Hertl si chce splnit odložený olympijský sen

Tomáš Hertl je nadšený ze Zimní olympiády Milano Cortina 2026, jen nechce nic zakřiknout.

"Je to opravdu vzrušující, ale protože mám za sebou několik smolných zranění, beru to radši den po dni," řekl útočník Golden Knights minulý týden po tréninku na kluzišti New Jersey Devils.

Bylo vidět, jak Hertl po dokončení rozhovoru hledí na dřevěnou skříňku a bojuje s nutkáním zaklepat na ni pro štěstí. Předtím totiž mluvil o tom, jak se jeho mysl soustředí na přítomnost, místo aby bloudila k lákavým myšlenkám o možnosti hrát v únoru za Česko.

Hertl taky říká, že se dokonce zdržuje rozhovorů se svými krajany z ostatních mužstev o turnaji, na kterém se poprvé od roku 2014 objeví hráči NHL.

Hertl (32) sice nastupuje za český národní tým, ale nikdy se nezúčastnil olympijských her. Dvakrát startoval na mistrovství světa juniorů IIHF do 20 let, čtyřikrát na mistrovství světa IIHF, naposledy v roce 2022.

V roce 2014 přitom měl být vycházející hvězdou na olympijských hrách v Soči. Tehdy jako teprve dvacetiletý na sebe upoutal pozornost coby nováček v týmu San Jose Sharks. V prvních 35 zápasech nasbíral 25 bodů, včetně 15 gólů, přičemž hrál po boku budoucího člena Síně slávy Joe Thorntona.

Zdálo se, že mu nebrání nic v cestě. Místo v týmu Česka, kde by měl šanci nastupovat s mnoha hráči, které jako dítě obdivoval, včetně Patrika Eliáše, Jaromíra Jágra a Tomáše Plekance, vypadalo jistě.

Až do chvíle, kdy tomu tak nebylo.

Během zápasu proti Los Angeles Kings 19. prosince 2013 Hertl utrpěl vážné zranění kolena po zákroku Dustina Browna a musel na operaci.

Jeho olympijský sen byl odložen, měl nastat o čtyři roky později. Ale opět se tak nestalo, tentokrát proto, že NHL nevyslala hráče na olympijské hry v letech 2018 a 2022.

Během této doby měl Hertl i nadále problémy s koleny. V druhém zápase finále Stanley Cupu 2016 proti Pittsburgh Penguins si znovu poranil pravé koleno a nakonec vynechal zbytek série, kterou Penguins vyhráli v šesti zápasech. V sezoně 2016-17 podstoupil operaci pravého kolena a v ročníku 2019-20 další operaci, která mu ukončila sezonu.

V únoru 2024, jen několik týdnů předtím, než byl 8. března vyměněn ze Sharks do Golden Knights, absolvoval Hertl operaci, při níž mu byla odstraněna volná chrupavka z levého kolena.

"Měl jsem prostě smůlu na zranění," zopakoval Hertl. Ale nyní je zdravý a s návratem NHL na olympijské hry poprvé po 12 letech hoří touhou být se svými krajany v Itálii.

"Je to velká věc, zejména pro mě, protože jsem se chystal do Soči, ale pak jsem se zranil a potom už jsme na olympiádě nehráli," řekl. "Takže jsem nikdy nevěděl, jestli dostanu šanci nastoupit pod pěti kruhy."

V Itálii bude Hertl starší a moudřejší, emocionálně vyzrálejší. Bude také důležitou součástí týmu, který věří, že má na to, aby překvapil některé z nejsilnějších mužstev v turnaji.

Podívejte se, co Hertl v této sezoně předvádí každý večer za Golden Knights a uvidíte, jakou hodnotu přinese týmu Česka, který bude složen z hráčů NHL, ale i evropských hokejistů.

Hertl je čtvrtým nejproduktivnějším hráčem Golden Knights s 22 body (13+9) ve 28 zápasech. Byl také požádán, aby se stal větším lídrem týmu a mentorem pro útočníka Pavla Dorofejeva, který je ve své třetí sezoně u Golden Knights a často hraje ve stejné formaci a přesilovkové jednotce jako Hertl.

"Od té doby, co sem přišel, je zdravější než dřív," přikývl trenér Vegas Bruce Cassidy. "Měl zranění kolena, se kterým musel hrát. Nyní je jeho tempo lepší. Prostě se cítí ve své kůži s týmem, s tím, jak hrajeme, s tím, co požadujeme od našich centrů.
Ofenzivně je ale stále stejným hráčem. Je hodně na puku, je těžké mu ho vzít. Chodí do nebezpečných oblastí. Přesilovky jsou pro něj výhodou, je na ně naší první volbou. Vstupuje do zápasů s vědomím, že dostane příležitost skórovat, což je pro něj vzrušující."

Teď ho také láká možnost dosáhnout slávy s národním týmem.

Hertlovi byly pouhé čtyři roky, když Česko vyhrálo své jediné olympijské zlato v Naganu 1998, kde se poprvé představili hráči NHL.

O tomto týmu, jehož oporami byli Jágr, Robert Reichel, Vladimír Růžička, Roman Hamrlík a hlavně brankář Dominik Hašek, člen Síně slávy, se dodnes mluví s úctou.

Ačkoli si Hertl tyto zápasy nepamatuje, příběhy o nich byly v průběhu jeho života opakovány tolikrát, že si je dokáže představit.

"Cílem je přivézt domů medaili. Spojuje to celou zemi. Když vyhrajete, nikdo nemluví o politice ani o ničem jiném, všichni jsou nadšení jen z hokeje," řekl Hertl.