Když ho tedy v únoru trenéři české reprezentace nevzali na olympiádu do Milána, muselo ho to mrzet. Jakmile se na poslední chvíli nevešel ani do nominace pro mistrovství světa IIHF, asi spíš i štvát.
Hodně štvát.
A přece jste od něj neslyšeli žádné podrážděné vyjádření. Řekl to kanadským médiím před olympiádou docela uměřeně: "Myslím, že bych na pravém křídle čtvrté formace mohl fungovat. Je to moje role a domnívám se, že v ní odvedu dobrou práci. A snad by to tak bylo i v Miláně, protože hráče, kteří proti nám budou nastupovat, z ligy znám. Ale na mně nezáleží, je to o jiných lidech. Já chci jen dělat to nejlepší, abych pořád rubal a udržel na sobě co nejvíc očí."
Jaképak veřejné fňukání. Jakápak kritika. Kdepak - Klapka bude coby vyhlášený hokejový poctivec dál rubat. Dřít. Dělat, co po něm trenéři chtějí.
Směrem k národnímu týmu si prostě počká na další šanci.
Přijde. Musí přijít.
Protože takových útočníků s českým pasem moc nenajdete. Možná ani s žádným jiným, soudě podle důvěry, kterou mu v uplynulé sezoně prokazovali calgarští trenéři.
"Adam je hráč, který může být posunut do první lajny, vstřelí gól, popere se, zaznamená tři velké hity a stane se první hvězdou zápasu. Jsou přitom i situace, kdy bude tvrdý, přímočarý hráč ve čtvrté lajně," pochvaloval si kouč Ryan Huska.
