještě dlouho budou opakovat v televizních sestřizích.
Snad vůbec nejvíc se mluvilo o tom, co předvedl zkraje závěrečné třetiny třetího duelu proti Alexi Tuchovi. Golden Knights tehdy vedli 2:1, Tuch střílel do prázdné branky po elegantním a přesném pasu bývalého montrealského kapitána Maxe Paciorettyho. Jenže z nájezdu dva na jednoho nebylo nic, Price totiž zázračně vytrčil beton, který puk vytěsnil mimo. Kanadský gólman měl ve zmíněném utkání 43 úspěšných zásahů, tím parťákům umožnil vybojovat vítězství 3:2 v prodloužení.
Ve 33 letech se podle mnohých expertů dočkal životní formy. Vypovídaly o tom i statistiky; vždyť než začalo finále, měl brilantní úspěšnost 93,4 procenta. V posledních mačích sezony to pak už tak slavné nebylo, i proto byli na šampiony pasováni Lightning.
7. Pulock místo brankáře
Ryana Pulocka z Islanders v brankářských statistikách nenajdete. Za to, co předvedl v posledních sekundách čtvrtého semifinále proti Tampě, by tam však rozhodně měl být. A to červeným a pořádně tučným písmem!
Lightning právě dotahovali ztrátu 2:3, která by znamenala vyrovnání série na 2:2. S prázdnou brankou mačkali soupeře jak molitanový míček. Na levém kruhu se k puku dostal Ryan McDonagh, jenž se po mazané otočce zbavil beka a poslal kotouč podél gólmana Semjona Varlamova přímo do branky.
Za běžných okolností jasný gól! Jenže tentokrát se za Varlamovem zničehonic zjevil Pulock, který problém zažehnal pohotovým zákrokem v brankovišti. Pouhé čtyři sekundy před koncem se z něj stal hrdina číslo jedna.

8. Colemanův pozdní Wimbledon
Tohle byl úder jak z wimbledonské trávy, z památných časů rybiček Borise Beckera. A rovněž byl náramně důležitý!
Končila druhá třetina druhého finále, stav byl 1:1. Barclay Goodrow z Lightning přetlačil v souboji o puk montrealského Bena Chiarota, posunul kus černé gumy směrem ke spoluhráči Blakeu Colemanovi.
Devětadvacetiletý Američan to měl hodně na dlouhou hůl, navíc se po přihrávce stejně snaživě natahoval i montrealský Phillip Danault. Oba za pukem skočili šipku jak v olympijském bazénu, o fous blíž k němu byl Coleman, který jej postrčil za Price.
Do konce třetiny zbývalo 0,3 sekundy. A Tampa zápas nakonec ovládla 3:1. Nebýt beckerovské rybičky, mohlo to být všechno jinak.

9. Gallagherovy slzy
Co pro hokejistu znamená vyhrát Stanley Cup? A co pro něj znamená být k tomu blízko, přesto odejít poražen? To všechno se dalo vyčíst z tváře montrealského útočníka Brendana Gallaghera po skončení pátého finále.
Nedaleko od stolu, za kterým seděl, slavili hráči Tampy bujaře triumf. A na Gallaghera, jednoho ze smutných montrealských poražených, toho bylo najednou zkrátka moc. Přímo při rozhovoru s novináři se rozplakal.
"Bolí to, chtěli jsme to vyhrát," přiznal.
10. Jedni z nejlepších v moderní historii
A ještě jednou Lightning. Jejich druhý triumf za sebou totiž znamená něco mimořádného - za posledních 25 let obhájili Stanley Cup pouze Penguins (2017) a Detroit Red Wings (1998).
"Ti kluci by si měli uvědomit, že už nikdy nebudou hrát v lepším týmu. V budoucnu na ně budeme nahlížet jako na jedno z nejlepších mužstev vůbec," prohlásil legendární Martin St. Louis, který se stejným celkem triumfoval roku 2004.
Z pofinálových rozhovorů bylo patrné, že hráčům Tampy vítězení nezevšednělo. Třeba Nikita Kučerov v ostrém kontrastu proti slzám montrealského Gallaghera předstoupil před novináře do půli těla nahý, s pivem v ruce. A Alex Killorn, jenž si v prvním duelu proti Montrealu zlomil lýtkovou kost, srdnatě ubezpečoval, že v případě protáhnutí série hodlal navzdory zděšeným lékařským pohledům okamžitě zase nastoupit.
"I Alexův přístup ukazuje, co jsme za tým," prohlásil uznale obránce Victor Hedman.