Dostál odložil 'podpatky'. Musíte mít dobré základy, vysvětluje

Za sebou má týmově nejlepší sezonu kariéry a chystá se na ni navázat. Lukáš Dostál pracuje na tom, aby byl sám individuálně ještě lepší a vytáhl svou úspěšnost z údaje 88,8 z posledního roku zpět nad 90 procent. Kvůli tomu se vrací i na klasické nastavení nožů na bruslích, které používal naposledy na mistrovství světa IIHF 2024 v Praze.

Tehdy fantastickým výkonem dovedl českou reprezentaci ke zlatu. Teď by chtěl posunout Anaheim Ducks v NHL zase o patro výš.

"Chci mít už pořád pocit, že můžeme v NHL uspět," řekl nejvytíženější gólman minulé sezony v rozhovoru s NHL.com/cs během předsezonní mediální tour v Mnichově.  

Jak jste si užil letošní léto?

"Bylo to fajn. Nejlepší na tom bylo, že jsem ho mohl strávit s rodinou, protože v posledních pěti šesti letech jsem se vždycky v létě připravoval ve Finsku, takže jsem se s nejbližšími moc neviděl. Tohle jsem si na tom letos užil nejvíc. Taky jsem byl zraněný, takže je super, že jsem se dal zdravotně dohromady. Před kempem jsem zdravý a to je hodně důležité, jinak do toho člověk jde na tenkém ledě. Dostal jsem se do dobrého bodu a do nové sezony můžu jít se sebedůvěrou."

Na čem jste v létě nejvíc pracoval?

"Spíš bych vám řekl, jaká pro mě byla největší změna. Vyměnil jsem totiž čepele na bruslích. Teď jsem dva roky měl vyšší čepel pod patou a trochu nižší ve špičce. Člověk je pak trochu víc předkloněný. Přišli jsme na to asi před dvěma lety s brankářským koučem doma v Česku. Tahle pozice vám umožňuje být trochu víc zakloněný. Jako když děláte dřepy a dáte si něco pod paty, pak se u nich nemusíte tak předklánět a máte lepší balanc, i když máte těžiště vzadu. Nebo jako ženy, když nosí podpatky. V normálních botách byste spadli dozadu, s vyšší patou se nemusíte tak předklánět. A stejné to je, když nemáte rovnou čepel na bruslích, kterou jsem až do té doby vždycky měl a vyrůstal jsem na tom."

Proč jste se tedy vrátil zpátky k rovným bruslím?

"Chtěl jsem to zkusit takhle, ale myslím, že během těch dvou let jsem si vypěstoval až trochu moc velký zlozvyk, že jsem se už moc zakláněl. Pak člověk najednou dává ruce víc dozadu, než by měl. Takže jsme to vrátili zpátky do normálu a myslím, že to na moje chytání bude mít velký vliv. Když jsem teď chodil na led Pardubicemi, okamžitě jsem cítil, že mi to pomáhá. Poslední dva a půl měsíce jsem se připravoval s trenérem brankářů a znovu jsem se cítil jako na mistrovství světa 2024, protože tam jsem měl ty rovné nože naposledy. Ta rovnováha je pak lepší, máte lepší balanc na hranách, ramena můžete vytočit víc dopředu, můžete pak líp sledovat puk, mít aktivnější ruce... Tohle pro mě byla velká změna. Věřím, že mi to pomůže v zápasech, protože hned na tréninku (s Pardubicemi), kde už se tým naostro a v tempu připravoval na sezonu, jsem viděl, jaká je to výhoda."

Musel jste kvůli tomu přejít na novou značku, nebo máte stejné brusle?

"Značku budu mít stejnou, oni mi udělají i rovnou čepel. Ale zatím to ještě nestihli, takže jsem se vrátil na ty, které jsem měl vždycky předtím. Cítím, že mi to opravdu pomůže, protože když se moc zakláníte, ruce jdou taky trochu dozadu, pak nemůžete sledovat puk tak, jak chcete, a všechno se najednou trochu rozpadá. Z toho základu na bruslích všechno vychází. Jako když stavíte dům - musíte mít dobré základy, jinak se pak celý rozpadne."

V minulé sezoně jste poprvé v kariéře dosáhl na 30 výher. Na tom se asi dá stavět do budoucna, že ano?

"Určitě, to byla velká věc. Získáte pocit, že v NHL konečně můžete uspět a já chci, abych tenhle pocit měl už napořád. Když jsem chytal v (American Hockey League), neměli jsme moc dobrý tým. Pak jsem se dostal do NHL a v našem klubu probíhala přestavba. Člověk se pořád učil, sbíral zkušenosti. I když jsme prohrávali, vždycky bylo možné si z toho vzít něco pozitivního a postupně se zlepšovat. A v minulé sezoně jsem včetně olympiády a play off odchytal 72 zápasů, myslím, že jsem měl nejvíc minut ze všech brankářů NHL. Takže teď opravdu věřím, že na těch zkušenostech můžu stavět a přenést si to do nové sezony."

Jak vám při takové zátěži pomohly rady brankářského kouče Ducks, bývalého slovenského gólmana NHL Petera Budaje?

"Samozřejmě má obrovské zkušenosti. Děláme spoustu těch klasických věcí, pracujeme na technice, ale nejvíc mi pomohl právě díky svým zkušenostem z dob, kdy ještě chytal. Měl totiž možnost působit vedle vynikajících prvních gólmanů jako Carey Price, Jonathan Quick a další. A u nich viděl, jak se s tím dokážou popasovat. Díky tomu mi mohl říct: Hej, někdy můžeš trochu zpomalit. Je to úplně v pohodě si při tom všem někdy orazit. Pokud byste to neudělali, může vás to jako jedničku s tolika zápasy docela dobře semlít. S tímhle mi při mém přechodu na post prvního gólmana asi pomohl úplně nejvíc."

Týká se to fyzického vytížení, ale také psychického.

"Stoprocentně. Lidi si asi mohou myslet, že trenér brankářů vám pomáhá hlavně s technikou, ale je to taky velmi mentální záležitost. Když má tým pětatřicetiletého brankáře, tak je tam kouč gólmanů spíš už jako psycholog. Nebudete přeučovat brankáře, kterému je 35 let. To mně sice ještě není, ale už mám něco taky za sebou. Měl jsem štěstí, že první zápas NHL jsem odehrál už někdy ve 22 nebo 23 letech. Teď je mi 26 a už nějakou dobu jsem jednička, což beru jako velké privilegium. Protože do toho bodu se gólmani obvykle dostávají o něco později. I Peter mi říkal, že on se cítil na vrcholu až v nějakých 30 letech. Není žádné tajemství, že brankáři zrají déle než hráči. Ale zpátky k vaší otázce: Určitě je to hrozně moc o hlavě. Je potřeba být psychicky na výši v každém jednotlivém zápase."

Vedení Anaheimu mělo v létě hodně práce. Jak vypadal skupinový chat mezi hráči, když Leo Carlsson dostal nabídku od Philadelphia Flyers?

"Ten týden toho byly plné zprávy, takže to nebylo klidné období. Ale jakmile podepsal, tak byli všichni kluci hrozně pozitivní. Samozřejmě nám Leo dluží hodně večeří. Já jsem strašně rád, že ho náš klub udržel, protože je to neskutečný hokejista s ohromným potenciálem. Bude ještě silnější, bude ještě rychlejší. Nedovedu si představit, kde bude za pět let, protože jeho strop je opravdu strašně vysoko. Pokud já na tréninku nepřepnu na svých sto procent, tak mi vždycky dá gól, protože je to vynikající střelec."

Pamatujete si, jak jste se dozvěděl, když dostal tu nabídkovou listinu?

"Jo, byl jsem zrovna s kamarádem v Mnichově a najednou mi povídá: Viděls to? A já koukám: Leo dostal nabídku na 180 milionů (dolarů)! Nečekal jsem to, protože ty nabídkové listiny jsou docela vzácná věc. Nejsem generální manažer, takže to není moje věc. Myslím, že s růstem platových stropů se možná dočkáme častějších podobných nabídek. Ale já jsem tu od toho, abych zastavoval puky, ne řešil nabídkové listiny. To nechme klubovým šéfům. Za Lea jsem každopádně strašně rád a jsem moc rád, že ho náš klub dokázal udržet."

Kádr Ducks prošel změnami. Pryč je řada obránců včetně Radka Gudase. Jak vám bude chybět krajan, lídr, kapitán týmu?

"Radko byl pro mě velkým mentorem. Když jsem pomalu začínal v NHL, vzal si mě pod křídla a hrozně moc mi pomohl. Naučil mě, jak vnímat nějaké věci, jak relaxovat, že je v pohodě vzít si někdy den volna. Protože když sem přijdete jako mladý kluk, tak jsem všechno chtěl pořád dělat na sto procent. Neříkám, že teď to nedělám, ale je potřeba to dělat chytře. Vědět, kdy zapnout a kdy můžete trochu polevit. Někdy jsem měl problém zapnout, protože jsem myslel na hokej od rána do večera. I ve dnech volna, což není dobré. Potřebujete taky psychicky zrelaxovat, abyste byl příště zase soustředěný. V tomhle mi Gudy hodně pomohl. Chodili jsme spolu na večeře, jezdil jsem k němu domů, hrál jsem si tam s jeho dětmi. Bude mi tu hodně chybět. Ale na Floridě mu přeju jen to nejlepší. Dostal velký kontrakt a já jsem za něj rád."

Kdo ho podle vás může nahradit ve funkci kapitána? Má takové vůdčí kvality právě třeba Carlsson?

"Tohle je spíš otázka na management. Protože třeba Troyer (Terry) tady je už řadu let, teď má ale za sebou operaci, takže bude nějakou dobu chybět. Sám jsem zvědavý, jak se to bude řešit. Leo by byl určitě taky dobrý lídr. Kapitán má ale hodně práce navíc. Řeší věci s trenéry, média a další povinnosti. Na někoho to třeba může být trochu moc věcí. Ale to záleží na Leovi a dalších hráčích, jestli jsou na to připraveni."

Nová sezona bude mít 84 duelů. Někdo by mohl říct, že je to jen o dva víc, ale pro všechny to bude nové. Představuje to pro vás nějakou výzvu?

"Beru to tak, že jsou tam dva extra zápasy, což se rovná čtyřem extra bodům. A ty mohou potom rozhodovat, tím spíš, když ty zápasy navíc se odehrají v rámci jedné divize. Zároveň to znamená kratší kemp, člověk se musí nachystat v kratší době. Spousta kluků odehraje jen dva přípravné zápasy, i když dřív jsme jich hráli třeba šest. Pro někoho to může být složitější, ale věřím, že to zvládneme."

Do nové sezony jdete po ročníku, ve kterém jste se dostali do play off a v něm do druhého kola, kde jste skončili na Vegas Golden Knights. Ale taky s pozměněným kádrem, hodně omlazenou obranou. Jaký je podle vás klíč k úspěchu v dalším roce?

"V tom posledním jsme si dokázali, že dovedeme dávat góly. V tom by měla být i nadále naše největší síla. Máme spoustu vynikajících útočníků, kteří dovedou skórovat. A zkušenosti v play off nám ukázaly, že můžete hrát ofenzivní hokej nahoru dolů s mužstvem jako Edmonton, ale pak narazíte na Vegas, což je velmi strukturovaný, takticky vyspělý a defenzivně orientovaný tým. A ten byl prostě o něco lepší než my. Z téhle série se můžeme poučit, že tam budou tyhle dva póly. Jednou se hraje útočný hokej a jako brankář můžete dostávat víc gólů, než chcete, ale tak to prostě je. A pak tam bude Vegas, kde rozhoduje jediná trefa a každý sebemenší detail. To si z toho nejspíš můžeme vzít. Abychom se dostali ještě dál, je potřeba trochu utáhnout šrouby. Když to v těch klíčových zápasech dokážeme, tak můžeme dosáhnout na opravdu velký úspěch."