Skip to main content

Po sezoně se chci vrátit do Česka, řekl Vrbata

Zkušený útočník hovoří o úvodu sezony na Floridě i o tom, proč chce po sezoně ukončit kariéru

Napsal Michael Langr / NHL.com/CS

Každou středu během sezony 2017-18 vám NHL.com/cs přináší rozhovory s hokejisty v rubrice Prolomený led. Týkat se mohou aktuálních i nadčasových témat a zážitků hráčů na ledě i mimo něj.

V dalším vydání jsme si povídali s Radimem Vrbatou, jenž hraje první rok v dresu Florida Panthers a zároveň hovoří o tom, že to s velkou pravděpodobností bude jeho poslední ročník v NHL.

Radim Vrbata toho má hodně za sebou. Hrál v sedmi klubech NHL, na kontě má 1029 zápasů, ve kterých nasbíral 619 bodů a v červnu oslavil 36. narozeniny. Poté, co končil sezonu 2016-17 u Arizona Coyotes jako nejproduktivnější hráč mužstva s 55 body, bojuje na základě ročního kontraktu za nový tým Panthers v nové roli a sám tuší, že je to v zámoří naposledy.

"Nechci říkat nic úplně definitivně. Protože jsem nikdy neměl rád, když někdo něco takového prohlásil a pak to bylo jinak. Takže tomu spíš nechávám volný průběh... Ale v téhle chvíli si myslím, že to bude poslední sezona," prohlásil český útočník v rozhovoru pro NHL.com/cs.

Na jaře 2016 jste se trápil u Vancouver Canucks, myšlenky na konec v NHL se určitě vkrádaly i tehdy. Ale pak přišlo obrození v Arizoně a úspěšné prodloužení kariéry. Co by se muselo stát tentokrát, abyste pokračoval dál i po roce 2018?

"Já myslím, že asi nic. Protože už to cítíme i jako rodina. Nechci říkat nic úplně definitivního, ale letos to už bereme tak, že je to poslední rok a po něm se chceme vrátit do Česka. Navíc mi v červnu bude 37 let, a aby v současné NHL dávali smlouvy sedmatřicetiletým, to se tady už taky moc neděje."

Video: Vrbatův sedmý hattrick v kariéře

Váš syn Kryštof chodí do třetí třídy. Nebude pro něj těžké přejít z americké školy do české?

"Pořád je to první stupeň, pořád by to mělo jít. Ale určitě bude tápat s češtinou. My ho to samozřejmě učíme, ale deset měsíců v roce tráví v Americe, přemýšlí anglicky. Takže i když se bavíme doma česky, tak určitě bude zápasit s gramatikou a podobně. Ale právě i kvůli tomu jsme si řekli, že tohle bude poslední sezona. Kdybych tady hrál déle, taky by to mohlo dopadnout tak, že bychom už zůstali v Americe, protože by už pro něj bylo pozdě se vracet do Česka."

Je tohle ten hlavní faktor?

"Ty faktory jdou všechny dohromady. Tohle je jedna z věcí, další je hokej, věk. 37 let, regenerace v těch letech už není taková, jaká byla, když byl člověk mladší."

Vyrůstal jste v Mladé Boleslavi. A není to tak dávno, co jste tam vedl jako spolumajitel tamní Bruslařský klub, v němž dlouho hrál i váš bratr David a teď tam působí v marketingovém oddělení. Dovedete si představit, že byste ještě hrál za Boleslav extraligu?

"To si myslím, že ne. Že jakmile se vrátíme, tak už hokej profesionálně hrát nebudu. Díky tomu, že jsme byli dlouhou dobu v Americe, nebude pro rodinu přechod úplně jednoduchý a já bych se jí po těch letech chtěl víc věnovat. Ale zase: Takhle přemýšlím teď, nechci říkat nic definitivního a pak zase měnit názor."

Jak jste se na Floridě zabydleli s vědomím, že je to jen na necelý rok?

"Máme dům, zařízený jak jsme chtěli. I když to nebylo úplně snadné, protože jsme to tam prvních čtrnáct dní dali dokupy a potom přišel hurikán. To jsme nečekali a trochu se nám to zkomplikovalo, museli jsme s týmem na pár dní do Bostonu. Pak jsme museli trochu poklízet bazén a podobně, ale jinak to dopadlo dobře."

Bydlíte v oblasti, kde se usadila spousta bývalých hokejistů. S kým se nejčastěji potkáváte?

"Tomáš Vokoun bydlí o tři baráky vedle, je tady Tomáš Fleischmann, Martin Havlát, Ed Jovanovski, Olli Jokinen a další. Je fakt, že těch hráčů je hodně. Asi nejvíc se ale vídám s Radkem Dvořákem, protože ten trénuje v hokejové akademii, kde má svého kluka a já tam vozím syna."

Teď jste s Panthers na tripu v Buffalu. Nesnažíte si všechny tyhle věci okolo hokeje v NHL jako tréninky, cesty, zápasy, celé to prostředí, užívat o to víc, když víte, že to má být poslední rok?

"Takhle jsem to bral spíš loni, protože jsem hrál zpátky v týmu, ve kterém jsem před tím působil nějakých šest let a nevěděl jsem, jestli budu ještě dál pokračovat. Tam jsem se vracel vlastně domů, do prostředí, které člověk znal. Známí spoluhráči, byl tam kamarád Martin Hanzal a podobně. Tady jsem v novém týmu, je to trochu jiné, i hokej na Východě je jiný než v Západní konferenci. Zápasy, tréninky, cestování, všechno vypadá trochu jinak. A hrát hokej v mých letech už není úplně jednoduché, takže se soustředím na to, abych byl stoprocentně nachystaný na zápas i na tréninky, a nějaká nostalgie v tom nehraje až tak velkou roli."

Jak jste zatím spokojený s průběhem sezony?

"Ještě je brzy to hodnotit. Pořád ještě je znát, že se dává dohromady nový tým, do kterého přišlo hodně nových hráčů včetně mě. Myslím, že to ještě není tak dobré, jak by to mohlo vypadat."

Hrajete s centrem Vincentem Trocheckem, který je rychlý bruslař a má šikovné ruce. Sedí vám jeho kreativita?

"Neřekl bych, že je tak tvořivý. Kreativní je spíš (Aleksander) Barkov a ta jeho lajna s Jonathanem Huberdeauem a Evgenyem Dadonovem. Trocheck je spíš takový typ, že lítá nahoru dolů, má spoustu energie. Takže náš útok hraje víc jednoduše, je to hodně o bruslení tam a zpátky. A někdy je to trochu těžké v tom, že nastávají situace, kdy třeba člověk neví, co ten (Trocheck) udělá. Nebo udělá něco jiného, než čekáte. Nebo naopak, já udělám něco, co on nečeká. Ty lajny se navíc míchají, protože on chodí na první přesilovku, takže pak hraju s třetím centrem a podobně. Celé si to pořád ještě sedá."

To platí vlastně i o celém týmu. Minulý týden jste dávali hodně gólů, ale spousu jste jich inkasovali. Naposledy v Carolině jste zlepšili defenzivu, ale naopak jste dali jen jeden gól. Vypadá to, jako kdyby se stále hledal nějaký ustálený projev, tvář mužstva...

"Pořád nejsme tam, kde bychom chtěli být. Měli jsme bloky, kdy jsme neměli problém dávat góly, ale hodně jsme dostávali. Teď jsme se na tréninku soustředili na to, abychom vylepšili hru dozadu, a zase jsme ty góly sami nedali. Stále je na čem pracovat a věřím, že si to brzy sedne tak, jak má."

Sám máte ze 14 zápasů deset bodů, což není špatná bilance. Avšak prvních osm zápasů jste čekal na gól. Pomohl vám hattrick v duelu s Anaheimem před dvěma týdny v tom smyslu, že už jste konečně nemusel přemýšlet ani poslouchat, kdy se poprvé trefíte za Panthers?

"Abych řekl pravdu, to jsem vůbec neřešil. Moje role je tady úplně jiná, než jakou jsem měl loni ve Phoenixu, kde jsem chodil na první přesilovku a hrál jsem v klíčových ofenzivních situacích. Tady je v tomhle hlavní odpovědnost na mladých, které tam chtějí na tyhle momenty dávat. Takže člověk se tak často nedostane k situacím, ve kterých ty góly padají. Proto jsem byl v klidu."

Hattrick pro vás v kariéře není nic tak neobvyklého, dal jste jich už sedm v pěti různých týmech. Čím to je, že se vám daří skórovat takhle po sériích?

"Tak to někdy je. Odehraju třeba dobrý zápas, ve kterém mám dost šancí, ale gól z toho není: buď to chytí gólman, nebo to sám nedám ideálně, nebo do toho na poslední chvíli sáhne třeba obránce. Samozřejmě, že když to tam padne, tak se potom hraje líp, s větší lehkostí. A výsledkem může být třeba další a další gól."

Vám jich aktuálně schází 18 k tomu, abyste se dostal na metu 300 branek v NHL, což se před vámi povedlo jen sedmi Čechům v historii. Je to pro vás motivace?

"Vím o tom, protože to tady připomínali před sezonou. Každý hráč má o těch svých statistikách nějaké povědomí. Ale nijak se na to nesoustředím. Soustředím se na to, abych každý zápas odehrál nejlíp, jak dovedu. S největší pravděpodobností hraju poslední sezonu, takže nějaké konkrétní cíle nemám. Snažím se hrát co nejlíp a když se mi to bude dařit, góly přijdou."

Jak vycházíte s novým koučem Floridy Bobem Boughnerem? Je pro vás výhoda, že jste se znali ze společného hráčského působení v Carolině?

"Hráli jsme spolu, ale už je to snad nějakých jedenáct let. Komunikačně je to ovšem výborné. Je to bývalý hokejista, takže ví, co my jako hráči potřebujeme. Není s ním žádný problém. Ale my musíme podávat pořád lepší výkony a začít vyhrávat, aby se nálada v kabině celkově zlepšila."

V Arizoně jste byl veteránem, který měl mimo jiné i předávat zkušenosti spoustě mladých talentů. Na Floridě to je v tomto ohledu jiné, už proto, že jste tu nový, je to tak?

"V Arizoně jsem strávil nějakých šest sedm let, takže to bylo víceméně přirozené. Ale já jsem tu roli mentora nikdy nevyhledával. Bylo to spíš tak, že když kluci chtěli pomoct a my jsme tam byli nejstarší, tak jsme se toho ujali. V obou týmech je ale trochu jiná situace. Tady jsou ti mladí kluci většinou hráči, kteří už mají dva tři roky v lize za sebou a už dorostli do vůdčích rolí, hráči, kteří to tady dalších sedm osm let potáhnou. Ti už žádné mentorování nepotřebují."

Ctete více

NHL používá cookies, web beacons, a další podobné technologie. Užíváním webových stránek a dalších on-line služeb NHL dáváte souhlas s naší Ochranou osobních údajů a s Podmínkami služby, včetně naší Cookie Policy.