"O tom jsem neměla ponětí," řekla Hagstromová. "Je opravdu těžké žonglovat mezi prací, výchovou dítěte a dělat všechno najednou."
Když byl Massachusetts v březnu silně zasažen koronavirem, školka, kam chodil malý Shaun, byla uzavřena. Ale Hagstromová nechtěla přestat pracovat. Věděla, že zdravotních sester na pohotovosti bude velmi potřeba.
"Obvykle si rozvrhuji pracovní dobu podle dnů, kdy syn chodí do školky, jenže pak se rozjela epidemie covidu a školku zavřeli," popisovala Hagstromová, která na pohotovosti pracuje osm let. "Moje rodina mě v péči o dítě podporovala, jak jen mohla, ale všichni také pracují. S pomocí mých spolupracovníků a manažerů jsem to ale zvládla. Řekla jsem, že chci pracovat. Nechci si vzít dovolenou," prohlásila.
Ve zdravotnickém středisku Tufts jí pomáhali zvládat směny podle harmonogramu, jenž by fungoval pro ni i pro synka Shauna. Vyměňovala si směny, pracovala o víkendech, zvládala měsíce, kdy byla synova školka zavřená, aby mohla i nadále pomáhat.
Bylo to složité. A práce rozhodně nebyla jednodušší.
"Pacienti s covidem jsou ve vážném stavu," řekla Hagstromová. "Navíc nemohou mít po svém boku rodiny. Je to strašné samo o sobě, když pacienti vcházejí do nemocnice a jejich rodiny se s nimi loučí a nikdo neví, zda se neviděli naposledy. Bylo těžké se na to dívat. A taky přemýšlíte nad tím, zda se nenakazíte a nedonesete si covid domů..."
Prožívala velkou nejistotu.
Ale také viděla, jak pracují všichni lékaři, zdravotní sestry a zaměstnanci v Tufts. Viděla "ohromné úsilí" pomáhat pacientům i sobě navzájem.
A teď, díky Pastrňákově velkorysosti, pocítila i naději.
"Nemohu ani vyjádřit slovy, co to pro mě znamená," řekla Hagstromová. "Moc mi to pomůže, jsem tak vděčná."