O myších a lidech. Úskalí světa jménem arbitráž

Podobné poučky opravdu nestojí ani v příručkách těch nejdrsnějších manažerů. Slovně zdepat svého zaměstnance, občas ho dokonce dovést až k slzám - a pak si s ním podat ruku na počet nově podepsané smlouvy? Ne, tak to ve světě nechodí.
Tedy s výjimkou NHL a mikrosvěta jménem arbitráž.

"Je to velmi citlivá záležitost pro obě strany. Nikdo nikdy z arbitráže neodejde nadšený. Někdo je zklamaný, někdo méně spokojený, někdy jsou dokonce obě strany zklamané. Nikdy nejásají obě strany," vystihl před lety pro iDnes.cz její podstatu Jiří Fischer, bývalý bek a poté i činovník Detroit Red Wings.
Případné arbitráže letos přijdou na řadu 20. října. O tom, že takový proces je ošidný nejen kvůli možnosti pošramocené psychiky, svědčí počet kandidátů: mezi chráněnými volnými hráči se našlo podle NHLPA pouze 26 takových. Loni bylo zájemců o 'platový soud' 40, jenže tohle číslo klame - k arbitráži samotné jich došlo pouze šest, ostatní se s kluby domluvili ještě před začátkem slyšení.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Památným příběhem je zhroucení švédského gólmana Tommyho Sala poté, co o něm tehdejší generální manažer New York Islanders Mike Milbury s kamennou tváří vypravoval, že je vlastně břídil a navíc bez kondice; Salo musel dokonce odběhnout na záchod, kde neudržel slzy.
Mnohem vynalézavější urážky si přichystal v roce 2012 advokát, jehož úkolem bylo představit útočníka Brendana Morrisona v natolik špatném světle, aby Vancouver Canucks stál co nejnižší sumu. A tak jeho spoluhráče z útoku přirovnal ke slonům - a Morrisona k myši.
Jenže pohořel, jak vzpomínal hráčův agent Kurt Overhardt pro magazín Sports Illustrated: "Když to pronášel s tím svým silným francouzským akcentem, můj klient se tak smál, až zrudnul. Vlastně úplně všichni se smáli."
To je však výjimka potvrzující pravidlo. A tak by letošní adepti měli mít kapesníky na slzy připravené rozhodně z jiných důvodů, než že by se snad měli zalykat smíchem jako onehdy Morrison.
Jelikož je arbitráž krajním řešením, z logiky věci k ní nemíří superhvězdy. Přesto se mezi letošní šestadvacítkou najdou hodně solidní hráči.
Útočníci Tyler Bertuzzi z Detroit Red Wings, Ilja Michejev z Toronto Maple Leafs či Jake Virtanen z Vancouver Canucks. Mezi platné postavy patří bek Matt Grzelcyk z Boston Bruins, česko-slovenskou stopu zastupuje jen obránce Ottawa Senators Christián Jaroš.

Tolik jedinci, ještě zajímavější jsou týmové stopy. Buffalo Sabres mohou vést právní bitvu s trojicí Victor Olofsson, Sam Reinhart a Linus Ullmark - nezvyklá strategie! Vždyť oba útočníci představují druhého a třetího nejproduktivnějšího hráče v uplynulé sezoně a Ullmark míří k postu gólmanské jedničky. Na všech třech má stát buffalská budoucnost.
Tři hráče mohou mít v arbitráži potenciálně i New York Islanders, u nichž beci Ryan Pulock a Devon Toews co do vytíženosti na ledě znamenají čísla 1 a 4.
U Carolina Hurricanes, Ottawa Senators a New York Rangers pak na kvalifikační nabídku nekývlo rovnou kvarteto zaměstnanců. Newyorský klub proto představuje to nejzajímavější na konec.
Alexandar Georgiev má spolu s Rusem Šesťorkinem po vyplacení Henrika Lundqvista ze smlouvy vytvořit silné a perspektivní gólmanské duo. Bek Tony DeAngelo s bilancí 15+38 nenápadně dozrál v potenciální eso. Za Ryana Stromea hovoří 18 tref a 41 asistencí… Přidává se k nim ještě Brendan Lemieux, a tak bude linka mezi GM Jeffem Gortonem a jejich agenty patrně hodně vytížená.

A nejen pro něj bude složité najít optimální poměr mezi snahou ušetřit a tím, aby se nezpřetrhaly fungující vazby. Bobby Clarke by mohl vyprávět: legenda Philadelphia Flyers totiž jako by si u arbitráže vzpomněla na svoje drsné časy na ledě a do Johna LeClaira se pustila natolik pomlouvačně, že někdejší skvělý americký kanonýr už vztahy se svým nadřízeným nedal nikdy do pořádku.
Co na tom, že mu soud přiřknul 7 milionů dolarů, na rok 2000 pořádnou sumu. Ani balíky dolarů nedokázaly smýt pachuť urážek u arbitráže.
Rady pro odvážné z řad hokejistů má zmíněný agent Overhardt proto dvě: být připraven - a snažit se brát vše jako profesionál.
"Hlavní věc je, že za starých časů by hokejista v této situaci buď musel vzít jakoukoli nabídku od svého klubu, nebo by ostrouhal úplně. Teď je to na rozhodnutí nezávislé třetí strany, což je za mě pořád výborné řešení," uvedl.
Za pár dní se uvidí, zda si to budou myslet i ti, co nakráčí před hokejové soudce s vědomím, že se z jejich roky projevovaných kladů najednou v očích šéfů stanou zápory.