Reichel: Jsem rád, že syn aspoň dal v NHL gól

I v sezoně 2026-27 vám na NHL.com/cs přinášíme príbehy bývalých českých hráčů NHL. Tentokrát jsme si povídali s někdejším centrem Robertem Reichlem, jenž v rozhovoru rozebírá cestu svého syna Kristiana z NHL do Německa i mladé české hráče.

V NHL odehrál 11 sezon, celkem zvládl 830 zápasů. Robert Reichel je rád, že se v nejslavnější lize světa objevilo i jméno jeho syna Kristiana. "Měl to těžší v tom, že nebyl draftovaný," říká o osmadvacetiletém centrovi, jenž aktuálně nastupuje za Mannheim v elitní německé lize.

Reichel mladší v dresu Winnipeg Jets zvládl 15 utkání, v nichž si připsal tři body (1+2).

V rozhovoru pro NHL.com/cs hovoří jeho slavný táta nejen o pokračovateli hokejového rodu, ale zamýšlí se rovněž nad tím, proč čeští junioři, kteří válí na dvacítkách, nejsou schopni udělat další krok, aby se uchytili v NHL.

"Podle mě je to i v tréninku. Kluci nejdou přes hranu," nabízí svůj pohled olympijský šampion z Nagana a současný kouč extraligového Litvínova.

Jste rád, že si syn jako vy zahrál NHL? Nebo jste čekal, že se tam uchytí víc?
"Měl to trošku složitější než já. Hlavně nebyl draftovaný. Myslím si, že kdyby se jmenoval jinak, draftem by prošel... Ale tak to prostě je. Na druhou stranu jsem rád, že se do NHL i přesto dostal, odehrál nějaké zápasy a dal gól, což je velký bonus."

To se ne každému podaří.
"No právě. Pokud nejste první volbou mužstva, je to hodně složité. A nerozhoduje jenom draft. Další věc jsou smlouvy – jednocestné, dvoucestné, plus další faktory. I když si myslíte, že na to máte, tak šanci často vůbec nedostanete. On měl kliku, že se do NHL dostal a zažil ve Winnipegu trenéra, který ho stavěl. Pak ale bohužel přišlo zranění, zlomil si nohu a s kariérou v NHL byl konec."

Jste rád, že si zahrál i za národní tým, v němž vy jste toho tolik dosáhl?
"To jo, ale cílem bylo především mistrovství světa. Vždycky záleží na tom, koho kouč chce a koho si vybere. Jsem určitě rád, že se do reprezentace dostal, ale jeho cílem pořád zůstává šampionát. Pevně věřím, že šanci má, ale opět je to na trenérech, kteří mužstvo skládají."

Myslíte si, že by to měl celkově lehčí, kdyby neměl na dresu slavné jméno?
"To nevím, s tím nic neuděláme. Myslím si, že v Kanadě s tím problém neměl. To spíš tady v Česku."

Jak jste spokojený s tím, jak se mu daří v Německu?
"Zápasy sleduju, takže vím, jak se tam hraje i trénuje. Pokud jde o Mannheim, není vůbec jednoduché se do kádru jako Čech prosadit. Má velkou roli, protože hraje hodně a nastupuje do speciálních formací. Je to pro něj mnohem lepší, než aby pendloval mezi farmou a NHL, případně na farmě jen vychovával hráče pro první tým. Myslím, že tato pozice je pro něj lepší a je tam i daleko spokojenější."

V Litvínově teď vedete obránce Stanislava Svozila, který v NHL odehrál pouze dva zápasy. Proč se tam víc neuchytil, když předtím zářil v juniorské reprezentaci?
"Dělal v ní kapitána, měl velkou šanci. Není jediný. Poslední čtyři roky byli naši mladí kluci ze strany skautů i manažerů výborně hodnocení, ale aby se uchytili v NHL, potřebují udělat zlomový krok. Což se jim nedaří."

Čím to je?
"Je to i tom, aby hráč dostal šanci a chtěl ho trenér. Klub mívá podepsaných padesát smluv, z toho je hodně jednocestných. Musíte mít zkrátka i štěstí, aby se třeba někdo zranil a uvolnilo se místo. Je spousta věcí, které vám musí hrát do karet. Když už pak tu šanci dostanete, musíte ji bezpodmínečně využít. Pokud ji promarníte, uteče rok, druhý, třetí - a najednou zjistíte, že jste hráčem už jen pro farmu. Pokud nejste někam vyměněný a nedostanete ještě jednu příležitost jinde, v podstatě končíte. Každý rok totiž přijde z prvních kol draftu sedm až devět nových mladíků a prosadit se je pak nesmírně složité."

Rozhoduje i to, že nejsou mladí Češi dostatečně fyzicky připravení?
"Nechci to moc hodnotit, ale vím, že se příprava v Česku úplně změnila oproti době před deseti či dvaceti lety. Pořád si myslím, že dnešní kluci nejdou přes hranu. Z mého pohledu trénují dobře s kondičními trenéry, pracují na dovednostech v klubech, ale celkově jsou to tréninky, které moc nebolí. Proč se naše generace dříve tolik prosazovala? Protože kluci prostě trénovali jinak."

Z bývalých výtečných hráčů nejste jediný, kdo to takhle vidí...
"V dnešní době se hodně trénuje podle NHL. Třeba i tak, jak se připravuje Connor McDavid. Jenže ne všichni jsou McDavidové. Někdo to má dané od přírody, ale devadesát devět procent hráčů to tak nemá. V tomhle vidím hlavní rozdíl, ale je to čistě můj názor. Myslím si, že tréninky, které jsme absolvovali my, by dnešní generace vůbec nezvládla."

Jak sledujete obránce Adama Jiříčka, který se dokázal prosadit do kádru St. Louis Blues?
"Mám z něj obrovskou radost, protože jsem ho vedl tři roky ve dvacítkách. Jsem strašně rád, že ten krok udělal a že hraje. Na druhou stranu mě mrzí jedna věc – že Tomáš Galvas neudělal to samé. Místo aby šel na farmu, vrátil se zpátky do Čech. Z mého pohledu mu to o další rok oddálí NHL. Podepsal kontrakt s Pittsburgh Penguins, odehrál slušný přípravný kemp a pak se vrátil do Evropy. Jestli chce hrát NHL, je to podle mě chyba. Jeho agent nebo sám hráč to možná viděli jinak, ale já to jednoznačně vnímám jako krok zpátky."

Měl se zkusit prokousat přes farmu?
"Stačí náhoda, a najednou přijde šance."

Mohl by si i zlepšit angličtinu, že?
"Ano. Hlavní je, že by byl celou sezonu v Americe, kde by jazyk musel dennodenně používat. V Česku s ním do styku nepřijde. Mluvil jsem s ním ještě před začátkem sezony a říkal jsem mu, že pokud chce hrát v NHL, neměl by se vracet."

A co útočník Eduard Šalé, který se rovněž do NHL nemůže prokousat?
"On má všechny předpoklady, aby to dokázal. Zase si ale myslím, že mu chybí malý krok přes pomyslnou laťku. Těžko říct, jestli je to v tréninku nebo něčem jiném. Dnes vám každý kondiční trenér potvrdí, že kluci trénují výborně a lépe to už nešlo. Já však pořád věřím, že by mohli trénovat ještě víc. Pokud se to současná generace nenaučí, budou mít cestu do NHL hrozně složitou."

Jak se cítíte zpátky na litvínovské střídačce? Je trenéřina to, co vás nejvíc baví?
"Baví mě to. Samozřejmě je to vždycky o výhrách. Když se nevyhrává, snáší se to hůř. Ale naplňuje mě to a uvidíme, co přinese budoucnost. Hlavně se potřebuje náš tým ustálit. Věřím, že i mladí hráči, kterých máme opravdu hodně a dávají týmu impuls, se třeba za rok nebo za dva posunou herně dál. A úsilí se začne vracet. Nyní jsme zkrátka v takovém přemosťovacím období, kdy tým musíme stabilizovat, aby se neopakoval výsledek z minulé sezony."

Pořád sledujete zámořské týmy, ve kterých jste působil?
"Ano. Zajímají mě hlavně Calgary Flames, Toronto (Maple Leafs) nebo (New York) Islanders. U Maple Leafs mě neustále překvapuje, že ani po tolika letech nejsou schopni dojít o něco blíž ke Stanley Cupu. I když na to mají našlapaný tým a předpoklady, liga je tak hrozně vyrovnaná, že jim to nevyšlo. Rozhodují maličkosti – především výkony brankářů. Ale i další věci. Stačí se podívat na Edmonton Oilers. Mají tam sice nejlepší ofenzivní hráče na světě, ale samo o sobě to už zkrátka nestačí. Roli hraje i platový strop, se kterým je skládání ideálního mužstva hrozně složitá matematika. Není to už vůbec jako dřív, kdy jste si jednoduše skoupili hvězdy, které jste zrovna chtěli. Poskládat to dnes fakt není vůbec nic jednoduchého."