Budu jako táta? K draftu hledí i Malík se Špačkem

Draft NHL 2021 se bude konat virtuálně 23. a 24. července. V týdnu před náborem talentů vám denně přinášíme články k této události. Tentokrát zpovídáme dvojici hráčů, jejichž otcové už v NHL váleli: Nicka Malíka a Davida Špačka.

Pamatujete, jak dal Marek Malík v listopadu 2005 svůj nejslavnější gól, když s hokejkou mezi vlastníma nohama uzavřel nekonečné nájezdy proti Washington Capitals? Tenhle kousek obránce New York Rangers vešel do dějin, zkoušely ho napodobovat tisíce fanoušků.
Včetně jeho vlastních dětí.

Před domem v Connecticutu, severně od New York City, tehdy malí synové Zack a Nick běhali s tenisákem na dvoře a snažili se zakončit tak, jak to předvedl jejich táta v ligovém zápase. Avšak zatímco Zack raději střílel, mladšího Nicka to už tenkrát táhlo spíš do branky.
Vydržel v ní dodnes, kdy v 19 letech patří do řady českých nadějí pro draft. Stejně jako obránce David Špaček, syn dalšího úspěšného beka z NHL Jaroslava Špačka.
"Je to samozřejmě dlouhodobě ten největší sen - dostat se do NHL. Asi to tak má každý hokejista," říká Špaček junior.
"Samozřejmě doufám, že tam probojuju a budu v nějakém žebříčku, ale pokud se to nepovede, tak pojedu dál. Nijak zásadně si tím hlavu nelámu, ale byl bych samozřejmě velice rád, kdybych byl draftovaný."
Špaček figuruje v žebříčku Central Scouting na 79. místě mezi bruslaři z evropských soutěží, Malík je desátý mezi gólmany. Vybraný přitom mohl být už loni, kdy však na něj žádný klub NHL neukázal.

"Po té minulé zkušenosti, kdy jsem od toho čekal asi trochu víc, ale nepovedlo se to, už z toho nějak moc nervózní nejsem," vypráví Nick Malík. "Spíš se mi docela otevřely oči. Hlavně celkově, že hokej není vždy úplně ta nejdůležitější věc v životě. Snažím se tím co nejvíce bavit. Samozřejmě chci na draftu uspět a pořád je to můj cíl, ale nechci si připouštět nějaký přehnaný tlak. Když se hokejem člověk baví, i výkony jsou pak lepší."
Malík letos chytal druhou nejvyšší českou soutěž za Frýdek-Místek a představil se na mistrovství světa do 20 let, kde měl ve čtyřech zápasech průměr 2,9 a úspěšnost 89 procent. V únoru dostal i pozvánku do reprezentace dospělých k akci Euro Hockey Tour, kde však na první start ještě čeká.
I tohle ovšem bere s nadhledem, stejně jako letošní draft NHL, v němž bude sledovat spíš sobotní druhé až sedmé kolo.
"Poslední rok mi otevřel oči, že si užívám život i jinak než jen na zimáku. Občas někam s klukama zajdeme, už se tím tak nestresuju jako dřív. Tím spíš, jak tady byla ještě ta koronavirová doba a umírali lidé. Hokej je prostě jenom koníček a když se stane zaměstnáním, tak jedině dobře," říká Malík.
"U mě se to vlastně povedlo a jsem za to rád, ale jako práci si to tolik nepřipouštím. Neříkám si, že jdu do práce. Hokej mě baví a je to super. Vždyť dostávat zaplaceno za něco, co vás baví, to je to nejlepší, co může být."
Jeho otec Marek odehrál v NHL 691 zápasů za Hartford Whalers/Carolina Hurricanes, Vancouver Canucks, Rangers a Tampa Bay Lightning. Jakožto defenzivní bek v nich dal 33 gólů a nasbíral 168 bodů, v plus/minus hodnocení končil s číslem +133.

To Špaček byl ofenzivněji laděný obránce. Během 880 duelů za Florida Panthers, Chicago Blackhawks, Columbus Blue Jackets, Edmonton Oilers, Buffalo Sabres, Montreal Canadiens a Carolinu nastřílel 82 gólů a nasbíral 355 bodů. V roce 2007 se s Oilers dostal do finále Stanley Cupu, s českou reprezentací vyhrál olympiádu i mistrovství světa IIHF.
Malík odešel z NHL v roce 2009, Špaček tři roky po něm. O dekádu později teď budou oba bedlivě sledovat, zda si jejich kluky vybere některý klub NHL a zvýší se tím šance, že půjdou v jejich stopách. Zda se energie a čas, jež vložili do jejich výchovy, zúročí i tímto směrem.
"Do hokeje mi zasahuje, ale zase nechce nijak omezovat trenéry. Vždycky mi jen poradí, co mám dělat lépe, co jsem udělal dobře, co špatně a tak podobně," říká o tátově přístupu Špaček mladší, který se narodil v Columbusu, ale po návratu rodiny do Česka hokejově vyrůstal v Plzni.
"Taťka mě jen poháněl dopředu a já se mu chci svou prací odvděčit," tvrdí David Špaček, jenž po otci podědil vůli dřít. "On sice možná vypadá jako pohodář, ale občas na nás pěkně řve. Zároveň si ale umí udělat srandu. Ta práce se ale musí udělat, na tom se nic nemění."
Mladých hokejistů, jejichž tátové ještě před dekádou působili v NHL, je před letošním draftem víc. Americký útočník Tyler Boucher je synem někdejšího gólmana Briana Bouchera, centr Cole Sillinger zase synem bývalého útočínka Mikea Sillingera.
Forvard Josh Doan je potomkem slavného centra Shanea Doana a Ryan St. Louis synem křídla Martina St. Louise, který v roce 2004 vyhrál Hart Trophy i Stanley Cup s Tampou a o 10 let později olympiádu. Z rodiny někdejšího centra Coreyho Stillmana věří ve slušné místo na letošním draftu útočník Chase Stillman, centr Justin Robidas je synem obránce Stephana Robidase...
Ti všichni vyrůstali ve světě, v němž bylo pro malé kluky běžné chodit do kabiny týmu NHL. Ti všichni měli odmalička kolem sebe hokej a otce, kteří byli obletováni fanoušky.
Více k tématu: [Brabenec, a co dál? Útočníků se nedostává]
"Jak daleko to dotáhl, to jsem si naplno uvědomil, až když skončil v NHL. Teprve postupně mi docházelo, s kým jsem se díky tomu viděl a podobně. A ti kluci, kteří byli tehdy mladí, postupně rostli ve hvězdy," vzpomíná rodák z Caroliny Nick Malík na tehdejší časy.
"Chodil jsem na tátovy zápasy, ale to jsem byl ještě docela malý a až tak moc jsem ty zápasy nevnímal. Jen když dal gól, tak si pamatuju, jak jsme z toho měli všichni radost. Poprvé mi trochu víc utkvělo v hlavě, až když dal gól za Carolinu proti Montrealu. Bylo to v té sezoně, kdy tam právě z Montrealu přestoupil," vybavuje si Špaček mladší.
"Myslím, že je hlavně dobré, že se umím postavit k jakémukoliv sportu. Umím hrát fotbal a všechno možné, za což právě taťkovi vděčím, protože to mě naučil on," vypráví Malík.
"Ta všestrannost je určitě důležitá a já si myslím, že těm dětem dneska chybí. Když jsem tak nedávno na koupališti viděl, jak ty děti vypadají - to je strašné, někteří z nich mohou nosit podprsenku. A těm rodičům je to jedno. Mně taťka neříkal, ať hraju hokej, jemu to bylo jedno, ale chtěl, abych to, co budu dělat, dělal naplno. A hlavně, ať mě to baví."