Prima sezona: Nevídaná gólová smršť

Každou poslední neděli v měsíci se vracíme k památné sezoně 1992-93, od níž uplynulo 30 let. V úvodním díle jsme se zaměřili na ofenzivní tsunami, které se tehdy ligou prohnalo.

Góly, góly a zase góly. Nasázet jich 51 za sezonu a skončit mimo první desítku nejlepších střelců? I takové příběhy psala sezona, která dodnes platí za tu nejofenzivnější v historii NHL.
Brendan Shanahan dával za St. Louis Blues branky se železnou pravidelností a stejně si nevystřílel místo mezi top 10. Stejně jako hvězda týmu z Missouri si padesát a více tref připsalo dalších 13 hráčů! Sedm z nich už přitom obdobný výkon nikdy nezopakovalo.
Nejlepší z kanonýrů Teemu Selänne (Winnipeg Jets) a Alexandr Mogilnyj (Buffalo Sabres) protnuli cílovou pásku základní části se 76 góly na kontě!

Byla to doba, kdy zkrátka 'něco' viselo ve vzduchu. Do arén se nechodilo na propracované defenzivní systémy, ale na opulentní gólové hody, kdy fanoušky lákala masivní střelecká představení.
V předchozí sezoně vstřelili Pittsburgh Penguins jako nejofenzivnější tým ligy 282 gólů. To by jim v ročníku 1992-93, kterému kralovali Detroit Red Wings s 369 góly, stačilo jen na 18. místo...
V 1008 zápasech padlo celkem 7311 gólů, což představuje od té doby nepřekonaný průměr 7,25 na utkání. Výsledky 1:0, 2:1? To spíš 6:4, nebo 3:7.
21 hráčů se ve svých statistikách na závěr sezony chlubilo více než stovkou nasbíraných bodů. Zato brankáři pod palbou úpěli. Nulu se jim podařilo vychytat jen v 68 případech. Útočné manévry ale také způsobily, že např. gólman Calgary Flames Jeff Reese nasbíral v jednom duelu hned tři asistence.
"Týmy v té době nehrály defenzivní past, nekladl se tak velký důraz na obranu," připomněl bývalý kapitán Red Wings a jejich současný generální manažer Steve Yzerman, který se 137 body skončil v produktivitě čtvrtý.
V základní části navíc odehrály všechny kluby 84 utkání. Dva z nich - Ottawa Senators a Tampa Bay Lightning - byly v soutěži nováčky. A obzvlášť kanadskému týmu se hrubě nedařilo. Vyhrál pouhých deset zápasů. 'Druhoročáci' ze San Jose Sharks jen 11.
Výsledky 2:9, 4:8, ale také 3:12 byly na začátku sezony pro Senators chmurnou vizitkou. Sharks jim ale se skóre zápasů 4:11 nebo 3:10 zdatně konkurovali.
"Byl to pekelně dlouhý rok. Nemysleli jsme si, že budeme dobří, ale taky jsme netušili, že budeme tak špatní," popisoval tehdejší útočník Ottawy Jamie Baker.
"Nové týmy udělaly chybu, že se na začátku snažily získat starší hráče, kteří sice měli jméno, ale už byli za zenitem. Kluby na ně lákaly fanoušky, jenže některé zápasy proti těmto týmům pak byly až moc snadné," domníval se Shanahan.
A ještě jednou zásadní okolností je sezona 1992-93 významná. Její podstatnou část neodehrály dvě vůbec největší hvězdy ligy. Wayne Gretzky vynechal začátek sezony kvůli zranění zad a stihl za Los Angeles Kings jen 45 zápasů (16+49), čímž skončila jeho třináctisezonní série, kdy pokaždé překonal hranici sta bodů.

Pittsburský Mario Lemieux se rozjel v grandiózním stylu a zdálo se, že dokonce může atakovat Gretzkyho absolutní rekord - 215 bodů ze sezony 1985-86. V lednu 1993 ale šokoval prohlášením, v němž oznámil, že mu byla diagnostikována vzácná forma rakoviny tzv. Hodgkinova choroba.
Kvůli chemoterapii Lemieux vynechal 24 utkání, ale jeho comeback byl neskutečný. V posledních 20 startech ještě zaznamenal 56 bodů a vrátil se na první místo statistik s celkovým počtem 160 bodů. Druhý Pat LaFontaine z Buffalo Sabres měl 148 bodů.
Celkem čtyři hráči, kteří překročili stovku, se rekrutovali z Penguins. Kromě Lemieuxe ještě Kevin Stevens (111), Rick Tocchet (109) a Ron Francis (100) Jaromíru Jágrovi k opulentní metě chybělo šest bodíků (34+60). Svůj zisk z předchozího ročníku a osobní rekord ale navýšil o 25 bodů.
I někteří z jeho krajanů a vrstevníků brali sezonu jako průlomovou. Nejlepším českým střelcem a 24. v celkovém pořadí se stal ve třetím roce svého zámořského působení Robert Reichel z Calgary (40+48).
"Když jsem byl u Flames první rok, tak hráli centry Doug Gilmour, Joe Nieuwendyk a Joel Otto. Na mě zbylo místo až ve čtvrté lajně," vysvětloval Reichel. Až ve třetí sezoně našel svou parketu. Čtyřicetigólové představení pak používal i jako pádný argument při složitých vyjednáváních o nové smlouvě.
Podobný průlom zaznamenal i Petr Nedvěd, dvojka draftu 1990, kterého si nejprve v juniorce v Seattlu piplali Vancouver Canucks.
"Asi až od těch dvaceti, jednadvaceti let jsem ale začal mít pocit, že jsem v NHL správně," řekl Nedvěd pro NHL.com/cs. "První rok nahoře jsem na to neměl vůbec. Jenomže jsem byl draftovaný jako dvojka a pro Vancouver to byla dobrá vizitka, že nejsem někde v juniorské lize, ale hned hraju NHL."
Třetí sezonu však Nedvěd nastřílel 38 branek, víc než za dva předchozí roky dohromady, kdy měl deset a patnáct gólů.
Činil se také Peter Bondra z Washington Capitals, i když si na své padesátigólové sezony ještě musel počkat. S 85 body (37+48) byl přesto nejproduktivnějším hráčem Capitals.

"Střílet v NHL pravidelně góly je asi ta nejtěžší práce. Musíte mít velký respekt, protože nikdy nevíte, jestli ten gól dáte zítra nebo za měsíc. Občas máte jasné šance a divíte se, že jste gól nedali, jindy padne branka vyloženě z ničeho. Vždycky ale kolem sebe potřebujete dobré spoluhráče," vyprávěl NHL.com/cs Bondra.
U Capitals měl štěstí na Michala Pivoňku, který si ve Washingtonu po své emigraci z Československa v roce 1985 vybudoval silnou pozici.
"Neuměl jsem na začátku vůbec anglicky, takže kouč jen ukázal na Michala, aby si mě vzal stranou a vysvětlil mi, co budeme hrát, abych byl v obraze. Později jsme spolu začali hrávat v jednom útoku a to bylo vynikající, protože jsme mohli ukázat i náš československý a evropský hokej. Michal perfektně nahrával, já hodně bruslil a střílel," popisoval Bondra, který se prosadil, ačkoli neměl tak výrazné fyzické parametry, jaké se tehdy v lize vyžadovaly.
Sudí navíc byli výrazně benevolentnější v posuzování zákroků hokejkou.
"Povím vám, že to byl neustálý boj. S oblibou vždycky říkávám, že jsem nebyl lovec, ale kořist. Každý tým v té době disponoval velkými beky, kteří bránili hráče, jako byli Jágr a Lemieux. Bylo to těžké," řekl Bondra.
V sezoně 1992-93 ovšem všechno smetla ofenzivní vichřice.
"Byl to prostě kouzelný rok," líčil pozdější Bondrův spoluhráč Adam Oates, který před 30 lety za Boston Bruins nasbíral 142 bodů (45+97). "Chtěl jsem to dotáhnout až na 100 asistencí," tvrdil s úsměvem.
Exkluzivní obsah a vše podstatné o NHL: sledujte náš [Facebook a Twitter!]
Cifry, které tehdy vypadaly jako běžné, jsou z dnešního pohledu jen dost těžko představitelné. Vysvětlení pro tuto historickou anomálii je ale všedně racionální.
"Brankáři nebyli tak dobří a trenéři tak důkladní jako teď," myslí si Shanahan. "A předzápasový skauting taky nebyl na moc vysoké úrovni. V televizi běželo jen pár zápasů v celostátní televizi. Takže soupeři si kolikrát jen projeli statistiky a neměli vás tak přečtené," dodává současný prezident Toronto Maple Leafs.
V éře moderních technologií, sociálních sítí a televizního pokrytí naprosto nemyslitelné. Gólová exploze sezony 1992-93 tak nejspíš vydrží jako nepřekonatelný monument, ke kterému současní útočníci budou vzhlížet i s trochou závisti.