I v sezoně 2026-27 vám přinášíme pravidelnou rubriku Draftradar - pohled na hokejové talenty, kteří mají šanci být vybráni kluby NHL v draftu roku 2027. Tentokrát se zaměříme na naděje z evropských lig.
Ještě ani nechodil do školy, když jako malý capart zíral z tribuny na to, jaká kouzla s pukem dovedou předvádět Patrick Kane s Tylerem Seguinem. Probíhala sezona 2012-13, NHL na moment pozastavila výluka, takže čupřinatý klučina Jonah Neuenschwander pozoroval dvě zmíněná zámořský esa, jak ve Švýcarsku hrají za jeho milovaný Biel.
Asi se díval pozorně.
Po letech míří do nejlepší ligy na světě i on, coby jeden z největších evropských příslibů pro příští draft. Má co nabídnout: před dvěma roky byl v patnácti letech v dresu Bielu proti Lausanne nejmladším debutantem v historii švýcarské ligy, který si připsal bod. V minulé sezoně si za stejný celek připsal 12 bodů (5+7) z 32 utkání, zahrál si i v play off. V aktuálním ročníku stihnul mezi dospělými osmnáct duelů, měl z nich sedm bodů (3+4).
"Pro mě je poctou hrát za Biel," popisoval. "Je to místo, kde to všechno začalo. Právě tady jsem zatím odehrál celou svou kariéru."
Je však velmi pravděpodobné, že přes všechnu lásku ke známému zimáku už brzy zamíří jinam. Na adresy, kterou jsou - při vší úctě - ještě honosnější, než dvojjazyčné město na úpatí pohoří Jura. Že zkrátka napodobí svého staršího bratra Elijaha, který byl loni coby talentovaný brankář draftován celkem Anaheim Ducks.
Těžko dopředu odhadovat, už teď se však zdá jisté, že Neuenschwander mladší je vzácný úkaz - může hrát na centru i křídle, jeho předností je urostlá postava v kombinaci s brilantním bruslením, šikovnýma rukama a mimořádnou inteligencí. Tohle fakt nemá každý.
Elijah šel na řadu ve 4. kole, Jonah se dočká dřív. Mnohem dřív.
Patří k několika hokejistům působícím na evropském ledě, které scouti klubů NHL řadí do tzv. kategorie A, tedy k vůbec největším esům budoucnosti.
Kdo je tam dál?
Ze všech jmen má u sebe nejvíce červených podtržení ruský křídelník Sergej Skvorcov. Machr z Nižného Novgorodu klidně může skončit jako celková jednička, některé prognózy jej staví ještě výš než dlouhodobě preferovaného obránce Landona DuPonta. Ano, může se to stát.
Skvorcov stál poprvé na bruslích ve čtyřech letech, hokej má v genech po tátovi. K ledu ho však paradoxně přivedla maminka. Taky to totiž mohlo dopadnout úplně jinak - Sergejův starší bratr Alexander je ruským šampionem v Muai Thai.
"A tenhle sport se původně chystal i pro mě. Zasáhla ale maminka, která preferovala hokej," popisoval Skvorcov.
Scouti jej často přirovnávají k Iljovi Kovalčukovi, rovněž má prý parádní střelu, k tomu též solidní výšku. Jen musí nabrat větší svalovou hmotu, prozatím by to pro něj bylo v NHL hodně těžké.
U áčkových nadějí z Evropy najdete i centra Maxe Calceho, toho času hrajícího za Mannheim. Mnozí ho považují za budoucnost německého hokeje, hrdého nositele odkazu Leona Draisaitla. V dospělé DEL si zahrál již minulou sezonu, měl dva góly ze čtrnácti utkání. V aktuálním ročníku jej šlechtí pět bodů (3+2) z patnácti utkání.
Jako mnohem mladší si už zahrál na dvou Hlinka Gretzky Cupech a světových šampionátech do 18 let. Na první pohled na něm upoutá, jak dokáže snoubit ofenzivní dovednosti s defenzivní zodpovědností.
Švédi mají ve vybrané společnosti dva zástupce. Prvním je centr Bosse Meijer, klenot z Frölundy. Mezi dospělými debutoval minulou sezonu, v této má šestnáct zápasů a sedm bodů.
Za druhou naději z krajů Tre Kronor platí Milan Sundström, také střední útočník, tentokrát z MoDo. Jeho otec je Nicklas Sundström, bývalý hráč klubů Montreal Canadiens, New York Rangers a San Jose Sharks. Oba však pojí především pevné pouto k MoDo, za něž si Milan v Allsvenskan tuto sezonu připsal deset bodů (2+8) z patnácti utkání. To je moc hezká vizitka!
Slavné zítřky se vedle Skvorcova čekají i od dvou dalších Rusů. Nazar Privalov je centrem CSKA Moskva, který už v sedmnácti utkáních naznačil své schopnosti i v KHL. Andrej Pustovoj oproti němu hájí svůj rajón na křídle, obléká dres Jaroslavle. V KHL se už za ni prosadil i do statistik - má letos bilanci 1+2 z dvaadvaceti mačů.
Tím soupis áčkových Evropanů působících na starém kontinentu končí, i mezi těmi tzv. béčkovými však figuruje několik zajímavých osobností. Především český útočník Petr Tomek, šikula z Karlových Varů. V extraligovém počtu gólů nastřílených před osmnáctými narozeninami překonal letitý rekord Jiřího Hudlera, minulou sezonu měl mezi českou elitou 20 bodů z 51 utkání, tuto mu spočítali bilanci 4+5 ze sedmnácti duelů.
Používáme-li tak rádi označení generační talent, pak v českém případě lze mluvit právě o Tomkovi.
Pod písmenem B vedle něj najdeme i jeho krajana Michala Hartla (pravé křídlo, Brno) a Slováky Olivera Botku (obránce, Nitra) s Tomášem Seličem (pravé křídlo, Brno). Všichni kráčí za stejným snem. A jednou vlastně může být docela jedno, zda k němu zamířili s písmenem A či B ve scoutských lejstrech.
K tomu je však ještě daleko.
