Promíchané drafty: Jágr jedničkou, Eliáš dvojkou

K aktuálním tématům před letošním draftem NHL, který se koná 7. a 8. července v montrealské hale Bell Centre, jsme přidali i pohled do moderní historie výběru talentů. Podívali jsme se na drafty v jednotlivých pětiletkách od pádu komunismu, kdy do NHL začali proudit hráči z Československa a dalších zemí zpoza někdejší Železné opony. V první díle tohoto seriálu jsme překalkulovali drafty v letech 1990 až 1994, ke každému roku nabízíme hlavní příběh a novou první desítku.

1990: Jágr by šel do Quebeku
V celém konceptu, v zámoří nazývaném Redraft, jde o to, že pořadí v daném draftu z minulých let se přeskupí podle toho, jaké výkony daný hráč v budoucnu v NHL skutečně podával a na jaká čísla i týmové a individuální úspěchy nakonec dosáhl.
Z tohoto pohledu by se jedničkou draftu 1990 zpětně nemohl stát nikdo jiný než Jaromír Jágr.
Česká legenda byla ve skutečnosti až pětkou prvního draftu po Sametové revoluci, z pohledu do zpětného zrcátka se to zdá být skoro neuvěřitelné. Vždyť útočník s číslem 68 za pár let vyrostl v superstar, ve druhé polovině 90. let si NHL zcela podmanil, pětkrát vyhrál Art Ross Trophy a v roce 1999 i Hart Trophy.
Kraloval ještě v nultých letech u New York Rangers a z ligy nakonec odcházel až v sezoně 2017-18 s 1921 body jako druhý nejproduktivnější hráč historie po Wayneu Gretzkym (2857) a třetí nejlepší střelec (766) po Gretzkym (894) a Gordiem Howeovi s 801 góly (Alexandr Ovečkin ho ve skončené sezoně odsunul na čtvrté místo). Se 1733 zápasy je Jágr čtvrtý, se 135 vítěznými góly je absolutním rekordmanem.
I hokejisté, kteří šli v roce 1990 na řadu před ním - jednička Owen Nolan, dvojka Petr Nedvěd, trojka Keith Primeau a čtyřka Mike Ricci - byli v NHL hvězdami, minimálně první tři z nich. Nikdo z nich však zdaleka nedosáhl Jágrova formátu. Kdyby viděli do budoucna, museli by si mladíka z Kladna tehdy vybrat Quebec Nordiques.
Místo hokejového dospívání po boku Maria Lemieuxe by tak Jágr rostl vedle Joea Sakika, místo dvou Stanley Cupů s Pittsburgh Penguins v letech 1991 a 1992 by se nejspíš dočkal až v roce 1996, kdy se Nordiques přestěhovali do Colorada. I když, kdo ví, jestli by s českým esem v sestavě tým kolem Joea Sakika s Matsem Sundinem a později Peterem Forsbergem a Patrickem Royem nezískal titul ještě v Quebeku? A kdo ví, kolik jich nakonec v Coloradu, které triumfovalo ještě v roce 2001, mohlo být s body a dominantními akcemi české osmašedesátky?

Redraft 1990
1. Jaromír Jágr, Quebec Nordiques (reálně Pittsburgh, č. 5)
2. Martin Brodeur, Vancouver Canucks (New Jersey, č. 20)
3. Peter Bondra, Detroit Red Wings (Washington, č. 156)
4. Keith Tkachuk, Philadelphia Flyers (Winnipeg, č. 19)
5. Sergej Zubov, Pittsburgh Penguins (NY Rangers, č. 85)
6. Doug Weight, New York Islanders (NY Rangers, č. 34)
7. Petr Nedvěd, Los Angeles Kings (Vancouver, č. 2)
8. Vjačeslav Kozlov, Minnesota North Stars (Detroit, č. 45)
9. Owen Nolan, Washington Capitals (Quebec, č. 1)
10. Robert Lang, Toronto Maple Leafs (Los Angeles, č. 133)
Další Češi, kteří by byli výš: Jiří Šlégr (Vancouver, č. 23) Jaroslav Modrý (New Jersey, č. 179)
1991: Forsberg před Lindrose
Začátkem 90. let to byl velký příběh: Eric Lindros odmítl jít do Quebeku, který si ho vybral jako jedničku draftu 1991, a místo toho rok stávkoval. Hrál za olympijský tým Kanady, s nímž se dostal do finále OH v Albertville 1992.
Obr s velkým přehledem, enormním důrazem a tvůrčími schopnostmi byl v Kanadě považován za nového Maria Lemieuxe, všechny kluby NHL si ho cenily ohromně vysoko. A tak po něm nakonec sáhli Philadelphia Flyers, kteří za něj v megatrejdu ze 30. června 1992 obětovali šestku draftu 1991 Petera Forsberga a s ním Ricciho, Stevea Duchesneho, Kerryho Huffmanna, brankáře Rona Hextalla, volbu v prvním kole draftu 1993 a navíc balík dolarů.
Zpětně už víme, že i přes skvělé Lindrosovy výkony ve Philadelphii na tom mnohem víc vydělali Nordiques, kteří získali řadu vynikajících hokejistů v čele s Forsbergem, jenž se stal jedním z nejlepších nahrávačů a v Coloradu pak výrazně přispěl k zisku dvou Stanley Cupů, zatímco maximem Flyers bylo finále v roce 1997.
K supertrejdu by ale nedošlo, kdyby si Quebec vzal rovnou Forsberga, což se v našem předraftovaném pořadí jeví jako těsná, leč logická volba - zatímco kariéru velkého Kanaďana rozbily po deseti letech četné otřesy mozku a po 15 letech ji ukončil s 865 body v 760 duelech, švédský centr nasbíral v 708 utkáních NHL (ani jemu nedovolily víc zdravotní problémy) 885 bodů. Lindros by jako dvojka putoval do San Jose, což by tenhle klub, jenž se po svém vzniku celkem rychle zařadil k silným týmům Západní konference, mohlo posunout ještě o kus výš.
Je ovšem nutné dodat, že takhle Nordiques vydělali mnohem víc.

Redraft 1991
1. Peter Forsberg, Quebec Nordiques (Philadelphia, č. 6)
2. Eric Lindros, San Jose Sharks (Quebec, č. 1)
3. Scott Niedermayer, New Jersey Devils (stejná pozice)
4. Alexej Kovaljov, New York Islanders (NY Rangers, č. 15)
5. Markus Näslund, Winnipeg Jets (Pittsburgh, č. 16)
6. Ray Whitney, Philadelphia Flyers (San Jose, č. 23)
7. Žigmund Pálffy, Vancouver Canucks (NY Islanders, č. 26)
8. Chris Osgood, Minnesota North Stars (Detroit, č. 54)
9. Sandis Ozolinš, Hartford Whalers (San Jose, č. 30)
10. Martin Ručinský, Detroit Red Wings (Edmonton, č. 20)
Další Češi, kteří by byli výš: nikdo
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
1992: Hamrlíka by sesadil Gončar
Dva a půl roku po Sametové revoluci se Československo dočkalo své první jedničky draftu NHL. Stal se jí zlínský obránce Roman Hamrlík, jenž nadchl nově vzniklý klub z Tampy skvělým bruslením a technikou.
Byla to dobrá volba, český zadák se rychle zařadil k elitním obráncům v lize, ve své čtvrté sezoně dosáhl na 65 bodů a v NHL nakonec odehrál 1395 zápasů, což byl až do Jágrova překonání český rekord. Hamrlík prošel sedm klubů a končil se 155 góly a 638 body.

Ze zpětného pohledu by ho však jeden hráč na draftu přeskočil - Sergej Gončar prožil kariéru, která z něj udělala jednoho z nejlepších obránců své doby. Ruského zadáka si vybral Washington až jako číslo 14 a ukázalo se to jako velké terno. Byť začátky měl pomalejší než Hamrlík, nakonec skvělý bruslař s velkým přehledem dorostl v jednoho z ofenzivně nejlepších beků NHL. Ve 1301 zápasech nasbíral 811 bodů (220+591), ve 21 duelech play off 1998 dal sedm gólů a pomohl Capitals k postupu do finále. A v roce 2009 přispěl Pittsburghu 14 body ve 22 startech k triumfu ve Stanley Cupu.
Do první osmičky by se v našem předraftovaném žebříčku vešel i Martin Straka, pracovitý útočník, který nakonec mířil k Jágrovi do Pittsburghu jako číslo 19. To se pro něj však ukázalo být lepší volbou, než kdyby si ho vzalo o 11 míst dřív Toronto.
Redraft 1992
1. Sergej Gončar, Tampa Bay Lightning (Washington, č. 14)
2. Roman Hamrlík, Ottawa Senators (Tampa Bay, č. 1)
3. Alexej Jašin, San Jose Sharks (Ottawa, č. 2)
4. Mike Peca, Quebec Nordiques (Vancouver, č. 40)
5. Jere Lehtinen, New York Islanders (Minnesota, č. 88)
6. Darius Kasparaitis, Calgary Flames (NY Islanders, č. 5)
7. Nikolaj Chabibulin, Philadelphia Flyers (Winnipeg, č. 204)
8. Martin Straka, Toronto Maple Leafs (Pittsburgh, č. 19)
9. Corey Stillman, Hartford Whalers (Calgary, č. 6)
10. Brian Rafalski, San Jose Sharks (nedraftovaný)
Další Češi, kteří by byli výš: Michal Sýkora (San Jose, č. 123)
1993: Pronger místo herce Daiglea
Po 53 zápasech mezi juniory Victoriaville v QMJHL končil Alexander Daigle se skvostnými 137 body a tak není divu, že byl brán za největší talent tehdejšího draftu. Tím také skutečně byl, ale potíž byla v tom, že ho hokej až tak moc nebavil. Nedával mu všechno.
V kariéře měl výkyvy, nakonec ji ukončil po sedmi letech v NHL, místo hokeje se vrhl do showbyznysu jako herec a promotér, ovšem s nevalným úspěchem. Krátké návraty v průběhu let 2002 až 2006 už nebyly k ničemu. V NHL odehrál šikovný útočník bez zápalu 616 duelů se 129 góly a 327 body.
Kdyby si místo Daiglea vybrali Senators za jedničku draftu Chrise Prongera, jenž byl dvojkou putující do Hartfordu, určitě by udělali lépe. Kanadský zadák získal v roce 2000 Norris Trophy i Hart Trophy a v době, kdy se hrálo tvrdým stylem a netrestalo se tolik zákroků jako dnes, byl v obraně dominantní. Mezi lety 2006 a 2010 se s ním tři týmy dostaly do finále Stanley Cupu: Edmonton 2006, Anaheim 2007 a Philadelphia 2010, s Ducks vyhrál titul. V NHL odehrál 1167 zápasů se 698 body.
Zajímavé je, že v našem předraftovaném pořadí by se Václav Prospal dostal k Rangers, u nichž strávil povedenou část kariéry, hned od začátku - poskočil by o 63 míst ze 71. příčky, na níž si ho vybrali Flyers.
Watch: Youtube Video
Redraft 1993

1. Chris Pronger, Ottawa Senators (Hartford, č. 2)
2. Paul Kariya, Hartford Whalers (Anaheim, č. 4)
3. Jason Arnott, Tampa Bay Lightning (Edmonton, č. 7)
4. Saku Koivu, Mighty Ducks of Anaheim (Montreal, č. 21)
5. Miroslav Šatan, Florida Panthers (Edmonton, č. 111)
6. Pavol Demitra, San Jose Sharks (Ottawa, č. 227)
7. Jamie Langenbrunner, Edmonton Oilers (Dallas, č. 35)
8. Václav Prospal, New York Rangers (Philadelphia, č. 71)
9. Kimmo Timonen, Dallas Stars (Los Angeles, č. 250)
10. Todd Bertuzzi, Quebec Nordiques (NY Islanders, č. 23)
    Další Češi, kteří by byli výš: David Výborný (Edmonton, č. 33), Marek Malík (Hartford, č. 72)
    1994: Eliáš dvojkou, Hejduk jako trojka
    Kdybychom vycházeli z jejich pozdějších úspěchů a skvostných kariér, musel by draft 1994 patřit českým hokejistům. Měli by dvojku v Patriku Eliášovi, trojku v Milanu Hejdukovi a do první desítky by se vešel i brankář Tomáš Vokoun, kterého jsme zařadili na sedmé místo.
    A to by to ještě mezi Eliášem a švédským křídlem Danielem Alfredssonem bylo v souboji o první místo velmi těsné. Populární 'Alfie' udělal velkou kariéru, která mu letos vynesla místo v Hokejové síni slávy, nasbíral víc bodů (1157 proti 1025 u českého křídla) a je skoro k nevíře, že ve skutečnosti si ho vybrali až Senators v šestém kole jako číslo 133.
    Eliáš však měl podobně jako Hejduk mnohem větší úspěchy v play off. První jmenovaný získal s New Jersey, kde strávil celou kariéru, Stanley Cupy v letech 2000 a 2003. Hejduk vyhrál titul s Coloradem v roce 2001, o dva roky později pak dostal Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL.
    Pokud by však došlo na náš redraft, možná by takové týmové úspěchy neměli: Hejduk by šel do Ottawy, která Stanley Cup v moderní éře nikdy nevyhrála, Eliáš do Anaheimu. S ním by se teoreticky mohl dočkat titulu v roce 2007, ve finále si to Ducks rozdali právě se Senators - místo ve finále 2001 mezi Coloradem a New Jersey by se tak obě české hvězdy potkaly v sérii o titul až o šest let později.
    Naopak Stanley Cup mohl vybojovat Vokoun s Tampou v roce 2004. Skvělý český gólman navzdory dlouhodobě dobré výkonnosti ve skutečnosti pohár nikdy nevyhrál a osobní statistiky mu kazil fakt, že většinu kariéry chytal za slabší celky Floridu a Nashville.
    Watch: Youtube Video
    Redraft 1994
    1. Daniel Alfredsson, Florida Panthers (Ottawa, č. 133)
11. Patrik Eliáš, Mighty Ducks of Anaheim (New Jersey, č. 51)
12. Milan Hejduk, Ottawa Senators (Quebec, č. 87)
13. Ryan Smyth, Edmonton Oilers (Edmonton, č. 6)
14. Ed Jovanovski, Hartford Whalers (Florida, č. 1)
15. Jevgenij Nabokov, Edmonton Oilers (San Jose, č. 219)
16. Tomáš Vokoun, Los Angeles Kings (Montreal, č. 226)
17. José Theodore, Tampa Bay Lightning (Montreal, č. 44)
18. Chris Drury, New York Islanders (Quebec, č. 72)
19. Radek Bonk, Washington Capitals (Ottawa, č. 3)
    Další Češi, kteří by byli výš: Václav Varaďa (Buffalo, č. 89), Pavel Trnka (Anaheim, č. 106)