Proč selhala Arizona: Slabota na všech frontách

V následujících dnech a týdnech bude polovina týmů ligy postupně ztrácet i teoretickou naději na play off. NHL.com/cs rozebírá příčiny, které k tomu vedly, i výhled jednotlivých klubů do budoucnosti. Jako druhý celek potkal smutný osud Arizona Coyotes.

Rovnou dva čeští brankáři se protočili v zápase, který zpečetil definitivní konec nadějí na postup do Stanley Cupu. V pondělí proti Edmonton Oilers se do arizonské branky postavil Karel Vejmelka, avšak poté, co inkasoval pět branek ze 35 střel, přepustil na třetí třetinu místo Josefu Kořenářovi. Ten si v této sezoně zachytal v NHL poprvé, za 20 minut pustil jednu střelu ze sedmi.
Coyotes podlehli Edmontonu 1:6 a aktuálně jsou se 45 body (20-41-5) dokonce nejhorším mužstvem celé ligy, i když Montreal Canadiens ztratili naději na postup do Stanley Cupu už o víkendu. Od účasti ve finále Západní konference v roce 2012 tak budou vyslanci Slunečného údolí v play off chybět poosmé za devět let; postoupit se jim podařilo jen v sezoně 2019-20, kdy překvapivě vyhráli kvalifikační kolo s Nashville Predators a v 1. kole vypadli s Colorado Avalanche.
Co se pokazilo
V Arizoně toho letos fungovalo hodně málo. Defenziva, ofenziva, přesilovky, oslabení, držení puku... Ve všech těchto ohledech patří tým kouče Andreho Tourignyho k vůbec nejhorším v celé lize. V průměru vyprodukuje 25,8 střely na branku, na jeho branku jich naopak letí 35,5 na zápas. V obou těchto ohledech jsou Coyotes vůbec nejhorší v celé NHL, stejně jako podle průměru vstřelených branek (2,53) a v procentech SAT (43,5).
Druhý nejslabší je pak celek ze souměstí Phoenixu v přesilovkách, kterých využil jen 13,8 procenta. Aspoň trochu lepší čísla jsou znát jen tam, kde se do nich odráží působení brankáře Vejmelky: v průměru inkasovaných gólů je tým se 3,58 čtvrtý od konce, stejně jako v oslabeních (73,5 procenta).

"Chybí nám bojovnost, chybí nám duše. Z nějakého důvodu na nás padla velká frustrace," krčil už před týdnem bezradně rameny trenér Tourigny.
Coyotes mají tým plný méně zkušených hráčů, srážejí ho chyby, špatné začátky nebo naopak ztráty dobře rozehraných zápasů. "To se nám v sezoně stalo mnohokrát. Chyběla nám intenzita po celých 60 minut. Vždycky, když se zadrápneme a vrátíme do zápasu, tak dostaneme pár gólů a je hotovo," hořekoval obránce Dysin Mayo.
K tomu, aby Arizona dokázala zvrátit těsné zápasy pro sebe, chyběl větší klid na puku, schopnost prosazovat se do vyložených šancí a také samotná produktivita. Přísnější měřítka snesou v celém týmu jen Clayton Keller s 28 góly a 63 body v 66 zápasech, občasný dynamit Nick Schmaltz (45/47) a obránce Shayne Gostisbehere (41/66). Veterán Phil Kessel zatím ze 61 startů nasbíral 40 bodů, což je na hráče jeho kalibru spíš průměr.

Důvody k optimismu
Nadějné vyhlídky do nejbližších let se v Arizoně hledají těžko. V létě skončí klubu nájem v Gila River Areně v Glendale a protože plánovaný nový stadion v Tempe existuje zatím jen na papíře, mužstvo dočasně najde azyl v univerzitní hale pro pouhých pět tisíc diváků. Vedení se nepodařilo vyměnit Kessela ani obránce Jacoba Chychruna, kterého mohlo rovněž vhodně prodat - prvnímu z nich v létě končí smlouva a stane se nechráněným volným hráčem, ten druhý zatěžuje platový strop téměř pěti miliony dolarů ročně a kontrakt má až do roku 2025.
Kessel se sice v neděli stal druhým 'nejželeznějším' mužem historie NHL, když 965. zápasem bez přestávky překonal Douga Jarvise a před sebou má už jen stále aktivního Keitha Yandlea z Philadelphia Flyers (aktuálně 988). Tuto úctyhodnou metu však lze jen těžko uplatnit směrem k budoucnosti týmu.
V příštím roce by bylo téměř zázračné, aby se Coyotes zvedli ze dna tak rychle, že budou hrát v horní polovině Západní konference. Pomůže jim však Nick Ritchie získaný před uzávěrkou přestupů, do hry naskočí univerzitní talent Jack McBain a v létě po vypršení drahých kontraktů pro Kessela, Louie Erikssona a zadáka Antona Stralmana bude mít generální manažer Bill Armstrong dost místa pod platovým stropem na nákup případných posil.

Největší naděje letošního otloukánka Západu se však upínají k draftu. Po obchodování před uzávěrkou přestupů drží Coyotes hned tři výběry v prvním a čtyři ve druhém kole! Pokud budou volit správně, mohou nabrat sílu do budoucna. Vyhlídky to nejsou marné, spíš než rychlé zlepšení však Coyotes čeká běh na dlouhou trať.
Český výhled
Dres s hranatým kojotem na hrudi oblékli v této sezoně hned čtyři čeští hokejisté. Výrazněji se však prosadil jen jeden z nich: brankář Vejmelka se ve své první sezoně stal možná nejsvětlejším zjevem v arizonské sestavě. Za slabou defenzivou udržel po 40 zápasech (10-26-2) úspěšnost 90,4 procenta, jednou vychytal nulu. Ani průměr 3,42 není vzhledem k okolnostem vůbec zlý. Třebíčský rodák díky svým výkonům dostal ve 25 letech novou smlouvu na tři roky za 8,175 milionu dolarů.
Naopak Kořenář, který přišel do Arizony v trejdu se San Jose Sharks za Adina Hilla, si za Coyotes poprvé zachytal teprve v pondělí - většinu sezony trávil na farmě v Tucsonu. Je ovšem možné, že nyní bude v NHL dostávat víc příležitostí, aby ho vedení otestovalo před případným podpisem nové smlouvy; v létě se totiž čtyřiadvacetiletý Kořenář stane chráněným volným hráčem.
Do množiny talentů Coyotes patří také Jan Jeník (draftovaný klubem ve 3. kole 2018 jako číslo 65), jenž má smlouvu ještě na rok. I on strávil většinu sezony na farmě, v NHL z ní jednadvacetiletý forvard odehrál jen čtyři duely bez bodu.
Naopak Dmitrij Jaskin, který se do Ameriky před rokem vrátil z Ruska, se nejspíš prodloužení ročního kontraktu na 3,2 milionu dolarů nedočká. Důrazný křídelník si ve 12 startech za Arizonu připsal jedinou asistenci, poté skončil na dlouhodobé marodce se zraněním v dolní části těla.