Je jasně nejproduktivnějším hráčem Kings, o deset bodů před druhým Anže Kopitarem.
I proto si letos poprvé v kariéře vysloužil nominaci na All-Star Game. A těsně před víkendovým gala se ve floridském Sunrise před novináři mimo jiné rozpovídal právě o tom, co pro něj znamenají české kořeny.
"To víte, že mám v češtině rezervy. Přece jen tímhle jazykem nemluvím tak často, jak bych si přál," řekl skromně polyglot, který vedle řeči svých předků ovládá i angličtinu, francouzštinu, švédštinu a němčinu. "Když se ale v NHL naskytne příležitost, s českými kluky se snažím nějaké to české slůvko prohodit. Občas je to dost překvapí, nečekají to. Baví mě, když si na ledě můžu popovídat i jinak, než jen anglicky."
Aby nevznikla mýlka - bývalý hráč ZSC Lions a Malmö Redhawks je hrdým Švýcarem, na svou zemi nedá dopustit. Chová však v sobě velkou úctu i ke krajině, z níž Fialovi kdysi odešli.
Více k tématu: [Chvála i od soupeřů. Hvězdy se klaní McDavidovi]
Jistě - i díky již zmíněnému muži s číslem 68 na dresu, na kterého si už jako malý capart hrál.
"Za to, co Jágr dokázal, ho nesmírně obdivuju," přiznal. "Jako hokejista je výjimečný snad ve všem."
Všedním plejerem však už dávno není ani Fiala sám. Vždycky byl označován za velký talent, po čtyřech sezonách v Nashville Predators a čtyřech minnesotských rocích to teď se vším všudy dokazuje i ve městě andělů.
"Jsem obrovsky rád, že mě to vyneslo až na letošní hvězdný mejdan na Floridu," řekl. "Moc si toho vážím, splnil se mi tím sen. Sezona nabrala obrovské tempo, člověk je hodně ponořený do zápasů základní části. Teď jsem ale tady. A jsem za to vděčný."
Kings si i díky hbitému Čechošvýcarovi nevedou vůbec zle, v Západní konferenci jsou momentálně čtvrtým nejlepším mužstvem. Mají trochu problémy s defenzivou, 183 inkasovaných gólů nejsou žádnou hitparádou. Směrem dopředu je to ale jiný šlágr.
Lze za tím hledat i Fialu, který přitom v týmu rozhodně nemá postavení primadony. Na přelomu ledna a února naskakoval až ve třetí lajně vedle Blakea Lizottea a Jareta Andersona-Dolana. Když se srovná průměrný čas na ledě všech útočníků Los Angeles, Fiala je až čtvrtý po Kopitarovi, Adrianu Kempem a Philipu Danaultovi.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
V tom světle vypadá pohled na jeho bodový příspěvek ještě lichotivěji.
Co naplat, už dávno se naučil, že v tomhle řemesle nepřijde nic samo od sebe. Když ho před čtyřmi roky získali Wild z Nashvillu výměnou za Mikaela Gränlunda, mnozí jej v Minnesotě měli pomalu za mesiáše. A on pak strávil několik utkání na tribuně jako zdravý náhradník. To bolelo.
"Občas se mu stane, že v jeho hře převáží negativa nad pozitivy," zlobil se kouč Bruce Boudreau.
Postupně však Fialovy lehkovážné ztráty puky a zbytečné fauly přece jen ustaly, vyzrál jako hráč i jako člověk. Právě to mu pomohlo až k tomu, že teď patří mezi elitní sešlost v Sunrise.
Na Víkendu hvězd už tak může jen s úsměvem vzpomínat na všechno, co ho na téhle nesnadné cestě potkalo.
Nejen na to, jak už odmala slyšel, že je mimořádný. Že ve třinácti dokázal během 27 utkání nastřílet 63 gólů a nasbírat 113 bodů. Že se v šestnácti osamostatnil po odstěhování do Švédska.
