Proč Češi vypadli: Forma přišla příliš pozdě

Dokonáno jest. Česko se rozloučilo se Zimní olympiádou Milano Cortina 2026 jedním z nejlepších hokejových zápasů posledních let - jenže se špatným výsledkem. Porážka 3:4 v prodloužení s Kanadou poslala tým z turnaje.

A z českého tábora od hráčů i od hlavního kouče Radima Rulíka v jednotě znělo: "Byli jsme blízko. Nechali jsme tam všechno. Náš nejlepší zápas na turnaji."

Ten se z pohledu Davida Pastrňáka a spol. vyvíjel zvláštně, v křivce, která nejvýše vystoupala až právě ve čtvrtfinále, aby pak po vítězné trefě Mitche Marnera zase drsně spadla dolů.

Základní skupinu totiž Česko začalo lekcí v přímém přenosu právě od Kanady. Vysokou porážku 0:5 navíc rámovalo fakt, že kanadské hvězdy v čele s Nathanem MacKinnonem srážely soupeře, převyšovaly ho rychlostně, tvrdostí, technikou.

"Jeden z nejtěžších zápasů, co jsem v kariéře odehrál. Padali jsme po držkách," hodnotil to bek Radim Šimek.

Následovala první výhra 6:3 proti outsiderovi z Francie, orámovaná oškliovou pětiminutovkou, v níž soupeř stihl všechny góly. Poté úporný střet se Švýcarskem (3:4 v prodloužení) a podobně těžce ubojované osmifinále, v němž se Češi nadřeli na nejtěsnější triumf 3:2 nad Dánskem.

Čtvrtfinále představovalo vrchol - a zároveň pád. Redakce NHL.com/cs nabízí tři důvody českého konce na turnaji.

1. (Ne)načasování formy

Patřil k těm, kteří v odvetě proti Kanadě předvedli fantastický výkon, proti hvězdám NHL hrál jako rovným s rovným. Pak ovšem útočník Lukáš Sedlák před českými novináři v Miláně pronesl: "Ale to je asi jenom obrázek turnaje. Možná kdybychom takhle hráli dřív, bylo to jiné."

Nikde není garantováno, že by Češi přešli přes Finsko či Švýcarsko, ale realisticky vzato by měli proti takovýmto soupeřům, kteří by v případě druhého místa ve skupině připadali v úvahu pro čtvrtfinále, výrazně větší šance.

Tým našel svoji tvář a herní pohodu až na pátý pokus. "Jsem hrdý na to, jak jsme to odehráli," řekl obránce Radko Gudas po čtvrtfinále. "Náš nejlepší zápas (na turnaji), zvlášť na to, že jsme hráli podruhé ve dvou dnech. Měli jsme tam krásné akce, Kanada musela bránit tak, jako na olympiádě dosud ne."

Jenže na turnaji, jehož se po dlouhé dvanáctileté pauze zúčastnili nejlepší hokejisté planety, nezáleží jen na vlastním výkonu, ale i na tom, kdo stojí na druhé straně.

2. Soupeř z nejtěžších

Důvod číslo dvě je tak zřejmý. Kanada přivezla do Itálie grandiózní soupisku. Navzdory sáhodlouhým spekulacím o obsazení brankoviště má mimochodem kanadská jednička Jordan Binnington i po Česku vynikající statistiky - průměr 1,65 a úspěšnost zákroků 92,2 procenta.

Nádherná rána Pastrňáka, přehled Martina Nečase či klidná síla Lukáše Dostála mezi českými tyčemi by poslaly domů řadu soupeřů. Kanada krizi ustála. I proto, že rozhodující trefy obstarali borci, kteří v kádru týmu kouče Jona Coopera sice působí jako 'druhý sled', přitom jsou Nick Suzuki (autor gólu na 3:3) i Marner obrovské osobnosti, lídři svých týmů NHL. Udeřit mohl kdykoli. Přesně tak se stalo.

Takové síle se čelí těžko, i pokud podáte výkon na samé hraně možností, v českém případě možná i za ní.

"Vynikající zápas. Klobouk dolů," pochválil Česko hvězdný obránce Cale Makar a nepřeháněl. Bohužel pro Česko to nestačilo.

3. Zakončení, když šlo o vše

Jeden je defenzivním poctivkou, druhý útočnou hvězdou celé NHL. Přesto se obránce Šimek i forvard Martin Nečas shodovali. Nezávisle na sobě pravili: "Tohle mě bude strašit dlouho."

Nečas mluvil o svém nájezdu v samém konci základní hrací doby, kdy se pod tlakem dotírajícího soupeře pokusil rychlou kličkou poslat puk mezi Binningtonovy betony, který je ovšem sklapnul včas. Poté selhal Šimek v obrovské šanci v prodloužení - a Marner obratem vystřihl bekhendovou vítěznou ránu do horního rohu Dostálovy branky.

"Měli jsme protiútoky i šance. V prodloužení jako první, mohli jsme rozhodnout. Kdyby náš hráč trefil víko, jako pak ten Kanaďan, tak by bylo hotovo. Bohužel se to k nám nepřiklonilo," posteskl si Rulík.

Ne nadarmo jsou v NHL tak cenění střelci, kteří v těchto momentech umí zazářít. Český hokej podobných rozdílových hráčů potřebuje víc. Olympiádu končí tým se střeleckou úspěšností 9,93, což ho symbolicky posílá na páté místo za kompletní čtveřici semifinalistů.

Například Spojené státy mají úspěšnost střelby zatím ve výši 11,11 procenta. To znamená, že ze sta ran daly o jeden gól víc než Češi. Třeba ten, jímž Quinn Hughes rozhodl prodloužení proti Švédsku - a který se Nečasovi ani Šimkovi vsítit nepodařilo… Přesně takové drobnosti rozhodují.