Pět důvodů, proč Stanley Cup vyhrají Canadiens

Montreal Canadiens se stále pyšní titulem klubu, který získal Stanley Cup nejčastěji. Poslední ze 24 triumfů ovšem oslavili v roce 1993. Od té doby se vyslanci frankofonního velkoměsta na řece Svatého Vavřince dostali nejdál do konferenčního finále (2010 a 2014), takže fanoušky trápí obrovský hlad po úspěchu.

Repete velké slávy stále ještě může přijít letos, byť se mančaft podle procentuální úspěšnosti probil do play off až z poslední možné pozice. Podívejte se na pět důvodů, proč by Stanley Cup měl vyhrát právě Montreal.

1. Tým dovede porazit každého

Statistické hrátky samozřejmě bývají ošidné, zkraje ročníku si ale Montreal moc dobře ověřil, že se za určité konstelace nemusí bát vůbec nikoho.

Pamatujete? Canadiens vstoupili do sezony 2019-20 rozpačitou bilancí 1-1-2, pak ale zapnuli: Z 19 zápasů vyhráli hned 11, poradili si třeba i s celky St. Louis Blues (6:3 a 5:2), Toronto Maple Leafs (5:2), Vegas Golden Knights (5:4 po prodl.), Boston Bruins (5:4) a Washington Capitals (5:2).

"Byli jsme schopni úspěšně vzdorovat i týmu, který má neuvěřitelný talent a rychlost," všiml si po vysoké výhře nad Capitals kapitán Shea Weber.

Jeho parta navíc dokázala zaskočit nadupané obry i v okamžicích, kdy se zdáli být v laufu. Takhle již zmíněným výsledkem utnula třeba šestizápasovou vítěznou šňůru Bruins.

"Přesně taková střetnutí vám nejlépe ukáží, co je váš tým opravdu zač," mínil útočník Paul Byron. "Pokud chceme být mužstvem pro play off, musíme i tak obtížné partie vyhrávat. Pakliže to není jen na pár jednotlivcích, ale svým způsobem přispěje každá lajna, pak můžeme dokázat veliké věci."

2. Price dokáže být nejlepší na světě

Dá se toho namítnout hodně. Třeba to, že letošní čísla kanadského veterána zrovna dech neberou. Vždyť Carey Price měl v 58 utkáních průměr 2,79 gólu na zápas, úspěšnost 90,9 procenta. Obojí z něj dělalo až 32. brankáře ligy, čili nic moc.

Bavíme se tady ale o šampionovi z olympiády 2014, Světového poháru 2016, držiteli Hart Memorial Trophy, Ted Lindsay Award, Vezina Trophy, William M. Jennings Trophy...

O kabrňákovi, jenž v počtu výher překonal klubového rekordmana Jacquese Plantea. O hvězdě své generace, která byla ještě před pár lety jasně nejlepším gólmanem v lize. A taky o chlapíkovi, který v pravý čas pořád umí zazářit.

"Stále ho považuju za nejlepšího gólmana na světě," řekl třeba kouč Claude Julien. "Taky má své slabší chvilky, je to zkrátka jen člověk. V 90 procentech času stráveného na ledě ovšem předvádí ohromující výkony."

Stejný výsledek ostatně přinesl i nedávný výzkum NHLPA mezi 600 hráči NHL. Price byl za jedničku soutěže vyhlášen už podruhé v řadě, hlasovalo pro něj 41,55 procenta oslovených, zatímco pro druhého v pořadí Andreje Vasilevského z Tampa Bay Lightning se vyslovilo jen 17,09 procent.

3. Hra pět na pět

V přesilovce je to bída, tam jsou Canadiens s využitím 17,7 procenta až 22. v NHL. Ani hra v oslabení není zrovna žádná hitparáda - 78,7 procenta řadí Webera a spol. na 19. místo.

Při rovnoměrném počtu hráčů na ledě je to ale úplně jiné počítání. Ve hře pět na pět totiž Montreal většinou nestrádá.

Kupříkladu v počtu vlastních gólových příležitostí při hře pět na pět dělá ligový průměr 1281, Montreal se oproti tomu pyšní číslem 1410. Součet gólových možností soupeře ve stejném stavu je u týmu 1204, zatímco ligový průměr je o 77 pokusů vyšší.

To znamená jednoduchou poučku: za každou cenu se vyvarovat faulů! A - jistě - zásadně zapracovat na svých přesilovkách.

Zajímavé je, že venku byla montrealská hra v početní výhodě ze záhadných důvodů dvakrát tak úspěšná (24,7 procenta proti 12,4 procenta, přičemž druhý z údajů je absolutním dnem celé NHL).

"Možná je za tím fakt, že na hřištích soupeřů hrajeme přesilovky jednodušeji, zatímco doma se pořád snažíme něco vymýšlet," mínil asistent kouče Kirk Muller. "Obecně si ale myslím, že v tomto ohledu nás hodně postihlo zranění Jonathana Drouina. Jinak bychom měli lepší čísla."

Vzhledem k tomu, že se bude hrát v centralizovaných lokalitách, nemusí však špatná domácí statistika Canadiens až tak trápit.

4. Domiho probuzení

Když byl 15. června 2018 Max Domi vyměněn do Montrealu za Alexe Galchenyuka, spousta fanoušků Canadiens z toho nebyla příliš nadšená. Bývalý forvard klubu Arizona Coyotes se ovšem bleskurychle proměnil v jednu z klíčových person - ve své první sezoně za kanadský celek si upravil kariérní maxima na 28 gólů a 72 bodů.

Do play off se tehdy sice nepostoupilo, Domi byl však najednou označován za příslib číhajících lepších časů.

V letošním ročníku to potom pohříchu už tak parádní nebylo, Domi si v 71 utkáních připsal 17 gólů a 44 bodů. Dobře, takové cifry možná neznačí superhvězdu v nejoslnivější formě, pořád ale představují solidní výkon.

Především však vůbec nevylučují, že se tohle skryté eso může probudit právě ve fázi sezony, na níž záleží nejvíc.

"Uvidíme, co bude. Nejistota se právě teď týká i mnohem závažnějších otázek, než jakou je hokej," řekl Domi, který trpí cukrovkou typu 1, takže může v případě nakažení koronavirem patřit k rizikovým pacientům. "Tohle jsou těžké časy pro každého, nejen pro mě. Všechno, co můžeme do návratu na led dělat, je chovat se trpělivě a zodpovědně."

5. Nikdo s nimi nepočítá

Skoro v každém play off se vyloupne nějaký outsider, který dokáže zaskočit favorizované soupeře. Loni to bylo St. Louis, které dokráčelo až ke Stanley Cupu. Před ním se nováčkovi z Vegas Golden Knights podařilo probojovat až do finále, roku 2017 se zase za senzační považovalo tažení Nashville Predators, tehdy až osmého týmu Západní konference.

Mohou být letos nečekanou kometou Canadiens? Podle papírové síly kádru by to byla hodně odvážná věštba, i podle výsledků v základní části. A přece se nedá nic vyloučit.

"Takové věci se už v minulosti přihodily," souhlasil klubový prezident Geoff Molson. "Zeptejte se mě, zda je naše mužstvo hotové. Jestli dozrálo do fáze, v niž ho můžeme považovat za vážného uchazeče o Stanley Cup. Odpovím: Nemyslím si to. Zároveň však okamžitě dodám, že v play off se může stát cokoliv."

Montreal bezesporu má kostru, o níž se dá opřít: vynikajícího gólmana, obstojnou obranu vedenou nejen Weberem, ale třeba i nenápadným pilířem Jeffem Petrym, obrozeného slovenského forvarda Tomáše Tatara, který s 61 body (22+39) ovládnul týmovou produktivitu. Dohromady to dělá slibný mix veteránů s nastupujícím mládím.

Na soupisce možná někomu chybí více věhlasných jmen, ale zase jsme u toho: Kolik jich měli loni Blues?

"Liga je dnes tak vyrovnaná, že mohou rozhodovat maličkosti," tvrdil Molson. "Například odhodlání. A v tomhle ohledu bych rád zopakoval, že čekat na titul ve městě, jako Montreal, plných 27 let, je opravdu strašně dlouho."