Přelom tisíciletí patřil Bowmanovým Red Wings

Stoletá historie NHL je bohatá jak na události, tak na velké osobnosti. Každou sobotu až do konce roku 2017 vám NHL.com/cs přináší ty nejpoutavější příběhy z hokejových dějin.
V našem seriálu se zaměřujeme na jednotlivá desetiletí, připomínáme si jejich významné postavy a důležité momenty. Vyzdvihujeme zakladatele i průkopníky. Nyní si připomeneme slavné roky Detroit Red Wings z přelomu tisíciletí.

Hokejová Síň slávy v Torontu oficiálně uznává devět dynastií v NHL. Od Ottawa Senators z let 1920-29, až po Edmonton Oilers 1984-90. Všechny už jsme v našem seriálu probrali. Teď ale přicházejí na řadu dynastie novodobé, pod jejichž definici spadají zejména Detroit Red Wings z let 1997-2002.
Třikrát během šesti let získali hráči vedení Scotty Bowmanem Stanley Cup. Pro legendárního kouče to byly triumfy s pořadovými čísly 7, 8 a 9. Po slavné éře Montreal Canadiens ze 70. let a pittsburské vsuvce z počátku let devadesátých, se charismatický kouč zapsal i do dějin Motor City.
Hráčský 'materiál' měl Bowman k dispozici parádní a dokázal z něj vytěžit ještě něco navíc. Rodák z Quebecu se v Detroitu zjevil v roce 1993 a vydržel v sedle celých devět sezon, během nichž nabušení Red Wings třikrát vyhráli Presidents' Trophy a šestkrát Centrální divizi.
Není divu, když za ně hráli borci takového kalibru jako Paul Coffey, Sergei Fedorov, Dino Ciccarelli, Keith Primeau, Steve Yzerman, Nicklas Lidstrom, ale i Igor Larionov, Viacheslav Fetisov a Vladimir Konstantinov.
Už v roce 1995 vklouzli Red Wings po zkrácené sezoně do finále Stanley Cupu, když ve třech sériích Západní konference ztratili pouhé dva zápasy. Rozhodující sérii s New Jersey Devils však nezvládli a prohráli ve čtyřech utkáních.
Ve stejném roce také získal Detroit extrémně silného konkurenta, když se Quebec Nordiques přestěhovali do Denveru jako Colorado Avalanche. Red Wings jim navíc nechtěně přihráli ohromnou posilu.
2. prosince 1995 hráli v montrealské hale Forum a připravili Canadiens největší ponížení na domácím ledě v jejich historii. Zvítězili 11:1, když gólman Patrick Roy inkasoval devět gólů z 26 střel a publikum, pro které byl těsně předtím takřka božstvem, najednou posměšně slavilo jeho jednoduchý zákrok.
Kouč Mario Tremblay, který měl s Royem osobní rozepře, nechal vynikajícího gólmana trpět, což nezůstalo pochopitelně bez odezvy.

"To byl můj poslední zápas v Montrealu," řekl Roy prezidentovi Canadiens Ronaldu Coreymu. O čtyři později byl vytrejdován do Colorada a stal se klíčovou postavou konferenčního finále, v němž Avalanche porazili Detroit 4:2 na zápasy. Tak byly položeny základy pro nesmiřitelnou rivalitu.
Obzvlášť, když Claude Lemieux v šestém zápase série brutálně narazil na hrazení Krise Drapera a způsobil mu několik zlomenin v obličeji.
"Nemůžu uvěřit, že jsem po zápase tomuhle chlápkovi (Lemieuxovi) podal ruku," soukal ze sebe zlostně Cicarelli.
Před sezonou 1996-97 se na ledě v detroitské Joe Louis Areně objevilo logo 'Hockeytown' a Red Wings se snažili, aby to tak opravdu bylo. Před play off ještě nastalo vyřizování účtů s Avalanche. Třikrát se jejich vzájemný souboj obešel bez incidentů, ale 26. března 1997 zábrany opadly a diváci viděli hned devět bitek.
Draperův spoluhráč z útoku Darren McCarty se pomstychtivě vrhnul na Lemieuxe, který se marně snažil chránit před přívalem ran a od mstitele schytal i ránu kolenem do hlavy.
Do pěstních soubojů se pustily ty největší hvězdy. Na straně Colorada brankář Roy, Peter Forsberg a Adam Foote, Za Detroit se rvali Brendan Shanahan, gólman Mike Vernon i ruský technik Igor Larionov. Divoký večer měl před play off na Detroit blahodárné účinky.

"Myslím si, že nás to semklo," řekl brankář Vernon. Red Wings vyhráli nad rivalem poprvé v sezoně a předznamenali tak dění v play off. Ve finále Západní konference porazili nové rivaly z Avalanche v šesti zápasech, když klíčový čtvrtý duel, po němž se ujali vedení v sérii 3:1, získali tenisovým poměrem 6:0.
Tehdy šestatřicetiletý trenér Colorada Marc Crawford neunesl situaci a řval obscenity na skoro o tři desetiletí staršího kouče Red Wings.
"Znal jsem tvého tátu ještě v době, než ses narodil a říkám ti, že by na tebe nebyl moc pyšný," nenechal se vytočit Bowman.
Po vyhrocené bitvě s Coloradem bylo finále proti Philadelphia Flyers takřka procházkou. Bowman zaskočil protivníky, když vyhlášený forčekink 'Legie zkázy' ve složení Mikael Renberg, Eric Lindros, John LeClair eliminoval precizní rozehrávkou dua Lidstrom, Larry Murphy.

Red Wings přejeli Flyers v poměru 4:0 na zápasy a slavili Stanley Cup poprvé po 42 letech. Conn Smythe Trophy byla Vernonovou rozlučkou s Detroitem před trejdem do San Jose Sharks.
S dresem Red Wings se však za tragických okolností rozloučil i obránce Konstantinov, který byl v témže roce nominován na Norris Trophy. Jen šest dnů po triumfu ve Stanley Cupu utrpěl při autonehodě velmi vážná zranění hlavy a několik týdnů byl v kómatu.
Bowman nemusel týmu vysvětlovat, za koho budou bojovat i v následující sezoně a svěřence dovedl k obhajobě. Finálová série 1998 s Washington Capitals opět skončila jednoznačným poměrem 4:0.
Když kapitán Steve Yzerman předal trofej Konstantinovovi, kterého spoluhráči po ledě tlačili na invalidním vozíku, málokdo z fanoušků Red Wings dokázal zadržet slzy.

V následujících dvou letech Detroit dvakrát vypadl v semifinále Západní konference - vždy s Coloradem - a vypadalo to, že ze svého potenciálu už víc nevymáčkne.
Kdo si ale myslel pravý opak, to byl český gólman Dominik Hašek, který hledal tým, s nímž by měl po odchodu z Buffalo Sabres největší naději na Stanley Cup. Našel ho právě v Detroitu, který paradoxně posílil i střelec sporného dallaského gólu do sítě Sabres při finále Stanley Cupu 1999 Brett Hull.
Také další nová jména u Red Wings vypadala slibně: ruský kouzelník Pavel Datsyuk, český obránce Jiří Fischer... V sestavě stále bylo i devět vítězů Stanley Cupu z roku 1997. Právem se o Red Wings ze sezony 2001-02 říká, že měli nejlepší tým NHL nultých let 21. století.
Se 116 body získali Presidents' Trophy a deset jeho členů včetně Haška a kouče Bowmana skončilo později v Síni slávy. Detroitský tým byl nabitý tolika hvězdami, že pozdější super hráč Datsyuk se v průměru dostal na led na necelých 14 minut.
Red Wings vyhráli základní část s patnáctibodovým náskokem před Boston Bruins, ačkoli nikdo z jejich kádru nenasbíral ve statistikách víc než 75 bodů.
Potřebovali sice sedm zápasů, aby v play off odstranili Colorado, ale Carolina Hurricanes ve finále už byli bez šance.

"Měli jsme vyrovnanou ofenzivu, což rozhodlo sérii s Avalanche. Carolinu jsme pak porazili v pěti zápasech, i když to byly relativně vyrovnané souboje. Prostě jsme dokázali využít všech čtyř formací," mínil Yzerman, který vévodil produktivitě Red Wings v play off, ačkoli měl v tuto dobu zdravou jen jednu nohu. Lidstrom pak získal ke Conn Smythe Trophy i druhou ze svých sedmi Norris Trophy.
Osmašedesátiletý stratég Bowman, který už během sezony oznámil definitivní ukončení trenérské kariéry, všechny nadchl, když si zavázal brusle a vyjel na led slavit se svým týmem. Lepší pointu konce velké trenérské kariéry si lze těžko představit.
Když vyhrál Detroit Stanley Cup v roce 2008 už v éře platových stropů, byla to úplně jiná situace. Trenér tehdejších vítězů Mike Babcock ale mohl těžit i z práce legendárního předchůdce.